Hlavní stránka Info a média Výstupy z médií Věslav Michalik: Nechci se chovat jako Andrej Babiš

Věslav Michalik: Nechci se chovat jako Andrej Babiš

6. 8. 2021

Rozhovor Náš Region se starostou Dolních Břežan a náměstkem středočeské hejtmanky Věslavem Michalikem, kterého nominoval STAN jako svého kandidáta na místo budoucího ministra financí. Šéf STAN ve středních Čechách slibuje, že zatočí s hrozivými státního rozpočtu. A prý to půjde i bez zvyšování daní a výrazných škrtů.

Představme si, že je začátek roku 2022 a volby dopadly tak, že se stáváte ministrem financí. Jaká je vaše ambice?

Myslím, že ambicí každého, kdo přijde na ministerstvo, musí být změna sestavování rozpočtů od stomiliardových dluhů k deficitům, které postupně směřují k nule. To znamená naučit stát hospodařit bez dluhů.

Českou republiku byste jako ministr financí chtěl budovat?

Technologickou, svižnou, nebyrokratickou zemi, která si našla v globálním světě prostor, ve kterém vyniká a může na tom postavit obecnou prosperitu.

Není to věc, o které se mluví už 30 let?

S tím nesouhlasím. Podle mne jsme doteď budovali Česko jako zemi, kde budou všichni zaměstnáni a je nám v zásadě jedno, v jakém oboru. Já nevnímám, že by se za Zemanovy vlády – a ani za těch pozdějších vlád – změnil status quo, kdy se pobídky dávaly v zásadě tomu, kdo vytvoří hodně pracovních míst. Budovali jsme zemi, ve které bude nízká nezaměstnanost bez ohledu na to, jak velké budeme mít platy.

Zastánci této koncepce ale říkají, že zaměstnanost zaručuje sociální smír ve společnosti.

Mám dojem, že tu panuje konsenzus v tom, že ten model „montovny“, aniž tím myslím něco pejorativního, je vyčerpán. To je vidět i na tom, že najednou nemáme dost lidí, kteří by v těch továrnách pracovali, musíme dovážet agenturní pracovníky. Podle mne nastal čas, abychom se pokusili model změnit. Ta spousta firem, které něco pro někoho vyrábějí – a dobře! – je přece velmi cenná základna k transformaci ekonomiky. Co potřebujeme, je odstranit levnou práci pomocí robotizace či automatizace. Toto vidím jako reálný scénář, který nás může k vyšší přidané hodnotě přivést relativně rychle.

Představil jste vizi snižování schodku státních financí, a to bez zvyšování daní a zásadních škrtů. Jak na to?

Dospěli jsme k závěru, že je to možné za splnění dvou hlavních předpokladů. Zaprvé, budeme mít reálný růst HDP, řekněme někde kolem tří procent. Druhým předpokladem je, že vcházíme do několika příštích let s relativně vysokou inflací. Takže náš nominální růst HDP může být dost vysoký. Chceme ho ještě podpořit masivními investicemi do různých oblastí, tomuto investičnímu programu říkáme Bilion korun pro republiku. To způsobí, že i při současném daňovém nastavení vzrostou příjmy relativně rychle.

Samozřejmě stejně inflačně vyrostou i výdaje. Náš scénář počítá s tím, že jednotlivým resortům zafixujeme na tři roky rozpočtové výdaje na úrovni roku 2022. To znamená, že reálně objem peněz, které budou mít k dispozici, bude klesat, nominálně ne. Nominálně bude dokonce mírně růst, protože budeme valorizovat to, co požaduje zákon, například důchody nebo některé sociální dávky.

Zároveň počítáme s tím, že budeme financovat naše programové priority, kam patří například navyšování rozpočtu ministerstva obrany, výdaje na školství a podobně.

Při vyšší inflaci ale budou klesat reálné mzdy a tím i kupní síla obyvatelstva.

Proti tomu ovšem stojí gigantické vklady, které během covidu dramaticky narostly. V bankách bylo na jaře 3,2 bilionu korun na účtech fyzických osob a dalších 1,5 bilionu u právnických osob – to jsou nevídané sumy. Takže lze předpokládat, že čím víc se bude projevovat inflace, tím víc je lidé budou chtít vyměnit za nějaké aktivum.

Nechystáte audit státní správy, která bobtná obrovskou rychlostí?

