Hlavní stránka Info a média Výstupy z médií Rakušan: Lidem chybí kontakt. Mimo Prahu jezdí jen Babiš, Okamura a Zeman. A to je špatně

Rakušan: Lidem chybí kontakt. Mimo Prahu jezdí jen Babiš, Okamura a Zeman. A to je špatně

5. 9. 2019

S předsedou Starostů a nezávislých Vítem Rakušanem jsme nehovořili jen o aktuálních posunech v kauze Čapí hnízdo, natož o letní vleklé vládní krizi. Rakušan nám především popsal zkušenost z prázdninových cest po České republice. Podle něj lidem chybí kontakt s politiky, kontakt s někým, kdo by je vyslechl a mluvil s nimi. „Velké cesty po České republice vlastně podniká pouze Andrej Babiš, Tomio Okamura a Miloš Zeman. A já si prostě myslím, že je to špatně. Mluvit s lidmi je jediná cesta, jak je pochopit a přiblížit se jim, vím to, neobjevil jsem nic nového,“ říká.

Rakušan: Lidem chybí kontakt. Mimo Prahu jezdí jen Babiš, Okamura a Zeman. A to je špatně

Rakušan: Lidem chybí kontakt. Mimo Prahu jezdí jen Babiš, Okamura a Zeman. A to je špatně

Když jsme se někdy před letními prázdninami potkali ve sněmovně, prozradil jste mi, že si plánujete v létě namísto dovolené půjčit obytný vůz a s rodinou objet celé Česko. Cíl byl jasný: mluvit pokud možno s co největším počtem lidí v regionech. Jak to dopadlo?
Plán s obytným vozem neklapl, nakonec to bylo klasické osobní auto, od začátku prázdnin jsem najezdil přes 5500 km po České republice. Za ty dva měsíce jsem navštívil většinu krajů. Setkával jsem se s lidmi spojenými se STAN – chtěl jsem naše hnutí polít živou vodou a mám dojem, že se mi to podařilo. STAN v regionech funguje dlouhodobě, jsme zde pevně ukotvení, ale chtěl jsem s našimi lidmi mluvit hlavně o budoucnosti, kam by se naše hnutí mělo ubírat.

Zároveň jsem se vždycky potkal také s místními lidmi. Třeba v klubu důchodců ve Vimperku jsem měl od začátku dojem, že jsem mezi voliči Andreje Babiše, kteří se mnou nestojí ani o oční kontakt. A neříkám také, že jsme se na všem shodli. Po hodině celkem příjemného povídání jsme se ale nakonec společně vyfotili a s babičkami a dědečky si slíbili, že za mnou přijedou na návštěvu do sněmovny. 

A podobné to bylo v jedné hospodě kdesi na západě Čech. Ti lidé tam zpočátku seděli opodál a jen postupně byli ochotni se přiblížit. Seděl mezi nimi i jeden zarputilý volič SPD, který diskuzi narušoval. Vznikla zajímavá situace, kdy ho ostatní lidé začali postupně okřikovat, že se chtějí také ptát, a že je zajímá, co říkám. Bylo to zajímavé léto, ty výjezdy mne zalily spíše opatrným optimismem, než nějakým zásadním pesimismem.

Co jste se od těch lidí dozvěděl? O čem mluvili, jak vnímají svou situaci, čemu ve svých životech čelí?
Myslím, že jim především chybí kontakt s politiky, chybí jim kontakt s někým, kdo by je vyslechl a mluvil s nimi. Velké cesty po České republice vlastně podniká pouze Andrej Babiš, Tomio Okamura a Miloš Zeman. A já si prostě myslím, že je to špatně. Mluvit s lidmi je jediná cesta, jak je pochopit a přiblížit se jim, vím to, neobjevil jsem nic nového. Mimo to jsem začal psát newslettery, ve kterých lidem vysvětluju, co a proč děláme. A musím říct, že se nám někdy od června výrazně zvýšil počet žádostí o členství v hnutí.
 
A ještě jednu věc chci říct: díky těm výjezdům jsem si uvědomil, že v Česku chybí nějaká skutečná snaha o kohezi české společnosti. Jednotlivé regiony České republiky jsou výrazně rozdílné, strukturálně rozdílné. Přitom jsme ve fázi, kdy se připravuje vládní politika regionálního rozvoje, kde bude zase kladen důraz především na regiony, které jsou historicky zatíženy třeba těžbou uhlí. Je potřeba si ale zároveň uvědomit, že se i zdánlivě bezproblémové kraje potýkají se svými vnitřními periferiemi. 

Třeba ve Středočeském kraji mohu jmenovat Rakovnicko nebo Voticko, které jsou podle všech ukazatelů srovnatelné s těmi nejchudšími regiony, byť celkově je na tom Středočeský kraj dobře. Myslím si tudíž, že politika regionálního rozvoje nemůže skončit u toho, že se republika rozdělí na kraje, je potřeba jít přinejmenším na úroveň okresů. 

