23. 4. 2024
Hlavní stránka Info a média Komentáře Petr Liška: Půda v ohrožení aneb budoucnost našeho zemědělství
Petr Liška: Půda v ohrožení aneb budoucnost našeho zemědělství
25. 7. 2021
Půda je základní výrobní prostředek zemědělce, na němž je zemědělec bytostně závislý. Mnohdy to ale vypadá tak, že si to neuvědomuje každý zemědělec, protože jak jinak si vysvětlit časté erozní situace, kdy půda při každém silnějším dešti odtéká do údolí, potoků, řek, kanalizací, po silnicích apod.?
Petr Liška: Půda v ohrožení aneb budoucnost našeho zemědělství
Zemědělství je aktivitou spojovanou s venkovem, ale venkov není jen zemědělství. Bavíme-li se v širších souvislostech, tak venkov, zemědělství, životní prostředí, lesnictví, vodohospodářství, ale také regionální rozvoj, cestovní ruch, kultura a společenský život, zaměstnanost ad. jsou vzájemně propojené nádoby, kde narušení rovnováhy v jedné oblasti zasahuje ty ostatní. Zemědělství má v novodobé historii za sebou překotné změny. Na přelomu 19. a 20. století sedláci hospodařili na rodinných farmách, kde tito zemědělci pečovali o půdu s respektem k přírodě a s ohledem na dlouhodobá sledování toho, jak který pozemek reaguje na okolní prostředí. Jimi obhospodařovaná krajina tedy byla velmi členitá, pestrá a strukturovaná. V poválečném období začíná tzv. kolektivizace, kdy se pod praporem revolučních změn implementují do členité krajiny České kotliny zkušenosti soudruhů ze sovětských kolchozů, jejichž původ je především v širých stepích SSSR. Půda patří všem, tedy hospodaření se odehrává bez osobní odpovědnosti kohokoli.
Výsledek - scelování půdních bloků, rozorávání mezí, odvodňování údolnic, mokřadů a vytváření širých lánů monokultur klíčových plodin - především obilí, kukuřice, brambor, řepy apod. Revoluce v roce 1989 přináší opět zásadní změny vlastnické struktury, ale nikoli v takové míře změny způsobu hospodaření. Stále zůstávají širé lány a díky technologickému vývoji i vědeckým poznatkům je snazší půdu obhospodařovat s pomocí stále výkonnější techniky, ošetřovat umělými hnojivy, stříkat proti škůdcům, houbám nebo třeba i k regulaci dozrávání. To vše pod taktovkou základního zaklínadla – zvyšování výnosů a snižování nákladů na zemědělskou výrobu. Už se tedy nejedná o hospodaření, ale o výrobu, jakoby se jednalo o obdobu průmyslové výroby, kde je hlavním cílem zvyšování efektivity, produktivity a hledání stále výkonnějších postupů, které mají za úkol nakrmit stále rostoucí populaci lidstva na zemi. V těchto snahách se ale ztrácí takové souvislosti jako vazba na životní prostředí, vodu, klima a venkov jako celek. Průmyslové zemědělství není výroba aut a zachování křehké rovnováhy má své limity. Nedodržování pravidel nakládání s půdou a přírodou, kterému je dlouhodobě, již několik desetiletí, vystavena, má své negativní následky, které se nyní projevují. Zvyšování produkce není možné dále trpět na úkor kvality půdy a krajiny, za cenu, že zvýšíme dávky umělého hnojiva, budeme uměle zavlažovat nebo postupně sázet a sít produkty, které budou lépe snášet horší podmínky vznikající v důsledku menší schopnosti půdy vodu zadržet nebo nižších srážek, klesající spodní vody apod.
Věda samozřejmě přijde s novými odrůdami vyšlechtěnými k žádoucím vlastnostem nebo technologiemi pěstování třeba zeleniny, které ušetří plochy půdy. Ta pak bude k dispozici pro zvýšení výměr základních produktů. Součástí zemědělské výroby se asi, k nelibosti mnoha, stane produkce hmyzí bílkoviny a proteinů, které doplní a částečně nahradí tradiční masnou produkci, a někdy třeba nastane doba využití zatím sci-fi technologie pěstování masné bílkoviny v laboratořích. Úkolem století ale přesto bude především zvýšit kvalitu půdy právě pro zachování produkce základních plodin a pro zachování dalších funkcí půdy v krajině. To vše právě k zachování všech dalších souvislostí, které jsou součástí venkova jako celku. Zemědělce bude proto nutné znovu učit, jak vracet půdě její klíčové vlastnosti, a to především ty, kteří nehospodaří tzv. na svém. Protože právě tam bývá nejčastější problém s přístupem půdě a krajině a právě tam přetrvávají nešvary zakořeněné v naší kotlině kolektivizací, tedy zejména ono scelování, odvodňování a vytváření monokulturních půdních bloků o velkých výměrách, které jsou nejvýhodnější pro velké zemědělské stroje. Klima se otepluje, přibývá suchých období, srážky padají soustředěné a krátkodobé o velkých úhrnech, což způsobuje vodní erozi a odplavování půdy, velké půdní bloky trpí větrnou erozí atd. Na společné vlně pak musí být vzdělávání, propagace pozitivními příklady, tlak, motivace i správně směřovaná podpora a sankce jako nástroj tlaku. Dotace v zemědělství, které jsou hnací silou mnoha zemědělců, musí být směřovány se základním principem spočívajícím v ochraně půdy.
V každém případě je nutné změnit systém dotací poskytovaných na hospodaření zemědělcům se zohledněním jejich velikosti – tedy zjednodušit byrokratickou náročnost a dostupnost podpor a preferovat v kritériích více způsoby nakládání s půdou, orbu, obohacování půdy, použití biologické ochrany, míru využití ochranných opatření, více podporovat zmenšené půdní bloky ad. Zemědělce je potřeba motivovat k zakládání ochranných prvků a opatření v krajině, a to i tím, že budou dotačně podpořeny plochy vyjmuté z orné půdy pro vytvoření ochranného opatření. Cestou jsou i pozemkové úpravy, jejichž omezená realizace je důsledkem buď nedostatečných financí v rozpočtu příslušných státních institucí, nebo nedostatku půdy, která může být poskytnuta státem či obcemi na vypořádání s vlastníky. Zde je cestou třeba podpora obcí poskytovaná k nákupům půdy v jejich katastrech, která může být následně využita k opatřením. Je také řada drobnějších pomocí a užitečností, které vrátí zemědělství srdce a zajistí, že i v příštím století bude v rovnováze se vším, co s ním souvisí.
Zkušenosti některých zemědělců, kteří se snaží zapojit selský rozum a vracejí se k podstatě, která je východiskem, jsou nejlepším způsobem, jak se dostat na správnou cestu. Moderní zemědělec je také včelařem, myslivcem, trochu lesníkem, vodohospodářem, ale také vedle producenta i zpracovatelem svých produktů a k tomu i poskytovatelem řady dalších služeb na venkově.
Petr Liška, starosta Malých Žernosek a lídr STAN pro parlamentní volby v Ústeckém kraji
Autor: Tomáš Pergl
Mohlo by vás také zajímat