Můžete k tomu mít politický nebo manažerský přístup. Ten politický je, že slíbíme občanům audit, budeme ho dělat rok, zaplatíme za něj obrovské peníze, aby nám někdo řekl, co všichni víme: že tam jsou rezervy. Ale každý úředník na příslušném úřadu bude mít tisíc důvodů, proč zrovna v tomhle případě se auditoři mýlí. Když jste v soukromé firmě, uděláte si rozpočet a řeknete si – ok, mám o deset procent méně, musím ušetřit. A udělá to management, protože ví, kde na to rezervy má. Jsem přesvědčen, že u státní správy je to totéž. Zafixování výdajů k roku 2022 neznamená nic jiného, než že dáváte signál: hledejte rezervy a přitom splňte to, co máte. Jestli někdo ví, že tam má lidi navíc, propustí je a ostatním přidá, ví, že se něco dělá zbytečně draze, a to jsou už ta mikromanažerská opatření, které nemá dělat ministerstvo financí. Vedoucí odborů, ředitelé úřadů, ti přesně vědí, kde mají rezervy. A nikdy vám to neřeknou. A žádný auditor to neodhalí.

Váš program Bilion korun pro republiku by měl podpořit růst ekonomiky.

Je to akcelerační balík, který by měl přispět nejen k postcovidové obnově, ale i k transformaci ekonomiky, podpořit růst HDP a zlepšit některé palčivé problémy, které tady jsou. Vidíme určité globální trendy a bylo by dobré, aby na ně ČR dokázala reagovat.

Jaké trendy to jsou?

Prvním trendem je globálně probíhající technologická změna související s digitalizací. Je nutné urychlit investice do optických sítí, je třeba vybudovat 5G sítě. To jsou investice, které by měl dělat soukromý sektor. Stát mu má vytvořit podmínky buď legislativní, nebo odpisovou politikou.

Dalším trendem je robotizace a digitální technologie v samotném procesu výroby. Je to obrovsky investičně náročné, odhadujeme v řádu stovek miliard. Ale je potřeba, aby to v českém průmyslu proběhlo, je to nejúčinnější způsob, jak se zbavit levné práce. A zase – neměl by to financovat stát, ovšem má tomu pomoci.

Jednoznačným trendem je také urbanizace. Přestože se dělá spousta práce pro zrovnoprávnění regionů, lidi se prostě stěhují do aglomerací. Přináší to nedostatek bytů, v současnosti asi 100 tisíc, a to nejen v Praze.

A v neposlední řadě zelená ekonomika. Pokud nechceme o náš „autoland“ přijít, musíme jít elektromobilitě naproti. Myslíme si, že by se do pěti let měla vybudovat infrastruktura pro řádově milion elektroaut.

K té urbanizaci – je vůbec v zájmu státu, aby všichni bydleli v Brně? Nepotřebuje stát naopak, aby lidé bydleli i ve Lhotě nebo v Lomnici?

Já jako stát přece nebudu určovat, kde má kdo stavět. To jsme měli za socialismu, že se řeklo, že se někde bude stavět sídliště. To si určí samosprávy samy. Stát má zasáhnout, pokud někde vznikne problém a trh ho zatím funkčně neřeší – například že nájemní bydlení není dostupné, protože samosprávy na to nemají dobrý finanční zdroj. Když dám samosprávám 40letý úvěr, který budou schopny splácet z nájmů, je to něco jiného, než když jim dám jen 20letý.

Samozřejmě můžeme – a budeme – zvyšovat úroveň vybavenosti i mimo velká města, ale pokud mám poptávku a nabídka ji nesaturuje, budu mít nenormální situaci, kdy potřebuji 12 ročních platů, abych si pořídil bydlení.

Myslím, že stát by neměl bydlení dotovat, ale měl by vytvořit podmínky, aby samosprávy i ve Lhotě a v Lomnici mohly nabízet bydlení za lepších podmínek, než když člověk splácí hypotéku.

Provedl byste jako ministr financí kontrolu dotací, které byly vyplaceny například Nepotřebujeme pořádat hon na Agrofert. Kontroly, například ze strany NKÚ nebo financí, probíhaly a probíhají a existují závěrečné zprávy. Ten systém není potřeba měnit. Pokud dotace nebyly vyplaceny v souladu s pravidly, měly bychom požadovat jejich vrácení. A ten, kdo o neoprávněné dotaci rozhodl, způsobil státu škodu a je za to zodpovědný.

Andrej Babiš.

Zdroj: Náš Region - https://nasregion.cz/