Malé obce chtějí vzít velkým městům pět miliard

I člověk, který dobře ví, že o prachy jde vždy až na prvním místě, by si občas při sledování domácí politické scény ukroutil hlavu. V současnosti rozfoukávaný spor o rozpočtové určení daní, tedy o to, jak se na daních vybraných do státního rozpočtu nakapsují velká města a malé obce, jako by chtěl dát za pravdu těm, kteří po Praze roznášejí již nějaký čas zaručené informace na téma, kterak chce TOP 09 shodit vládu a vyvolat předčasné volby.

Je jasné, že hnutí Starostové a nezávislí, které tvoří s TOP 09 volební koalici, chce přinést svým voličům pěkný kousek koláče jako každá jiná strana. Pokud však přichází s absurdně přemrštěnými a sotva přijatelnými požadavky, nemusí přinést taky vůbec nic.

 

Praha versus Suchá Loz - 3 : 1

 

Ano, je skutečností, že ze státní kasy teče na jednoho Pražana zhruba čtyřiapůlkrát více korun než na obyvatele Suché Loze, kde starostuje letitý bojovník za „spravedlivější přerozdělování“ Petr Gazdík, toho času poslanec za TOP 09. Gazdík nechce, aby všichni dostávali stejně. Jen si myslí, že by poměr mezi Suchou Lozí a Prahou neměl být větší než jedna ku třem. Proč zrovna jedna ku třem je spravedlivý podíl, však nikdy nikde nevysvětlil. Třeba je to jedna ku 2,7 nebo naopak jedna ku sedmi. Kolik stavějí v Suché Lozi silnic pro cestující Pražáky? Kolik hodlají otevřít stanic metra pro Brňáky spěchající do práce? Kolik divadel dotují, aby měli Ostraváci kam jezdit za kulturou? Ale vážně. Existuje skutečně nějaký racionální důvod, proč obcím o počtu obyvatel dva až pět tisíc mají příjmy od státu stoupnout v přepočtu na hlavu o čtyřicet procent, zatímco Praze o sedmnáct procent klesnout? Jsou tyto obce tak silně podfinancované? Chybějí jim peníze na údržbu chodníků a silnic? Mají zdevastovanou kanalizaci a vůbec je to tam tak na levačku, že je třeba sáhnout k tak brutálnímu navýšení prostředků ze státního, o němž se už pár let nikomu v Česku nezdá? Žádný propočet, který by dokládal nějaké podfinancování skutečných potřeb menších obcí neexistuje. A samozřejmě neexistuje ani v případě velkých měst.

Ale to by přece měl být začátek veškerých prací na změně rozpočtového určení daní. Všude v Česku mají lidé mít šanci chodit po spraveném chodníku, nerozbíjet si auto v dírách na silnici a na to, aby jim fungoval vodovod každý den, a ne čtyři dny v týdnu. Lidé mají mít šanci dojet do práce veřejnou dopravou a vrátit se bezpečně domů. Chodit si půjčovat knížky do knihovny a mnoho dalších věcí, na jejichž zaplacení participují obecní rozpočty. Stát přitom nemá nikoho zvýhodňovat ani nikoho diskriminovat. To však rozhodně neznamená, že se Gazdík s Kalouskem rozhodnou, že správný poměr nediskriminace je takový či makový.

 

Dohoda politická, nikoli spravedlivá

 

Taková dohoda prostě nemá se spravedlností co do činění. Jde čistě o politiku. O vyvolání konfliktu se stranami, které vládnou ve velkých městech, a získávání sympatií v menších obcích. Ve velkých městech mají pocit přepadení, protože přijít v Praze o 2,2 miliardy a v Plzni, Brně, Ostravě téměř o miliardu je hodně citelné.

Lze jistě namítnout, že spousta projektů ve velkých městech často trochu zavání. Švajneraj po minulém vedení pražského magistrátu je dost dobrým argumentem na to, aby se zde pár korunek od úst odtrhlo. Ale že by v menších obcích byla situace s poctivostí komunálních politiků tak dramaticky lepší, asi nelze předpokládat.

 

Dokažte, že jste v právu!

 

Proto by se situace měla řešit racionálně. Menší obce, pokud lze doložit potřebu navýšení prostředků ze státního rozpočtu, musí nejprve prokázat, že se snaží samy. Že vytváří dostatečně kvalitní podmínky místním podnikatelům a dělají vše pro to, aby jich u nich žilo, podnikalo a platilo daně co nejvíce. Zároveň by mělo být jasné, zda v těchto obcích dostatečně využívají vlastní zdroje financování. Například daně z nemovitostí si může obec upravovat poměrně výrazně sama, ale často se jí nechce a dožaduje se přerozdělení peněz od Pražanů, kteří za své nemovitosti platí mnohonásobně více. Podobné je to s dalšími poplatky, třeba za likvidaci odpadu. Teprve potom je možné stoupnout si s nataženou rukou před Sněmovnu a dožadovat se jiných, objektivně spravedlivějších pravidel.

Do té doby by se měly změny v rozpočtovém určení daní nechat hezky u ledu. Státní kasa na tom totiž není dobře a navržené úpravy, kromě zmíněných pěti miliard na úkor velkých měst, budou stát dalších osm a půl miliardy, což je mimochodem částka, která zhruba odpovídá akutnímu požadavku ministerstva dopravy na profinancování nejdůležitějších probíhajících staveb.

 

 

Pavel Páral