Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Z historie Lesk a bída těžby uhlí a sociálního zabezpečení horníků - období od roku 1850 dosud

Lesk a bída těžby uhlí a sociálního zabezpečení horníků - období od roku 1850 dosud

    

Zdroj: https://www.turistika.cz/mista/hornicke-muzeum-landek-park/foto

Kolem roku 1850  se už stavily hornické kolonie s  typickou architekturou malých domků. Týdenní pracovní doba byla 72 hodin. Typická byla vysoká úrazovost  a  tzv. sociální nemoci  (tuberkulóza a jiné nemoci dýchacích cest). Horníci se začínají organizovat do tzv. bratrstev - společenství havířů, kteří ukládali část své mzdy do pokladnic, ze kterých  byly poskytovány prostředky nemocným havířům, jejich rodinám a pozůstalým. 

Na počátku 50. let 19. století byly v regionu zřízeny následující bratrské pokladny (BP):

-BP Dolů hraběte Wilczka ve Slezské Ostravě (založena v roce 1840)

-BP Arcivévodských dolů v Těšíně (založena v roce 1846)

-BP Dolů svobodného pána z Rotchildů ve Vítkovicích (1848)

-BP Severní dráhy císaře Ferdinanda

-BP Dolů knížete - arcibiskupa  olomouckého v  Orlové-Lazích (1848)

-BP Dolů knížete Salma v Polské Ostravě (1852).

     Zlepšení poměrů v hornickém pojištění přinesl Všeobecný horní zákon ze dne 23. května 1854, který nařizoval majitelům dolů povinnost zřizování samostatných bratrských pokladen pro podporu horníků. V roce 1889 vydává monarchie další zákon o bratrských pokladnách - zaručuje jim úplnou samostatnost. V roce 1900 bylo v monarchii registrováno celkem 345 bratrských pokladen, z toho 11 v revíru.

     Koksovatelnost ostravského uhlí umožňuje rozvoj hutní výroby v celé monarchii. V blízkosti nových dolů vznikají moderní uhelné závody a důlní majetek postupně přechází z rukou jednotlivých „uhelných baronů“ do vlastnictví podnikatelských společností. Ani válečné šílenství nezastavilo růst těžby, v roce 1916 revír poskytl skomírajícímu  impériu 11 304 287 tun uhlí. Prohraná válka urychlila pád monarchie.

     Mladá demokratická republika potřebovala rovněž uhlí, v roce 1918 se těžilo v  38 dolech. Rozvoj revíru negativně poznamenala tři krizová hospodářská období v letech 1921-23, 1930-34 a 1937-39. Naopak v konjunkturním roce 1929 se vytěžilo 12 560 000 tun uhlí a bylo vyrobeno 3 113 000 tun koksu. Sociální reformou z  roku 1924 byly dosavadní bratrské pokladny v  revíru spojeny v jednu Revírní bratrskou pokladnu (RBP) se sídlem v  Moravské Ostravě. V roce 1925 zde bylo evidováno přes 200 000 pojištěnců.

     Do revíru postupně pronikají nové technologie dobývání a dopravy uhlí. K rubání a rozpojování  materiálů  se začínají používat sbíjecí kladiva – v  roce 1913 prvních 42 kusů,  v roce 1930 již 1531 kusů. Ještě rychleji se uplatní vrtací kladiva. Použitá byla poprvé v roce 1902, v roce 1930  bylo dodáno do revíru  1440 kusů. Strojním dobýváním se v roce 1913 získalo 26,8 % uhlí, v roce 1934  93,8 % uhlí. Na úseku důlní dopravy se postupně přecházelo  na  žlaby a pásové dopravníky. Jejich délka v roce 1935 dosahovala délky 78 560 metrů. Na překopech a hlavních třídách byli koníci vystřídáni důlními lokomotivami, lanovkami a řetězovými zvedáky. Páru střídá elektřina, nejprve v osvětlení, později k  pohonu těžních strojů, výkonnějších ventilátorů a turbokompresorů. Elektrárny jsou budovány v blízkosti největších důlních závodů. Technický pokrok se nezastavil ani před technologií zušlechťování uhlí v  koksovnách a briketárnách. Maximální zaměstnanost mezi světovými válkami byla v  roce 1921, kdy činila 47 059 horníků. Hlavní profesí byli rubači (50%), následovali vozači (30%)  a  ostatní důlní profese (20%).

