Za chyby úředníků nebudou platit jen daňoví poplatníci

Stovky miliónů korun ročně vyplatí stát na různá odškodnění za chyby úředníků, policistů, exekutorů nebo daňových správců. Po vinících však škody prakticky nevymáhá, takže je většinou zaplatí daňoví poplatníci. 

 

 

Špatně vypsané státní zakázky, zbytečné soudní průtahy, chybné kontroly finančního úřadu - to je jen pár příkladů toho, za co stát každý rok vyplácí poškozeným odškodné. Z rozpočtové kapitoly Všeobecné pokladní správy bylo loni vyplaceno na škody způsobené při výkonu veřejné moci, odškodnění obětem trestné činnosti, na soudní spory o ochranu osobnosti a ostatní náhrady téměř 300 miliónů korun.

 

Žadatelé ve třetině případů uspějí

 

Ze statistiky odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti vyplývá, že úspěšnost žadatelů o náhradu škody není vůbec malá. V mimosoudním projednání se loni domohlo odškodnění 35 procent žadatelů, kteří dostali od státu v průměru 66 tisíc korun. V soudním sporu si odškodnění vymohlo 21 procent stěžovatelů, vysoudili průměrně 155 tisíc. Z dlouhodobého hlediska se přitom úspěšnost žadatelů o odškodnění za posledních pět let pohybuje v mimosoudních řízeních kolem jedné třetiny, u soudů pak kolem čtvrtiny.

Nejčastějšími důvody, pro které je proplácena náhrada škody či zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jsou průtahy v soudním řízení a vady trestního řízení jako újma způsobená vazbou, trestem nebo trestním stíháním.

 

 

Za chyby úředníků nebudou platit jen daňoví poplatníci

 

 

Úředníci jsou k sobě solidární

 

Pokud stát na úřednících škodu způsobenou chybným rozhodnutím uplatňuje, tak zpravidla pouze v těch případech, kdy jsou postaveni před soud pro trestný čin a stát se připojí k obžalobě jako vedlejší účastník s nárokem na náhradu škody. Mezi úředníky dnes často panuje solidarita. V Česku je běžnou praxí, že šéfové úřadů neženou své podřízené k odpovědnosti, i když mohou. „Zákon jim vymáhání škody umožňuje, ale je v něm řečeno, že to udělat mohou, nikoliv že musí. Slovo „mohou“ v praxi znamená, že škodu nikdo nevymáhá,“ vysvětluje advokát Pavel Černý, člen Legislativní rady vlády. „Jde o spřízněnost ve smyslu: když to nebudeme vymáhat po něm, nebudou to vymáhat ani po nás,“ tvrdí Tomáš Kramár z občanského sdružení Oživení

 

Stát bude mít povinnost vymáhat škodu

 

Ve snaze o nápravu předseda regionálního výboru Poslanecké sněmovny Stanislav Polčák předkládá Sněmovně novelu zákona, podle které by měl stát povinnost vymáhat vzniklou škodu na úředníkovi, který ji svou chybou způsobil. Polčákovi a dalším poslancům vadí nedůslednost současných pravidel. Podle nich i v případě, že je úředníkovi prokázáno zavinění škody, neexistuje povinnost, aby ji nahradil. Takže v praxi nakonec téměř vždy platí stát. Ten sice i nyní má možnost škodu v takzvaném regresním řízení vymáhat, ale uchyluje se k tomu jen výjimečně. Polčákovi nejvíce vadí, že i když je úředníkovi prokázáno zavinění, nemá povinnost ji nahradit. „Problém je v tom, že zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem obsahuje slůvko může. Pokud tedy stát někoho poškodí a občan se domůže náhrady, tak má stát právo, nikoli povinnost, požadovat částku, kterou občanovi nahradil, po zodpovědném úředníkovi, nebo soudci,“ řekl.

„Tak jako mají nyní odpovědnost pracovníci vůči svému zaměstnavateli, měli by ji mít i úředníci,“ tvrdí vicepremiéra Karolína Peake. V zákoníku práce jasně stojí: „Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku.“

 

Při úmyslu zaplatí vše

 

Podle novely by měli v budoucnu platit konkrétní lidé, kteří pochybili. Kromě úředníků nebo politiků by se to mělo týkat například policistů, exekutorů nebo zástupců daňové správy. Polčák upřesňuje, že se novela dotkne především úřadů, které „vydávají nezákonná úřední rozhodnutí.“ Novela také přesněji vymezí případy, kdy stát peníze vymáhat nebude a také prodlužuje promlčecí lhůtu pro vymáhání. U neúmyslného provinění Polčák počítá s náhradou ve výši 4,5násobku mzdy, v případě prokázaného úmyslu by úředník platil sto procent způsobené škody. Peníze by měl podle Polčáka vymáhat buď Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo ministerstvo financí.

 

Politici se shodnou

 

Na návrhu se koalice s opozicí shodnou. Hmotnou odpovědnost úředníků za jejich rozhodnutí před volbami prosazovaly Věci veřejné, které tento princip dokonce prosadily i do textu vládního programového prohlášení. „Podporujeme tento návrh,“ zní ve vyjádření ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a vicepremiérka pro boj s korupcí Karolína Peake dodává: „Politici už se nebudou moci schovávat za úředníky a úředníci za politiky.“ Také opoziční poslanec Jeroným Tejc oceňuje, že ti, kdo rozhodují, za svá rozhodnutí také ponesou odpovědnost.