Starostové, prachy, kmotři

http://ekonom.ihned.cz/c1-47081400-starostove-prachy-kmotri

 

 

Ani se dnes nechce věřit, že těsně po revoluci v roce 1989 bylo často těžké sehnat zájemce o práci v obecních či městských zastupitelstvech. Každý tehdy věděl, že poslanec ve sněmovně se zabývá velkou politikou a zákony.

 

 

 

Naopak sezení v místní samosprávě se zdálo být po tehdy čerstvých zkušenostech s bezobsažným schůzováním nezáživnou nudou. Ba břemenem.

 

Cha! Letošní komunální volby trhají co do zájmu kandidátů rekordy. Na 208 tisíc lidí má zájem usednout do některého z více než 60 tisíc zastupitelských křesel v šesti tisících českých městech a obcích. Zájemců je o osm tisíc víc než při posledních komunálkách před čtyřmi lety.

 

Když krade soused, budu i já

 

Není se co divit, když třeba ve středočeském Kolíně se funkcionáři tamní radnice pokusili letos prodat městské pozemky s údajně milionovou provizí a málem se na to ani nepřišlo.

 

Jako by si proto obyvatelé vesnic i větších měst nyní řekli, že když si mohli z veřejných zdrojů během uplynulých 20 let snadno přilepšit jejich sousedé, tak to zkusí taky. A mají recht. České obce a města ročně hospodaří s obrovskou částkou okolo 250 miliard korun, což je přibližně čtvrtina výše letošního státního rozpočtu České republiky (1,022 bilionu korun).

 

Pravda, u velkých měst jde o vysokou částku, u většiny vesnic o relativně malou. Jenže lákadlo je velké: zatímco utrácení centrálních úřadů v Praze je dnes pod drobnohledem médií a veřejnosti, v regionech je většinou pořád ještě tma.

 

Tak bují neprůhledné utrácení, provázené provizemi. Při schvalování změn územních plánů se kšeftuje s proměnou zemědělských pozemků ve stavební. Obecní majetek se prodává pod cenou. A z dřívějšího »jánabráchismu« při zadávání zakázek se stal obyčejný byznys.

 

Ať žije losovačka!

 

Stačí pár příkladů z posledních několika málo let.

 

Třeba nápadně nevýhodný prodej městských pozemků v Třebíči soukromé firmě, která na tom vydělala zhruba 20 milionů korun. Do ulic města kvůli tomu předloni vyšlo 1500 obyvatel, kteří volali po odstoupení radních. Marně.

 

Nebo kauza superlaciného pronájmu rekreačního areálu u Kamencového jezera u města Chomutov z roku 2008, kdy se poprvé celostátně zviditelnila tamní primátorka a dnes i poslankyně za ODS Ivana Řápková. Případ tehdy odhalil propletenec vztahů různých osobností Ústecka a vzniklou díru v tkanině museli do regionu přijet zalátat dokonce samotní šéfové tehdejších koaličních stran Mirek Topolánek a Martin Bursík (proti Řápkové ostře vystupoval lídr chomutovských zelených Přemysl Rabas).

 

Přesuňme se o pár desítek kilometrů na jihozápad: podezřele levný výprodej městských domů v centru města a rovněž známá »losovačka« kvůli výběru firmy na výstavbu sportovní haly vyhnaly v prosinci 2007 do ulic i stovky obyvatel Karlových Varů.

 

Až k protestům však situace v regionech dospěje málokdy.

 

Na jednu stranu si sice lidé v menších sídlech vidí více do talíře, jenže tím se zároveň vzájemně drží v šachu. A mlčení k hříchům souseda je poukázkou na budoucí protislužbu.

 

V takovém prostředí je samozřejmě radost spravovat veřejné finance.

 

»Jestli je motivací zvyšujícího se počtu kandidátů v komunálních volbách touha po majetku, se těžko dokazuje,« ří- ká pro týdeník Ekonom politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické.

 

»Každopádně je fakt, že voliči začali po řadě různých radničních skandálů vnímat dění v samosprávě jako podstatné. Po zkušenostech, kdy radní tiše protlačili různá územní rozhodnutí bez povšimnutí veřejnosti, teď vznikají četná nová hnutí a sdružení, jejichž cílem je často jen zabránit vzniku nějaké kontroverzní stavby,« popisuje nový trend.

 

Kukaččí vejce mafiánů

 

Přísloví, že samochvála smrdí, platí v Česku i o samosprávě. Vyjma snad jen skutečně malých vesniček, kde rozpočet taktak vystačí na nejnutnější chod a kam nesahají zájmy bohatých developerů.

 

V módní snaze občanů vzít radnici útokem a usednout do křesel po nehospodárných konšelech však může být ukryto i čertovo kopýtko.

 

»V opozici se často přetavili ti, co předtím na radnici kšeftovali a teď se maskovaně snaží zachovat si vliv,« varuje Dvořáková.

 

Zcela mimořádná je v tomto ohledu situace v Praze, kde se vliv takzvaných kmotrů z byznysu stal každodenní realitou.

