Hlavní stránka Info a média Komentáře O sociálních dávkách rozhodne obec, tam dobře vědí, jaký má kdo majetek

O sociálních dávkách rozhodne obec, tam dobře vědí, jaký má kdo majetek

4. 12. 2014

O sociální podpoře pro lidi v nouzi by se nemělo rozhodovat na centrálních úřadech, ale v obci, kde daný člověk žije. Navrhuje to europoslanec a místopředseda hnutí Starostové a nezávislí Stanislav Polčák. Kvůli této změně chce obnovit takzvané domovské právo. O něm už politici v minulých letech mluvili, tehdy ho však spojovali s něčím úplně jiným než se sociálními dávkami – s vykazováním problematických občanů.
O sociálních dávkách rozhodne obec, tam dobře vědí, jaký má kdo majetek

O sociálních dávkách rozhodne obec, tam dobře vědí, jaký má kdo majetek

„Jsem od začátku velký kritik tohoto pohledu, který prosazovala Ivana Řápková z ODS,“ zdůraznil Polčák tento týden na programové konferenci Starostů. Proč tedy chce z domovského práva udělat hlavní volební téma svého hnutí?

* Co si od znovuzavedení domovského práva slibujete?

Chtěl bych obnovit tradiční sepětí mezi občanem a jeho obcí. Občan by získal právo na nerušený pobyt a obec zase peníze z rozpočtu, které by jí umožnily rozvíjet potřebné životní podmínky. Týkalo by se to například míst ve školkách či domovech s pečovatelskou službou, na které by člověk v domovské obci měl právo. Hlavně bych však chtěl tento institut spojit se sociální problematikou a s pomocí lidem, kteří se dostali do tíživé situace.

* Jak by se potom rozhodovalo o sociálních dávkách?

Pokud by měl člověk podle zákona na takové dávky nárok, rozhodovala by o jejich výši obec na základě znalosti jeho majetkových poměrů. Tedy nikoliv státní úřady, které rozhodují dnes a které sídlí třeba třicet kilometrů od místa, kde problém konkrétního člověka vznikl. Současně by také obec mohla rozhodnout, zda poskytne další pomoc nad rámec podpory státu – třeba sociální bydlení. Slibujeme si od toho i úspory. Některým lidem by jistě bylo nepříjemné žádat o podporu někde, kde sousedé vědí, že dotyčný má majetku dost.

* Stát nyní investuje peníze do centralizace systémů a registrů pro sociální dávky s cílem ušetřit. To byste tedy zrušil?

V souvislosti s centralizací se sice o úsporách mluví, ale ve skutečnosti to pak žádné úspory nejsou. Systémy se naopak prodražují a to rozhodování nemá logiku, takže je potřeba ho změnit.

* Teď má každý svoje místo trvalého pobytu. Z něj by se tedy podle vašich představ stalo domovské právo?

Fungovalo by to souběžně. Trvalý pobyt má nyní jen evidenční charakter. Člověk by měl stále poštovní adresu, na které by s ním mohly úřady komunikovat. Vedle toho by však bylo vaším právem nárokovat si domovské právo v obci, ke které podle stanovených pravidel náležíte. Toto právo by člověk nemusel nutně nárokovat, tím by se však zřekl výhod, které by z něho plynuly. A třeba v případě tíživé sociální situace by mu musela stačit minimální podpora určená státem.

* Máte pro zavedení domovského práva podporu mezi Starosty?

Přiznávám, že části z nich se to nezamlouvá, toho rozhodování se bojí třeba proto, že nespokojený člověk (který třeba dávky nedostane), by se pak mohl mstít přímo jim. Věřím však, že se mi toto téma podaří prosadit jako jedno z hlavních pro příští sněmovní volby.

Fakta

Obec se postará Institut domovského práva vznikl v rakouském císařství v roce 1849 a fungoval až do roku 1949. Dával lidem právo zdržovat se v domovské obci, každý musel mít jednu. Pokud člověk zchudl nebo byl ve složité situaci, musela se o něj obec postarat. Domovskou příslušnost lidé získali narozením v obci, sňatkem či přikázáním (v případě státních zaměstnanců, duchovních a podobně). Získat domovské právo bylo také možné rozhodnutím zastupitelstva, nebo pokud zastupitelé mlčky trpěli, aby člověk v obci pobýval čtyři roky.

Autor: Zuzana Taušová, MF Dnes