18. 4. 2024
Hlavní stránka Info a média Výstupy z médií Robert Pisár: Sociální služby nejsou jen o seniorech a zdravotně postižených. Pomáhají lidem, kteří by jinak skončili na okraji společnosti
Robert Pisár: Sociální služby nejsou jen o seniorech a zdravotně postižených. Pomáhají lidem, kteří by jinak skončili na okraji společnosti
20. 3. 2021
Rozhovor s radním Karlovarského kraje pro oblast sociálních věcí Robertem Pisárem (STAN) z odborného časopisu "Sociální služby".
Robert Pisár: Sociální služby nejsou jen o seniorech a zdravotně postižených. Pomáhají lidem, kteří by jinak skončili na okraji společnosti
Jak hodnotíte aktuální situaci v poskytování sociálních služeb v Karlovarském kraji?
S ohledem na krátkou dobu, kterou jsem ve funkci, a skutečnost, že všechny služby v kraji osobně neznám, nebudu generalizovat. Je známo, že Karlovarský kraj obsazuje v mnoha indikátorech poslední příčky, ale nemyslím si, že bychom patřili mezi kraje, které mají nefunkční nebo dokonce nejhorší síť sociálních služeb. Máme tu široké spektrum služeb, které reagují na spousty potřeb lidí. Otázku: „Jak na tom jsme ve srovnání s ostatními kraji“ si pokládám, ale odpovědi mám pouze dílčí. Celkový pohled budu mít, snad, do roka a do dne.
Vím, že mnohé se našim předchůdcům podařilo. Zejména díky kolegyním z odboru sociálních věcí krajského úřadu se až na výjimky, kdy politický tlak na zařazení do sítě byl příliš silný, dařilo udržovat kapacitu pobytových služeb v míře, která pokrývá potřeby obyvatel kraje. Pobytové služby, dnes zvané domovy, jsou nutnou součástí nabídky služeb, ale také spotřebovávají největší část z financí, které do sociálních služeb plynou. Dlouhodobě podporuji názor, že je třeba odolávat dojmům a přesvědčení politiků, kteří by rádi budovali nové „domovy pro seniory“, aniž by pro to měli potřebná vstupní data a analýzy, a jejichž motivací bývá pouhé přesvědčení nebo v horším případě snaha získat body u svých voličů.
Stejně důležité jako pobytové jsou podle mne terénní a ambulantní služby. Sociální služby nejsou jen o seniorech a zdravotně postižených spoluobčanech. Do situace, kdy jim hrozí, že skončí na okraji společnosti, osamoceni, v bídě, nemocní se dostávají lidé bez ohledu na věk a původ. Těch faktorů, které zejména ve svých kombinacích mohou vést k sociálnímu vyčlenění, je spousta. Nově nám přibyly dopady spojené s covidem, od ztráty příjmů, růstu zadluženosti po poškození fyzického a duševního zdraví, vznik dětských závislostí atd. Společnost se mění, a i my na to musíme reagovat měnící se nabídkou služeb.
Naše populace stárne, ale současně se prodlužuje náš aktivní život. To, že dosáhneme důchodového věku, neznamená automaticky, že si podáváme žádost do pořadníků v pobytové službě. Obrovský prostor pro zlepšování stavu ve společnosti vidím v podpoře dobrovolnictví. Každý z nás může být někomu nebo něčemu prospěšný. Dobrovolnictví navíc není jen věcí studentů, vůbec totiž není otázkou věku, ale postoje. Mezi dobrovolníky jsou i mnozí aktivní senioři.
Dnes již naštěstí převládá názor, že pobytové služby jsou především pro ty, kdo skutečně nemohou žít doma. Do těchto služeb přijímáme lidi, kterým již neumíme zajistit dostatečnou podporu k tomu, aby žili ve svém dosavadním domově. Navíc oproti minulosti je dnes řada lidí ochotna posloužit svým bližním a umožnit jim žít doma, byť je to často práce „na plný úvazek“. Mezi tyto osoby zahrnuji i asistenty sociální péče poskytující péči dle zákona o sociálních službách.
Někteří moji kolegové ze služeb popisují zkušenosti z praxe, kdy dochází ke zneužívání příspěvku na péči, a tvrdí, že zejména rozdílná výše PnP při poskytování domácí a ústavní péče je příčinou konkrétních případů, kdy došlo ke snížení kvality péče. To je podle mne ovšem téma pro úřady práce. Na ty se musíme v konkrétních případech obracet s dotazy, jak a zda probíhá kontrola využívání PnP. To je velké téma, které nás čeká. Kritiku zneužívání PnP jsem zachytil jak ze strany služeb pro zdravotně postižené osoby, tak ze strany poskytovatelů služeb pro seniory.
Co je vaší prioritou pro nadcházející volební období? Vaše snahy jsou zajisté ovlivněny koronavirem, jak se tedy covid-19 promítne do vašich plánů?