A co ti lidé tedy řeší a jak vnímají svou situaci? 
Zjednodušeně řečeno, ti lidé vnímají, že se politika smrskla na nekonečnou hádku opozice s Babišem. A tomu oni prostě jen těžko rozumí, třeba proto, že premiér přidal penzistům 900 korun. Těžko se jim přitom vysvětluje, že to nebyl jeho návrh, nýbrž návrh ČSSD, a že pro něj ve sněmovně hlasovaly všechny politické strany a nikoli jen jedna. A že si tedy Babiš přivlastňuje mnoho opatření, které neinicioval.
Těžko se to vysvětluje, současně je ale jasné, že od nás lidé očekávají nějaká řešení problémů a ne permanentní personální hádky. Při tom všem ale zase my, pokud vidíme, jak Zeman s Babišem deformují Ústavu a ohrožují demokracii, na to nemůžeme rezignovat. A to jsem se těm lidem snažil vysvětlit: pokud někdo láme pravidla a deformuje systém, tak je naší povinností pokusit se s tím něco dělat.

Minulý týden jste představili reformu vzdělávacího systému. Jaké jsou její základní opatření? 
Je to komplexní materiál. Pokud bych měl vzít hlavní ideu nebo ambici, tak chceme mladé lidi kompetenčně připravit na život v 21. století. Aby byli připraveni na to, že na konci profesní kariéry skončí jinde, než kde začínali. Což je věc, kterou generace jejich rodičů nebo prarodičů nezažívala. S tím souvisí návyky týkající se celoživotního vzdělávání.

Důraz klademe ale také třeba na praxi a její provázanost se vzdělávacím systémem. No a potom přicházíme s modelem prostupné střední školy. Mělo by to eliminovat stav, kdy se sociální pozice dětí reprodukuje od pozice rodičů, dneska jim systém příliš neumožňuje prostoupit výše. Prostupná střední škola by umožňovala také dětem s méně vzdělanými rodiči dopracovat se k vysokoškolskému vzdělání. Ten systém počítá také s rozvojem učňovské úrovně, jeho žákům ale umožňuje prostoupit také výše. Tak jako je to například v Německu.
Další věcí je, že se pokoušíme definovat nějaké základní penzum učiva v jednotlivých předmětech, současně ale od jistého momentu chceme, aby školství fungovalo na způsob „švédského stolu“. Tedy aby si děti v jistém momentě mohly vybírat to, co je zajímá, k čemu jsou disponované, a aby tak mohly co nejefektivněji rozvíjet svůj talent a předpoklady. Už na střední škole bychom chtěli, aby si děti mohly svou cestu aspoň zčásti vybrat a aby rozvíjely ty schopnosti, ve kterých vynikají. 

Máte to už rozpracované na úrovni zákonů? A vedete debatu o těchto věcech také s jinými stranami zastoupenými ve sněmovně?
 Debata se vede. Za nás ji se všemi stranami vede především senátor Drahoš. Viditelným garantem našeho příspěvku do celé debaty je pochopitelně spoluautor reformy senátor Mikuláš Bek. Už během podzimu chceme některé návrhy načíst do legislativního procesu. Základní teze jsme představili ministru školství a určitě budeme chtít podporu všech, včetně vládních stran. Na takové změně by se měli shodnout všichni, bez ohledu na to, kdo s ní přišel. 

Co říkáte na aktuální peripetie okolo kauzy Čapí hnízdo?
Nemám z toho radost. Tedy teď nemyslím ze změny rozhodnutí státního zástupce a z toho zmatku kolem. Nemám radost z toho, že v čele země stojí premiér, kvůli jehož kauzám lidé přestávají věřit v nezávislou justici. Je to nebezpečné. Říkám to pořád: pokud by odstoupil do doby, než se kauza vyřeší, nic z toho by se nestalo. V západní Evropě je to naprosto běžné. 

Co v této souvislosti čekáte politicky od podzimu? 
Obávám se, že se tady budou opět hloubit příkopy. Chybí nám politik, který by dokázal společnost tmelit. Jedna část společnosti si bude i nadále hledět principů a bude připomínat hodnoty, jako jsou svoboda, demokracie a ústavnost. Druhá bude mít dojem, že se tady odehrává jakási kontrarevoluce proti přímo zvolenému prezidentovi. Pokud by byl ale Zeman prezidentem s ambicí spojovat, musel by se pokoušet obracet také na tu první část. To on ale neudělá.
 
A jak vlastně hodnotíte vyústění koaliční krize, kterou jsme tady sledovali po celé léto?
Mám za to, že to nebyla krize personální, to byl možná pouze nějaký symbol nebo praktický dopad celé kauzy. To hlavní bylo, že si tady prezident vytyčoval a rozšiřoval manévrovací prostor. Bylo to na hraně, a podle nás dokonce za hranou ústavnosti. Ukázalo se také, jak slabého premiéra máme. Babiš nebyl schopen efektivně čelit zvůli jednoho přímo zvoleného politika. 

Ukázalo se, že lze vcelku lehko vybočit za zaběhnutých zvyklostí. Je to příšerné poselství celé výměny jednoho ministra kultury. A mimochodem: ani o ČSSD jsme se mnoho dobrého nedozvěděli. Pokud Jan Hamáček sliboval, že budou ve vládě s hnutím ANO garantem ústavnosti a základních demokratických principů, tak tady zklamali. A to je špatně.
 
Celý rozhovor vyšel na serveru Info.cz

Autor: Vratislav Dostál, Info.cz