     Za okupace se vzhledem k poptávce po koksu pro válečný průmysl Velkoněmecké říše zvyšuje těžba na neuvěřitelných 20 435 000 tun v  roce 1943 – samozřejmě za cenu drancování uhelných zásob, kdy byly omezovány přípravné a otvírkové práce. V té době se mj. urychleně staví v Hrabové sídliště Šídlovec určené pro zaměstnance železáren.

     Dekretem prezidenta republiky č. 100 Sb. ze dne 24. 10. 1945 bylo znárodněno veškeré nerostné bohatství republiky a v  báňském sektoru vznikl mamutí národní podnik – Československé doly. RBP byla zrušena Zákonem č. 99 Sb. ke dni 1. 7. 1948 a její majetek byl převeden na právního nástupce – Ústřední národní pojišťovnu. V 50. až 70. letech těžba opět stoupá. Rozvoj socialistického průmyslu se opíral o hornictví, hutnictví a strojírenskou výrobu pro východní trhy. Ekologická zátěž krajiny byla obrovská - devastace poddolovaných území, kilometry hald z vytěžené hlušiny, znečištění spodních i povrchových vod a půdy v okolí koksoven postavených v  centru města, smog a popílek z komínů neodsířených uhelných elektráren. Havíři OKR stáli v  předních řadách „budovatelů socialismu“. Byli režimem upláceni formou sociálních výhod a důchodů. Straničtí vůdci havíře zneužívali nehoráznými požadavky na rekordní výkony, což se následně muselo projevit na neuspokojivém zdravotním stavu hornické populace.

     Po listopadu 1989 byla Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR opět zřízena RBP ke dni 1. února 1993, tj. po 35 letech nedobrovolné odmlky. Vláda však preferovala udržení těžby méně ekologického hnědého uhlí na severu Čech a dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Začíná realizace tzv. útlumového programu revíru. Těžba se zastavuje postupně na většině ekonomicky neefektivních dolů.

     Novým problémem se stává vzestup hladiny spodních vod, která není dostatečně odčerpávána po likvidaci čerpacích stanic po uzavřených šachtách. Spodní voda vytlačuje k povrchu důlní plyny s  vysokým obsahem výbušného metanu.

Počátkem 90. let v revíru působili záhadní zahraniční poradci. Pád OKR dovršuje neprůhledná privatizace „za hubičku“ do rukou tehdejšího managementu revíru a následný překotný prodej celého majetku miliardáři Bakalovi, vč. obrovského bytového fondu a desítek neoceněných nemovitostí a pozemků. Politická reprezentace se chová k dění v OKR netečně. Po rychlém vytunelování krachující podnik v insolvenci opět přejímá do vlastnictví stát,  který v současnosti dotuje těžbu na posledních dvou karvinských šachtách a zároveň sanuje důlní škody – haldy, kontaminace půd po zrušených koksovnách a půdní zlomy a poklesy v poddolovaných oblastech. Dny revíru jsou sečteny. Ostravákům dnes těžbu uhlí připomíná jen Hornické muzeum v Landek Parku v Petřkovicích v areálu bývalého Dolu Anselm.

     Historickým paradoxem zůstává skutečnost, že největšího nárůstu těžby a zavádění nových technologií dosáhl revír vždy v období světových válek nebo za vlády totality. Nedávné důlní neštěstí ve Stonavě nám připomnělo, jak je toto povolání náročné a rizikové. Věnujme 13 mrtvým horníkům a jejich rodinám tichou vzpomínku. Pokračují sbírky na podporu sirotků a rodinných příslušníků, vybralo se již přes třičtvrtě milionu korun. Jedno konto spravuje Spolek Svatá Barbora, druhé Nadace OKD.

 

Prosínec 2018

MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

zastupitel MOb Ostrava - Hrabová