18. 4. 2024
Hlavní stránka Info a média Komentáře Co se STANem dál a jsou důvody proč ho volit?
Co se STANem dál a jsou důvody proč ho volit?
30. 8. 2022
Hodně teď diskutuju na sítích o tom, co se ve STANu děje a co by se s ním mělo dít dál. Přišla mi taky výzva „Jmenujte alespoň 3 důvody, proč bych měl volit STAN…!?“ Měl jsem zrovna chvilku času cestou vlakem do Prahy, a tak jsem se trochu rozepsal. Nakonec se mi zdálo, že bych se o tu odpověď mohl podělit i s více potenciálními tazateli…
Co se STANem dál a jsou důvody proč ho volit?
Obecně si asi člověk vybírá svého favorita pro volby podle programu či směřování, podle míry věrohodnosti toho programu, podle osobností s tou stranou spojených a - nic si nenalhávejme - podle toho, jak má zvládnuté PR.
Tak tedy STAN je mi programově nejbližší proto, že vzešel zdola, z malých obcí, měst a regionů a tedy citlivěji vnímá skutečné trable a bolesti občanů a míň lpí na ideologických dogmatech. Je mi sympatická i snaha důsledněji aplikovat princip subsidiarity, tedy přenést rozhodování co nejblíže místu, o kterém se rozhoduje, a dát nižším úrovním dostatek zdrojů a pravomocí.
Ty kořeny zapuštěné hlouběji a blíž k jednotlivým konkrétním místům mimo velká centra pak dávají STANu do vínku větší citlivost a ochotu ba i schopnost řešit rozumně palčivé místní sociální problémy jako je bydlení, školky a školy, péče o seniory atd.
A tím, jak STAN vyrostl už i do politiky celostátní, nastavil si správně (z mého pohledu) i kompas pro místo Česka ve světě. Bez nejmenší pochybnosti podporuje a prosazuje naše ukotvení na Západě, v NATO a EU včetně závazků z toho plynoucích.
A nachází postupně už i svoje místo na škále konzervatismus - liberalismus, kde vstřebává trendy 21. století v oblasti lidských práv, práv menšin, ochrany životního prostředí, genderové otázky atd., aniž by se stal agresivně progresivistickým spolkem.
Takže důvod č. 1 – program moderní umírněně liberální strany 21. století.
Ten program vzniká v odborných komisích (jedné jsem sám členem, a to právo má každý člen či příznivec) a programových radách (jako náměstek ministra jsem členem té “své”, tedy zahraniční) a pak je stvrzen na programové konferenci. To je jakýsi institucionální rámec. A z něj se odvozuje to, že ten, kdo ten program tvoří, formuluje, debatuje o něm, tak ho taky považuje za svůj, věří mu a je ochoten a schopen ho prosazovat a obhajovat.
Tedy důvod č. 2 – věrohodnost. Program vytvořený v debatách a konferencích členů a příznivců a nikoli v kanceláři PR týmu podle toho, co se bude líbit a dobře vypadat.
A ten program má taky svoje tváře. Ano, o některé v poslední době STAN přišel, ale pořád jiné má. Pro mě je to pořád především Vítek Rakušan, kterého jsem nějak náhodně objevil před cca 10 lety na radnici v Kolíně a od té doby ho s narůstajícím nadšením sleduju. Teď schytal pár tvrdých ran, ale on i STAN ukazují, že to s tou změnou politické kultury myslí(me) opravdu vážně. Bohužel občas je to až právě Vítek, kdo musí udělat ten krok, který to prokáže, zareaguje správně na chyby uvnitř svých řad. Ale reaguje tak, jak politická strana reagovat v dané situaci musí, chce-li být stranou uvěřitelnou a demokratickou.
Ale nemáme jen Vítka. Jako silná osobnost se stále víc ukazuje ministr Jozef Síkela, který se nastalou energetickou krizí pere opravdu ukázkově. Mám možnost občas zaskakovat za ministra zahraničí na vládě a můžu potvrdit, že on je tam často skutečným lídrem, tím, kdo navrhuje a přináší řešení více než zapeklitých momentů (a že jich tahle vláda musí řešit opravdu hodně!). Poslední ukázkou budiž vyjednaná dohoda na úsporách plynu, kterou ministr Síkela dojednal na Radě ministrů, a jejímuž schválení v tak krátkém čase prakticky nikdo nevěřil.
Dalším, s kým bych se nebál do žádné bouřky, je určitě Mikuláš Bek. Nejen proto, s jakou zdánlivou lehkostí zvládá svůj post v průběhu našeho předsednictví v Radě EU, ale i pro ten ohromný rozhled a rozvážnost, která z něj sálá při debatě o čemkoli jiném.
A za nimi už rostou další zajímavé typy. Doporučím Vaší pozornosti jména jako Ondřej Lochman, Barbora Urbanová, Lukáš Vlček, Petra Pecková… To je, jak věřím, budoucnost nejen STANu, ale celé české politiky.
A to je důvod č. 3 – velký rezervoár kvalitních a erudovaných osobností, které se paradoxně často až v nastalé krizi objevují jako schopné krizi překonat.
Ten čtvrtý bod, tedy marketing a PR, se holt ještě musíme trochu doučit. Ale i tak nemám ani po přestálých bouřkách a výkyvech co měnit na své volbě hnutí STAN jako té politické formace, která mi na moje otázky z politiky nabízí nejvíc odpovědí, které chci slyšet.
Autor: Martin Dvořák