Vezmu to od konce: co se týče covidu, je samozřejmě prioritou ochrana zdraví klientů i zaměstnanců služeb. V tomto se náš přístup nemůže lišit od snah předchozího vedení. Tedy dál nezbývá nic jiného, než dodržovat ochranná opatření, organizovat očkování a doufat, že nám pomůže zvyšující se promořenost a taky příchod jara. Samozřejmě čas věnovaný boji s covidem je časem, o který přicházíme. Ve službách je to čas na práci s lidmi a v managementu, do kterého řadím i krajský úřad, je to čas na práci pro služby. Mezi naše priority v oblasti sociální politiky kraje patří analýza nakládání se zdroji, které máme v rámci kraje k dispozici. Hovořím na prvním místě o lidech a o tom, kolik práce věnují klientům a kolik administrativě. Rozhodně jsem pro to, rušit administrativní povinnosti, které prokazatelně nic nepřináší, a to všem, jak poskytovatelům, tak úředníkům. Zpřehledněme pravidla a zjednodušme je. Požadujme po našich partnerech jen to, co potřebujeme, jen to, co je skutečně účelné.
Zaměřit se chci i na hospodaření s finančními zdroji. Musím říct, že mne nepotěšilo zjištění, že kraj v oblasti hospodaření s financemi metodicky vede pouze své příspěvkové organizace. Důsledkem je třeba to, že poskytovatelé již v rámci vyúčtování každoročně vrací několik milionů korun z dotací, které jim kraj přerozděluje ze státního rozpočtu. Důvod je prostý, nikdy jim nikdo neřekl, utraťte jako první státní dotace a až potom ty krajské. Přínosem pro nás může být i analýza nákladovosti, na které již kolegové pracují. Jsem velmi zvědav na její závěry.
Mnozí poskytovatelé se stále perou s vykazováním své činnosti. Jsou terčem kritiky za chybovost vyplňování výkazů. Stěžují si na nedostatečné metodické vedení. Ale tato situace je stejná již řadu let. To lze snadno zlepšit otevřenou a partnerskou komunikací mezi úředníky a poskytovateli.
Nepopírám, že jsem kandidoval proto, abych změnil krajský přístup k poskytovatelům sociálních služeb. Podle mne má kraj v poskytovatelích sociálních služeb vidět své partnery, nikoliv nástroje pro vykonávání vůle úředníků nebo politiků.
Kraj v rámci řešení covidu neustále zlepšuje a rozšiřuje své call centrum a byl bych rád, kdyby po návratu do normálu tato služba fungovala i nadále, a to i pro zájemce o informace ohledně sociálních služeb. Druhou cestou, která je mi blízká, je zvýšení metodické podpory službám s cílem, aby ideálně všichni zaměstnanci v přímé péči byli schopni v rámci základního poradenství zájemcům o služby poradit. Pokud se nám to podaří, tak společně s aktivním přístupem k sociálním médiím zlepšíme dostupnost informací pro všechny občany kraje.
V sociálních službách pracujete více než 20 let, jste ředitelem organizace Pomoc v nouzi a tři roky jste vedl krajskou organizaci APSS ČR. Co podle vás sociální služby potřebují?
Pracoval jsem pro Pomoc v nouzi, o. p. s., do 31. 1. 2021, ke stejnému datu jsem ukončil i své angažmá jako asistent senátora Miroslava Balatky. Obojí bylo pro mne obrovskou školou a vůbec nevylučuji, že se do sociálních služeb zase vrátím. Práce pro lidi mi dává smysl a upřímně lituji zaměstnance na pozicích, které nepřinášejí nic jiného než samoúčelné plození administrativy.
Ve vedení KO APSS ČR jsem za minulého vedení kraje přestal vidět smysl. Nesnáším formalismus a ta komunikace byla formální. My jako členové asociace jsme ji brali vážně a snažili se dodávat podněty, které by nám zlepšily podmínky k práci, ale naši kolegové z kraje to vnímali jinak. Měl jsem pocit, že jim bereme hračky .
Sociální služby podle mne potřebují především naši podporu, otevřenost k podnětům a nápadům pro zlepšení jejich činnosti. Je naším úkolem, a myslím tím krajské orgány, abychom se zabývali i nepopulárními tématy, jako je využití kapacit služeb, jejich regionální dostupnost, systém monitoringu, dohled nad dodržováním smluvních podmínek atp. Ale to už je úkol „strážce pokladny“, to je úkol krajů spolu s obcemi a poskytovateli definovat sítě sociálních služeb tak, aby co nejlépe a v co nejširší potřebné míře sloužily obyvatelům kraje. Zjištění z analýz vedou občas ke změnám a změny jsou stres.
Snižovat jej můžeme tím, že budeme společně diskutovat a hledat řešení tak, aby bylo výhrou pro co nejvíce aktérů.
