Úředník chybuje, stát za to platí. Peníze teď bude chtít zpátky

PRAHA - Těžko uvěřitelných 122 milionů korun vyplatila ministerstva, krajské úřady a magistráty tří největších měst na odškodném za pochybení svých vlastních úředníků. 

Ačkoliv mohly vymáhat peníze zpět od konkrétních chybujících zaměstnanců, učinily tak v jednom jediném případě. Zbytek zaplatil stát – tedy daňoví poplatníci. 

 

Podle statistik je tedy v Česku běžnou praxí, že šéfové úřadů neženou své podřízené k odpovědnosti, i když mohou. „Zákon jim vymáhání škody umožňuje, ale je v něm řečeno, že to udělat mohou, nikoliv že musí. Slovo ‚mohou‘ v praxi znamená, že škodu nikdo nevymáhá,“ vysvětluje advokát Pavel Černý, člen Legislativní rady vlády. 

Občanské sdružení Oživení analyzovalo 177 rozsudků a 77 pokut, které úřady dostaly od antimonopolního úřadu v letech 2005 až 2007. „Právo na úhradu škody po úřednících bylo vymáháno zhruba v pěti procentech případů,“ tvrdí Tomáš Kramár z Oživení. 

 

Netýká se to však jen úředníků. Stát ročně vyplácí desítky milionů také za chyby soudců, exekutorů či notářů. Ani oni za ně však neplatí. Ministerstvo spravedlnosti loni registrovalo 2 559 žádostí a 1 303 žalob na náhradu škody způsobenou úředníky, soudci či žalobci. Úspěšná byla každá třetí (u žádostí) a pátá (u žalob). Velmi zřídka za to však zaplatil konkrétní viník. 

Počet soudních pří o náhradu škody přitom rok od roku roste. „Není to proto, že by přibývalo chyb pracovníků, ale protože lidé mají větší povědomí o nároku na odškodnění. A také proto, že nově mohou chtít náhradu škody i za nemajetkovou újmu,“ vysvětluje mluvčí ministerstva Tereza Palečková. 

 

Stát si o náhradu musí říct 

 

Vládní koalice teď připravuje novelu zákona, která by státu přímo nařídila vymáhat škodu po svých úřednících, soudcích či žalobcích. 

„Pokud by způsobili škodu neúmyslně, tedy z nedbalosti, odpovídali by do výše čtyřapůlnásobku platu. V okamžiku, kdy by se zjistil úmysl, limit by byl neomezený,“ upřesňuje šéf sněmovního výboru pro veřejnou správu Stanislav Polčák (TOP 09), který návrh připravuje. Soudci by platili za průtahy v řízení, úředníci zase za nezákonná rozhodnutí. Novinkou je rovněž prodloužení promlčecí doby, po nížmůže stát začít vymáhat škodu po soudcích. A to z jednoho na tři roky. 

K vypracování novely Polčáka inspirovala vlastní advokátní praxe. Setkal se v ní s desítkami případů, kdy úředník či soudce způsobili škodu, již místo nich zaplatil stát. 

Zastupoval například Evropské demokraty, kterým ministr financí Bohuslav Sobotka roky zadržoval příspěvek za volby. Stát to nakonec stálo 1,1 milionu. 

„Rozsudky jasně řekly, že pochybil ministr financí Bohuslav Sobotka, protože nerespektoval předchozí právní závěry soudů. Kdyby ho stát hnal k odpovědnosti, zaplatil by až polovinu celé škody. Což by bylo dobře. Pan ministr by své pochybení pocítil a daňový poplatník ušetřil,“ argumentuje Polčák. 

Pikantní je, že tím, kdo Sobotku nechal na pokoji, byl jeho nástupce Miroslav Kalousek – dnešní Polčákův kolega z TOP 09. 

Sobotka se brání tím, že se řídil právními posudky svých podřízených a externích advokátů.

V jiném případu zase několik Polčákových klientů ze Zlínska čelilo žalobě kvůli neoprávněnému užívání pozemku. Řízení se táhlo dlouhých osm let, soudkyně zdržovala zadávání znaleckých posudků a nenařizovala stání. „Nakonec jsme prohráli a moji klientimuseli zaplatit zhruba 35 tisíc. Zažalovali jsme soud za průtahy a nakonec jsme vysoudili 300 tisíc. Desetkrát tolik. Zaplatil to stát,“ vzpomíná Polčák. 

Známý je i případ ministra životního prostředí Miloše Kužvarta, který před deseti lety zavřel jednu ze sjezdovek na Pradědu. Loni muselo ministerstvo životního prostředí vyplatit jejímu provozovateli náhradu 37 milionů korun. 

 

Úředníci jsou k sobě solidární 

 

Mezi úředníky dnes často panuje solidarita. „Jde o spřízněnost ve smyslu: když to nebudeme vymáhat po něm, nebudou to vymáhat ani po nás,“ říká Tomáš Kramár z občanského sdružení Oživení. 

Poslanec Polčák proto navrhuje, aby o tom, kolik úředníci za škody zaplatí, rozhodoval centrální úřad – nejspíše Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. 

S návrhem obecně souhlasí VV, ODS i TOP 09. „Tam, kde je vina úředníka prokázána, má stát povinnost ji vymáhat,“ tvrdí ministr financí Kalousek. Ten, který ji po předchůdci nevymáhal. 

„Tak jako mají nyní odpovědnost pracovníci vůči svému zaměstnavateli, měli by ji mít i úředníci,“ přidává se vicepremiéra za VV Karolína Peake.