 

Při výběru volebního favorita by tak voliči podle ní měli použít »googlování« čili pečlivé lustrování kandidátů, aby vypluly na povrch jejich skutečné životopisy. Bylo by to vhodné i kvůli tomu, že v komunálních volbách bude jako obvykle nejvíc kandidátů z řad nestraníků, což jsou dobré mimikry pro kdejaké »mafiánské vejce«.

 

Nestraníků je v zastupitelstvech víc než 51 tisíc, což představuje až 80 procent všech zastupitelů. Na žebříčku úspěšnosti za nimi stojí ODS se čtyřmi tisíci zastupiteli (zato má patnáct primátorů ve statutárních městech), komunisté (více než 2,5 tisíce zastupitelů) a ČSSD zároveň s KDU-ČSL, které obě obhajují po tisícovce zastupitelských křesel.

 

Z nových uskupení jsou silní Starostové (koaliční partner TOP 09), kteří ovládají prostřednictvím nezávislých až jedenáct tisíc křesel na radnicích.

 

»Jančíkoviny« vždy a všude

 

Jenže když jde o mafiánské struktury, nehraje stranická příslušnost žádnou roli.

 

V Česku o osobě starosty nerozhodují voliči, ale až zvolení zastupitelé, a to zcela libovolně. Odstrašujícím příkladem je radnice na Praze 5, kde se před čtyřmi lety stal starostou kontroverzní Milan Jančík z ODS, ačkoli měl z kandidátky nejnižší počet preferenčních hlasů.

 

Po měsících jednání si Jančík získal hlasy většiny zastupitelstva napříč politickým spektrem, takže se nakonec do křesla dostal i navzdory odporu větší části zastupitelů z vlastní strany.

 

Pochopitelně pomohla i podpora tehdejšího vedení celopražské ODS v čele s primátorem Pavlem Bémem, které mohlo na své úrovni dojednat Jančíkovi podporu i u konkurence. Voliči i politici na Praze 5 mohli křičet, jak chtěli, přesto se Jančík udržel ve funkci celé čtyři roky a odešel s úsměvem o své vůli až letos v červenci.

 

Řešením by mohlo být zavedení přímé volby starostů občany.

 

»To, že se Pepík s Karlem dohodli a starostou je Pepík, je jednoznačně vnímáno jako křivda a nerespektování výsledků voleb,« přimlouvá se za to odborník na regionální politiku Radim Perlín z Univerzity Karlovy.

 

Jenže třeba politolog Tomáš Lebeda je opatrný. »Představa je to dobrá, ale obávám se, že přímá volba aroganci komunálních politiků nezmění. Lidem se u nás do politiky moc nechce a těm, co tam míří, jde hlavně o výhody. Problém je, že většina regionálních politiků se prostě bez ohledu na systém volby nemá chuť chovat odpovědně,« uvedl Lebeda pro týdeník Ekonom.

 

Systém nicméně zůstává nadále stejný, jančíkovský »puč« se tedy může kdykoli a kdekoli opakovat.

 

Kmotr vs. kmotr

 

Se zamořením politiky mafiánskými praktikami souvisí i to, že je těžké vůbec zjistit, komu vlastně slouží rozpoutání některých předvolebních komunálních kauz.

 

Protože kolínský korupční skandál skončil stažením starosty Jiřího Buřiče a místostarosty Romana Pekárka z kandidátky tamní ODS, mohlo by se zdát, že je za únikem informací někdo z konkurenčních politických stran.

 

Jenže co když je to některý kolínský občanský demokrat, který preferuje na radnici někoho jiného? A nemusí jít ani o člověka přímo z politiky - konflikt mohl rozvířit třeba zájemce o pozemky, který dosud kdesi v zákulisí čeká na příležitost.

 

Stejně těžké je hodnotit bezprecedentní rozpuštění organizace TOP 09 v Liberci těsně před volbami. Šlo na první pohled o složitý vnitrostranický spor, kdy partajní zmocněnec místní »topky« Karel Forejt vyškrtl z kandidátky TOP 09 tři klíčové osoby Luďka Nečesaného, Petra Buriána a Františka Gábora, načež první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek vzápětí nařídil stáhnout kandidáty všechny a buňku zrušil.

 

»Důvodem je naprosto nepřijatelné chování, které vyústilo v naprosto nepřijatelný a svévolný krok volebního zmocněnce, který však je bohužel ze zákona platný,« řekl k tomu Kalousek.

 

Jenže může dnes někdo zaručit, že nejde jen o nějakou tichou dohodu s kýmsi v pozadí, kdo je ochoten zaplatit za ústup favorita libereckých voleb čímsi na jiné, třeba celostátní úrovni?

 

Miliardy a miliardy

 

Hospodářskou sílu jednotlivých typů komunálních politiků reprezentují následující čísla. Podle analytičky Věry Kameníkové ze společnosti CCB - Czech Credit Bureau tvořily loni celkové příjmy celkem 5449 venkovských obcí částku 46,4 miliardy korun. Žebříček nejúspěšnějších (viz tabulka dále) je kvůli výskytu řady zcela neznámých vsí překvapivý.