Palčivá otázka v sociálních službách je také jejich financování. Jak si poradíte s nedostatkem financí, které do sociálních služeb směřují (daňové změny, přesun části evropských peněz na sociální projekty do infrastruktury, který plánuje vláda)?
Možná mne za to někteří kolegové nebudou mít rádi, ale já nejsem přesvědčený o tom, že na sociální služby se vydává málo peněz. Objem vyplacených příspěvků na péči vzrostl z 14,6 mld. Kč v roce 2007 na 26,01 mld. Kč v roce 2018.
To samé se týká dotací ze státního rozpočtu, které prostřednictvím krajů rozdělujeme poskytovatelům sociálních služeb. Objem vyplacených dotací na poskytování služeb jen ze státního rozpočtu vzrostl z 8,57 mld. Kč v roce 2015 na 20,15 mld. Kč v roce 2021.
K tomu je dobré ještě připomenout, že menší část sociálních služeb, především těch preventivních, je financována z individuálních projektů krajů, a to jsou další stovky milionů korun ročně.
Vnímám však, že se jen pomalu daří narovnávat financování zdravotní péče poskytované v sociálních službách, tam jistě prostor pro zlepšení máme.
Informaci o tom, že vláda chystá přesun 10 % peněz, které máme mít možnost využívat v rámci operačních programů z Evropského sociálního fondu do Fondu soudržnosti v období 2021–2027, jsem slyšel již v prosinci, doufám, že tento názor přehodnotí. Nebyl bych až tak proti, pokud by těch 10 % přesunuli například do investičních programů a tyto peníze alokovali pro sociální služby a my bychom mohli za ně zmodernizovat starší nevyhovující objekty, které služby využívají.
Jaké investice plánujete na podporu sociálních služeb?
Překvapilo mne, že jedna z prvních aktivit, které jsem se po nástupu v prosinci věnoval a věnuji doposud, je řešení havarijní situace v jedné z příspěvkových organizací našeho kraje. Havarijní stav budovy se projevil během rekonstrukce v loňském roce. Než odborné posudky definitivně ukončily úvahy o možné opravě, rok 2020 skončil a situace zbyla k řešení nám.
Aktuálně se nám nabízí několik variant řešení a jednou z nich je i možnost využití nově zrekonstruovaného objektu přesně pro účel, který potřebujeme, tedy pro domov pro seniory. O tomto objektu jednáme se soukromým investorem, který jej zrekonstruoval. Mně osobně je tato varianta z řady důvodů nejbližší, mimo jiné počítá s pronájmem celého objektu. Prvně jsme si položili otázku, jak která ze zvažovaných variant řešení zasáhne do života klientů služby, na druhém místě otázku, jak velký zásah přináší jednotlivé varianty pro tým DS, který se musí z objektu přestěhovat brzy, v řádech měsíců. Pronájem celého objektu by i podle vedení služby byl tím nejlepším dostupným řešením pro klienty a zaměstnance, zbývá nám ovšem dořešit otázku finanční náročnosti tohoto řešení.
Bez ohledu na to, jak dopadne výše popsaná situace jednoho z našich domovů, myslím, že i spolupráce se soukromými investory může být cestou, jak zlepšovat služby pro naše občany. Tito investoři existují, sami se nám hlásí, je tedy na zvážení, zda kraj má být i v budoucnu tím největším poskytovatelem služeb na svém území a nést tedy i největší břímě spojené s provozem služeb.
S finančními požadavky na investice se zatím na kolegy v radě kraje neobracím. Důvodem je samozřejmě to, že jsme celý leden prováděli škrty a hledali úspory v původním návrhu rozpočtu na rok 2021. Kdybychom se tomu nevěnovali, skončil by jen provozní rozpočet Karlovarského kraje s více než 150milionovou ztrátou. Seškrtali jsme provozní rozpočet kraje tak, že ztráta by měla být maximálně 50 mil. Kč, ale ani to nás netěší a víme, že dlouhodobě kraj nemůže fungovat na dluh.
Dalším úkolem, kterému se nyní věnujeme, je rozhodování o tom, které z projektů zděděných po minulém vedení budeme realizovat. Některé jsou již v realizaci, některé doposud v přípravě. Pokud bychom chtěli realizovat vše, museli bychom si půjčit na předfinancování několik miliard a také se zadlužit na potřebnou spoluúčast. Obojí vnímáme v této době skutečně odpovědně jako rizikový počin. No, a to jsme se zatím nedostali k tomu, že nechceme kraj jen udržovat, ale chceme nakopnout jeho rozvoj, což se bez investic neobejde. Není tedy den, kdy by neproběhlo nějaké jednání, nebo aspoň porada k operačním programům, k jednotlivým projektům, a pomalu se rodí i úvahy, jakým směrem transformovat kraj. Je to opravdu výzva!
Zdroj: Ing. Petra Cibulková, šéfredaktorka časopisu Sociální služby
