Klaus to s milostí přehnal, míní žalobce

Zakladatelce a exšéfce Metropolitní univerzity Praha vyměřil soud na základě jeho podkladů dvouletý podmíněný trest za úplatkářství a zpronevěru. Prezident Václav Klaus však v úterý ženu omilostnil. „To už je na mě příliš,“ říká Marek Bodlák v rozhovoru pro LN. Důvody pro milost Benešové podle něj neexistují. „Znevažuje to čtyři roky práce policie, státního zastupitelství i soudů,“ zlobí se žalobce z Prahy 10 na hlavu státu. 

Kromě toho, že ženě dal milost, zrušil Klaus navíc i pětiletý zákaz činnosti. Právě ten jí znemožňoval pokračovat v roli ředitelky a kvestorky školy. „Prezident přihlédl k potřebě péče o jejího těžce nemocného manžela,“ zdůvodňuje rozhodnutí mluvčí Hradu Radim Ochvat. 

Nad takovým vysvětlením ale žalobce kroutí hlavou. „Když už, tak by to bylo naopak. Přece díky zákazu činnosti se mohla plně manželovi věnovat, protože nemohla působit ve škole,“ namítá Bodlák. 

A přidávají se k němu i další. Třeba poslanec a právní expert TOP 09 Stanislav Polčák. „Je to exces, vybočení z právního rámce. Formálně to pan prezident může, ale jinak se takto používat milosti nemají,“ tvrdí Polčák. Vadí mu především fakt, že ženě při podmínce nehrozily žádné následky. „Milost se má používat pro odstranění přílišné tvrdosti verdiktu. Tady to vypadá spíše tak, že to mělo souvislost se snahou udržet jí předpoklady pro výkon funkce,“ říká poslanec. Hrad vzkázal, že detailně nehodlá udělení milosti rozebírat. „Je to právo prezidenta, dále netřeba komentovat,“ dodal Ochvat. 

To se Polčákovi nelíbí. Pokud by prezident stupňoval četnost sporných milostí, bylo by podle něj namístě ještě před vypršením jeho mandátu upravit pravomoci prezidentských pardonů. „Obávám se, že se toho ještě dočkáme,“ říká Polčák. 

 

A nespokojenost neskrývá ani žalobce Marek Bodlák. Prominutí podmínky a zrušení zákazu činnosti nejsou totiž jediné věci, které ho na rozhodnutí prezidenta zklamaly.

Vadí mu také to, že součástí milosti je i vymazání záznamu z trestního rejstříku Benešové. „Teď to vypadá, jako by byla zcela nevinná,“ upozorňuje státní zástupce. Ostatně Klaus podle něj mohl současnému vyústění případu předejít. Benešová si totiž o milost zažádala už na jaře 2009. Tedy v době, kdy spis ještě nebyl předložen soudu. 

Kdyby prezident Benešovou omilostnil už tehdy, justice by ušetřila minimálně za zdlouhavý proces. 

„Když máme na Hradě člověka, který je asi schopen posoudit otázku viny a trestu lépe než celý justiční systém, tak je otázkou, zda není přílišným luxusem udržování institucí, jako je policie, státní zastupitelství a soudy,“ rýpl si do Klause žalobce Bodlák. 

„Jestli by nebylo vhodnější, aby v trestných činech rozhodoval rovnou Hrad,“ dodal. 

Případem korupce na Metropolitní univerzitě Praha se policie začala zabývat začátkem roku 2008. Hana Moravcová z královéhradeckého krajského úřadu tehdy oznámila, že se ji Benešová snažila uplatit. 

Dostala květinu, drahý parfém a v obálce 50 tisíc korun, přičemž na oplátku měla úřednice ovlivnit výši ceny pronájmu budovy v Hradci Králové, kterou si univerzita vyhlédla pro své potřeby. 

Z obdobného důvodu obdržel od Benešové obálku i radní pro Prahu 3 Pavel Hurda, tentokrát se 100 tisíci. Městský soud v Praze ředitelku potrestal také za to, že na škole nechala bezplatně studovat asi pět desítek úředníků, mimo jiné z pražského magistrátu. „Z policejních odposlechů bylo zcela zřejmé, že škola na oplátku získala nejrůznější výhody,“ uvedl žalobce Bodlák. Bývalá ředitelka si také na účet školy nechala vylepšit své bydlení v Dobřichovicích. U soudu se hájila tím, že často pracuje z domu, a rekonstruovala si proto svou pracovnu.