Měl by se Karel Schwarzenberg stát prezidentem ČR?

Hogo fogo a smrdící automobil 

 

Vlastně je úplně jedno, koho pak vyfotí na známky a na obrázek za učitelku 5. B. Truhláře, kameníka, účetního, generála? Slováka, Čecha, Moravana nebo potomka prastaré alamanské šlechty? Ať to dopadne, jak chce, hlava vidět bude; základy, na nichž spočívá, nikoli. To je úděl nominálních hlav států se slabými pravomocemi: vidět jsou, ale bez těla. Pokud by si poslanecké mafie chtěly vypustit rybník s libými prebendami k vyjednávání a došlo na přímou volbu prezidenta, bylo by najednou hlavy státu až moc. Takové štěstí sotva potká Karla Schwarzenberga, třebaže patří do kdysi tak vlivného středoevropského katolického rodu. V Bulharsku to chvíli vypadalo zdárně. Poslední z carů a podnikatel Simeon vyhrál volby a předsedal vládě. Všude jinde na rudém východě šlechtické veličiny vyhnané z trůnů odmítli. Většinou tam vládnou bolševické kliky a byvší monarchové také dobrou pověstí nijak neoplývali. Kasina, monacké hogo fogo a dluhy. K tomu není třeba si vydržovat v prezidentském úřadu šlechtice (těch vyhozených milionů hradními okny…), to umějí i kmáni. 

Starý ovčák v české románové klasice o předcích našeho novodobého „krále Bene“ Švejkovi vypověděl: „Dyť vona i ta naše vrchnost už roupama nevěděla, co dělat. Starej pan kníže Švarcenberg, ten jezdil jen v takovým kočáře, a ten mladej knížecí smrkáč smrdí samým automobilem. Von mu pánbůh taky ten benzin vomaže vo hubu.“ Co by „vomazal vo hubu“ novému prezidentovi? Spavou? Povoláním lesník a hoteliér, který si za kancléřování Václavu Havlovi nenašel čas na vyhnání hradních úřednic z husákovských dob, by se měl postavit před ono zrcadlo, zeptat se, „kdo je v české politice nejslušnější“, a pak to prozradit v televizi. To by asi raději dal odstranit na Hradě zrcadla.

Nebo by měl rozhodnout o nové barvě hradního prostírání na recepcích a o pivu, které se tam bude točit. Asi by to nebylo pro Českošvýcara Karla Schwarzenberga dílem titánským, ale určitě nedůstojným. To by sám nechtěl. 

 

Schwarzenberg není loutka 

 

Napřesrok končí období, kdy prezident dával najevo podporu spojenectví hlavních politických rivalů - ODS a ČSSD s nostalgií k jejich opoziční smlouvě. Pro TOP 09 a hnutí Starostové a nezávislí je jediným zvažovaným kandidátem na úřad prezidenta Karel Schwarzenberg. On sám se dosud - snad poučen z volby předešlé, jež se odehrávala i na záchodcích hradních prostor - nevyjádřil, zda o post hlavy státu usiluje. Karel Schwarzenberg nebude mít asi radost z toho, že se zde vyjádřím PRO jeho kandidaturu. Splňuje však řadu nezbytných předpokladů pro tuto funkci. Mezinárodní věhlas jeho osoby mu nezastírají ani jeho kritikové. Česko tak nebude muset svého prezidenta světu představovat, je známý. Předseda TOP 09 je také díky své celoživotní práci na poli ochrany lidských práv uznáván i odbornou veřejností. Má zkušenost s výkonem významné ústavní funkce - státní správu zná z řady úrovní, nejen jako ministr či senátor, ale také jako její uživatel. U Karla Schwarzenberga platí, že nebude nikým voděn jako loutka, čímž naváže na Havlovu i Klausovu éru. Je osobností pevných názorů, která se nikomu nemusí podbízet. Jeho rodová tradice mu poskytuje pevný základ k prosazování postojů, které se aktuálně nemusejí setkat s většinou podporou, ale v testu plynoucího času dokážou obstát s dlouhodobým přínosem. To zaprvé. 

Zadruhé. Pro Karla Schwarzenberga osud a životní neštěstí jednoho, třeba zanedbatelného člověka má svůj význam a hodnotu. Měl jsem možnost poznat příběh muže, kterému před čtyřiceti lety pomohl v Rakousku ve vánici s rozbitým autem. Ubytoval jej, uhradil nezbytné náklady, pomohl v tíživé situaci. Takových příběhů je určitě mnoho. V poslední době jeho zájem o zneužívanou dívku v Asii nastartoval odkrytí násilných aktivit prominentního českého lékaře; do té doby byla policie fakticky nečinná. Pro občana má toto poselství jasný význam. Náš kandidát na prezidenta Schwarzenberg má nejen čitelné názory a pevné morální zásady, ale také umí naslouchat. A to je v dnešní době dar stále vzácnější.