 

Téměř 800 českých měst disponovalo částkou 92,5 miliardy a do 23 statutárních měst (vyjma Prahy) přiteklo 58,7 miliardy. Což je i výše pražského příjmu.

 

Zároveň platí, že Praha spolu s Brnem, Ostravou a Plzní, kde dohromady žije zhruba 20 procent obyvatel Česka, získává celou polovinu příjmů všech českých sídel.

 

»Je otázka, jestli tento fakt jejich občané nějak pociťují v komfortu veřejných služeb. Jestli se u nich spíše neplýtvá a nekvete korupce, protože mají hojnost,« upozorňuje šéf hnutí Starostové Petr Gazdík.

 

Něco na tom je, přestože i snahu Starostů o rovnější přerozdělování příjmů mezi různé typy obcí lze vnímat i jako chuť chudých dětí líznout si smetany od bohatších spolužáků. Právě relativní bohatství největších českých měst je ovšem podhoubím pro rozhazovačné manýry jejich radních a s tím spojené jevy, jako jsou korupce nebo provize.

 

Politoložka Vladimíra Dvořáková ovšem i přes často nedokonalé hospodaření samospráv s veřejnými prostředky hájí dosud ražený trend, kterým je finanční i kompetenční posilování obcí, měst a regionů.

 

»Globalizace oslabuje roli státu, protože firmy mohou platit daně kdekoli, zatímco sociální politiku musí táhnout stát. Jen ať mají obce co nejvíc peněz, ať mohou dělat svou politiku,« doporučuje.

 

Znojemské memento

 

Při volbách o nastávajícím víkendu nerozhodnou voliči jen o osobách zastupitelů na svých radnicích. Půjde i o obsazení nevolených, leč volenými zástupci jmenovaných postů v samosprávě. Což je z hlediska poctivého hospodaření minimálně stejně důležité, jak ukázala například nedávná policejní razie na znojemské radnici.

 

Čtyři zástupci stavebních firem údajně upláceli desítkami tisíc korun tajemníka radnice a ten nyní vzhledem k vyšetřování a pobytu ve vazbě odstoupil. Vedení radnice dává od přímé odpovědnosti ruce pryč a složení znojemských kandidátek zůstává beze změn. Jenže i za chování úředníků nesou volené orgány určitou odpovědnost, minimálně politickou.

 

»Je neobvyklé, aby byl obviněný pouze tajemník a z městské rady o tom jakoby nikdo nic nevěděl. Tajemník sice zodpovídá za chystání podkladů k výběrovým řízením, jejich vypisování a schvalování je ale na městské radě,« komentoval případ ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka.

 

Nadávat na shnilou politiku celorepublikových vládců je snadné. Jestli ale voliči nedokážou o nadcházejícím víkendu alespoň trochu vylepšit neradostné poměry na komunální úrovni, kde svým kandidátům často vidí do kuchyně i do žaludku, moc jiné naděje už české společnosti nezbývá.

 

(Viz též komentář)

 

Jan Štětka.

 

Jak se plní obecní pokladny

 

1. Daně 

- Nejdůležitějším zdrojem obecního »bohatství« jsou daňové příjmy, tvoří 50 až 60 procent. 

- V obecní kase zůstávají všechny vybrané daně z nemovitostí od lidí i firem. Od letoška si města a vesnice volí jejich výši, respektive si mohou zvýšit koeficient pro jejich výpočet. 

- Do obecního rozpočtu také přímo putuje třetina z daní, které plynou z příjmů podnikajících fyzických osob. Ty zaplatí například živnostníci či podnikatelé, kteří mají v obci bydliště. 

- Peníze do obcí přinesou i lidé zaměstnaní v místních podnicích. Radnice získávají podíl z celostátního výnosu daní z příjmů, které odvádějí zaměstnanci prostřednictvím svých firem. 

- Prostřednictvím státního rozpočtu se do obcí vrací zhruba pětina (21,4 procenta) z ostatních vybraných daní, jako je například daň z přidané hodnoty, daň z příjmu fyzických osob nebo daň z příjmů právnických osob. 

- Propočet konkrétní částky, která jde do té či oné pokladny, je složitý, řídí se mimo jiné velikostí obce a počtem obyvatel.

 

2. Dotace 

- Druhou nejobjemnější příjmovou položku tvoří dotace, odhadem jejich prostřednictvím obce získají 25 až 30 procent svých příjmů.

 

3. Poplatky 

- Do obecní pokladny putují například také poplatky ze psů, za povolení parkování, za provozování výherních automatů, za zřízení předzahrádky u restaurace nebo pokuty vybrané městskou policií.

 

4. Kapitálové příjmy 

- Nezanedbatelnou, leč většinou jednorázovou položkou obecních rozpočtů jsou kapitálové příjmy. Obce si takto přilepšují prodejem svých nemovitostí nebo pozemků.