Hlavní stránka O nás RUD Zvětšení prostoru svobody

Zvětšení prostoru svobody

2. 5. 2012

KOMENTÁŘ. Novým rozpočtovým určením daní by vláda kompenzovala ztráty, jimiž platí za své přežití

 

Ve stínu spekulací o důvodech, které vedly k resuscitaci a následnému (dočasnému?) přežití vlády, jimž vévodí církevní restituce, zůstalo téma nového rozpočtového určení daní neboli způsobu, jakým se rozdělují peníze obcím. Asi není daleko od pravdy, že zvlášť pro TOP 09 a jejího blížence Starosty a nezávislé (STAN) to byl hodně silný důvod, proč pokračovat ve zdánlivě beznadějném vládním projektu. 
 
Běžnému občanu zní jako z jiného, od reality odtrženého, světa debata, kolik procent sdílených daní má jít ve prospěch obcí a kolik má zůstat na centrální úrovni. Ve skutečnosti jde ale o jednu z nejdůležitějších debat, jíž věnujeme jenmálo pozornosti. Jejímdůsledkem totiž může být zvětšení, nebo naopak zmenšení prostoru svobody. Sám fakt obecní samosprávy totiž vede k pluralitě mocí a přispívá ke svobodě jedince.
 
Mezi efektivitou a svobodou
Struktura českých obcí je v Evropě výjimečná. Více než tři čtvrtiny jich má méně než tisíc obyvatel, žije v nich však jen 17 procent obyvatel naší země. Přes polovinu obcí má dokonce méně než 500 obyvatel. Naopak v řadě zemí na severu Evropy průměrné velikosti obcí – 10000 obyvatel a více – u nás dosahují pouze přes dvě procenta.
 
Spor zastánců malých a velkých sídel je věčným sporem o to, zda má mít přednost právo uzavřené sídelní jednotky na samosprávu, „vykoupené“ ovšem výraznou finanční slabostí malých obcí, nebo snaha o co nejefektivnější využívání veřejných prostředků, k němuž spíše dochází ve větších celcích. Tento spor, jehož projevy lze sledovat v Evropě od konce poslední války, nemá jasné řešení, neboť proti sobě stojí normativní kategorie, spor dvou velkých cílů: efektivity a svobody.
 
Namísto čistě ekonomické argumentace se raději ptejme, jak jsou občané v tom kterém místě spokojeni se svou lokální vládou. Ptejme se, jaký mají vliv na správu společných věcí. Zřejmě zjistíme, že větší a zdánlivě efektivnější municipální jednotky mají předpoklady pro to, aby odstup mezi nimi a občany byl větší. Pokud to tak je, a z uskutečněných výzkumů se zdá, že ano, podporujme menší sídla. Pro stabilitu naší demokracie to může být klíčové.
 
Při debatách o tom, jak má struktura a financování lokální samosprávy vypadat, dokáže málokdo odstínit vlastní životní zkušenost. Člověk s původem ve velkém městě obvykle stojí na straně racionality a horuje pro zmenšení počtu obcí či přinejlepším pro ekonomické stimuly, jež by motivovaly malé obce ke slučování. Ten, kdo má za sebou životní zkušenost zmenší obce, naopak horuje pro to, aby mohla být samostatná každá obec, která k tomu má vůli, byť by měla jen sto obyvatel.
 
Dosud poslední návrh rozpočtového určení daní, o nějž jde a který by s pádem vlády velmi pravděpodobně vzal za své, pracuje s dvěma hlavními principy. První je návrh zkrátit příjmy čtyř největších měst a rozdělit je ve prospěch ostatních. Zvlášť vydělat by na nich ale neměly nejmenší obce, ale právě ty, které jsou současným způsobem financování nejvíce znevýhodněny – obce a města s 2000 až 10 000 obyvateli. Druhý spočívá v odbourání velké části centrálních dotací, které různá ministerstva a další orgány dle vlastních kritérií a výběru rozdělují mezi obce. O tyto „ušetřené“ peníze by se navýšil podíl daňových příjmů obcí. Došlo by tak k narovnání dnešního nenormálního (a nemorálního) stavu. O tom, zda se v obci vybuduje kanalizace, opraví kulturní dům, nebo se nebude dělat vůbec nic, přestanou rozhodovat konexe v Praze, ale výběr se vrátí tam, kde by měl být – k voleným zástupcům. Chcemeli bojovat proti korupci, což dnes tvrdí kdekdo, měli bychom umenšení moci nevolených a obtížně kontrolovaných úředníků uvítat.
 
O omezení centrálních dotací se ale spor příliš nevede. Celá reforma obecních příjmů zatím drhne na omezení čtyř největších měst. V současné vládě totiž zdánlivě zasedají reprezentanti obou výše zmíněných krajních pozic. ODS, jakkoli posledními komunálními volbami oslabená, se cítí být reprezentantem velkých měst. TOP 09, skrze spolupráci se STAN, naopak zastupuje především středně velké a malé obce.
 
ODS se ale plete. Její hlavní komunální síla totiž v současnosti po posledních volbách vůbec není v pražském primátorovi či brněnském prvním náměstkovi (při vší úctě k oběma), ale především ve větších obcích a menších městech. Ve větších městech zaznamenala velké ztráty; byly to současně tytéž obce, kde strana přišla ke své komunální korupční pověsti a kde se na ni nalepili kmotři, s nimiž se vyrovnává dodnes. Stručně a jednoduše řečeno – má-li ODS pocit, že ekonomickým preferováním velkých měst hájí zájmy svých voličů a zastupitelů, mýlí se. Více, než zřejmě tuší, je v tomto ohledu na stejné lodi se STAN.
Pokud by navržená reforma prošla, asi by to alespoň zčásti vykoupilo ztráty, k nimž se obě vládní strany prodloužením vládní agonie upsaly.
 
***
 
O tom, zda se v obci vybuduje kanalizace, opraví kulturní dům, nebo se nebude dělat vůbec nic, přestanou rozhodovat konexe v Praze, výběr se vrátí tam, kde by měl být – k voleným zástupcům
 
O autorovi| STANISLAV BALÍK vedoucí Katedry politologie FSS MU e-mail: balik@fss.muni.cz

Autor: Lidové noviny