Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Z historie Lesk a bída těžby uhlí a sociálního zabezpečení horníků - období 1753 - 1850

Lesk a bída těžby uhlí a sociálního zabezpečení horníků - období 1753 - 1850

     

Zdroj: http://www.litvinov.sator.eu/encyklopedie/vseobecna/hornicka-svitidla

Naši vnuci znají šachty a horníky žvýkající tabák s černými linkami kolem očí a upracovanýma rukama jen z vyprávění dědů. Možná neuškodí si trošičku připomenout slavnou historii vzestupu a následného pádu hornictví v našem průmyslovém regionu.

     Na počátku 18. století se v nejvíce průmyslově rozvinutých zemích (Anglie, Francie, Německo) objevuje závažný problém - nedostatek dříví jako závažná překážka dalšího technického rozvoje. Vědci a technici byli tedy nuceni vyvinout horečné úsilí k nalezení nového a efektivnějšího paliva. Abraham Darby v roce 1709 jako první vyzkoušel experimentálně tavbu železa ve vysoké peci pomocí směsi černého a dřevěného uhlí. Kolem roku 1720 tavil jeho syn železo již černouhelným koksem. Vlnu zájmu o minerální palivo pak dovršil epochální vynález Wattova parního stroje.

     Rakouská monarchie projevuje první iniciativu v oblasti geologického průzkumu a zavádění těžby uhlí později – v  šedesátých letech 18. století. První doložená písemná zmínka o nalezištích uhlí v okolí Moravské Ostravy pochází z  roku 1753, další písemné záznamy o ložisku perspektivního paliva pocházejí z  panství hraběte Františka Jana Wilczka v lokalitě Polské Ostravy. Při Královském úřadě v  Opavě vzniká Horní a mincovní reprezentace, která v  roce 1767 vyslala do okolí Ostravy čtyři zkušené horníky z  Velké Bystřice. Skupina hlásí dne 9. června 1767 objev sloje o mocnosti 30 až 150 cm, která ústí přímo na povrch v oblasti pozdějšího dolu a koksovny Trojice. Brzy následoval objev dalších sedmi uhelných slojí. Dobrou kvalitu uhlí z nových nalezišť deklaruje horní benešovský šachmistr Jan Jakub Lutz, který byl zodpovědný za uhelný průzkum.

   Na Karvinsku (v panství hraběte Jana Erdmana Floriána Larische) je uhelný průzkum korunován úspěchem o něco později - objevem slojí ve dvou lokalitách v roce 1776.

   Třetím nalezištěm uhlí se stala roku 1782 nejzápadnější část revíru – Hlučínsko. V prvopočátcích  se vyvíjela těžba  v  této lokalitě nejdynamičtěji.

     Do třicátých let 19. století se vytěžilo extensivním způsobem jen kolem dvou až tří tisíc tun uhlí za rok. Nebyla větší poptávka, průmyslová výroba v regionu byla dosud v plenkách a konzervativní podnikatelé z  řad šlechticů se obávali nejistých investic do nového paliva. Těžilo se systémem jednoduchých štol, uhlí se dopravovalo táčkami, při práci se využívala výhradně lidská síla.

     V druhé polovině třicátých let se začíná provozovat efektivnější systém šachet s ručními vrátky (tzv. hašply) a s důlní dopravou provozovanou pomocí malých vozíků (huntů) tlačených nebo tažených po deskové podlaze (počvě). Šachty nepřesahovaly hloubku 30 až 40 metrů, pracovalo se převážně v zimních měsících, v létě měla přednost práce na poli. Důlní větrání spočívalo na jednoduchém principu přirozené ventilace s využitím rozdílných teplot venku a uvnitř šachty. Spodní vody se u šachet čerpaly pomocí beček a hašplů. Později se již začínaly budovat tzv. dědičné štoly, kterými se spodní voda sváděla do okolních potoků a řek. Vlastní dobývání uhlí spočívalo výhradně na  ruční práci. Horníci používali jednoduché kovové nástroje- špičák, těžký kopáč zvaný kylof (pro vrtání děr k odstřelu), lopaty a široké motyky. Dobývání mělo výhradně extenzivní charakter. Při výskytu technických nebo geologických překážek, jejichž překonání by vyžadovalo větší investice, byla důlní díla opouštěna a budovala se nová. Vzniklo a zaniklo tak několik stovek malých dolů.

     Po roku 1830 začíná období vzestupu těžby v  souvislosti se založením Rudolfovy hutě, pozdějších Vítkovických železáren. Počet horníků stoupá na 350 až 400, rekrutují se z místního obyvatelstva – většinou  drobných zemědělců.

     Hospodářský rozmach revíru je zaznamenán v  letech 1840 až 1880. Jedná se o období tzv. první průmyslové revoluce, které je charakterizováno především rozvojem parní energetiky. Produkce železa v  regionu stoupla v tomto dynamickém období ze 13 na 73 000 tun, přičemž technologie tavby se mění ve prospěch uhlí ze 13 na 80%. Dalším významným faktorem pro expanzi těžby  je  rozvoj železnice jako masového spotřebitele uhlí a zároveň  dopravního prostředku k dosažení nových vzdálených trhů. Na Karvinsku se zrychlení tempa těžby projevilo později - v souvislosti  s dobudováním  Košicko - bohumínské železnice.

     Do roku 1880 bylo otevřeno 73 nových šachet (těžních, výdušných, čerpacích a víceučelových), rozšiřovaly se zároveň stávající doly, rostl počet horníků z 1400 v roce 1842 na 16 000 v roce 1882. Zvyšovala se produktivita práce z 42 tun uhlí na horníka/rok v  roce 1842 na 165 tun v roce 1882. Podíl těžby revíru stoupl v  roce 1880 na 37% celkově vytěženého uhlí v českých zemích a poprvé a zároveň definitivně předstihl středočeskou uhelnou oblast.

     Vznikají postupně šachty nového a modernějšího typu. K pohonu těžního zařízení se namísto zvířecí a lidské síly používá parní stroj. Hloubka šachet dosahuje k  300 metrům, okolní krajinu již charakterizují typické těžní věže. V důlní dopravě se používají ještě dřevěné vozíky s obsahem do 500 kg, nově se zavádějí železné vozíky o objemu 600 až  800 kg, pohybující se  na železných kolejích. Na úseku větrání hlubokých dolů byly instalovány výkonné parní ventilátory. Při osvětlení se již nepoužívá nebezpečný otevřený oheň. Nahradila ho tzv. Marsautova bezpečnostní lampa, která zabránila mnoha výbuchům důlních plynů s příměsí metanu.

                                         Zdroj:https://cs.wikipedia.org

     S nástupem průmyslové revoluce vzniká technická inteligence. Báňští technici z revíru se v 19. století významně zasloužili o rozvoj báňské vědy a techniky v  českých zemích. Příliv pracovních sil vyústil v  nevídaný nárůst obyvatel hornických okresů ze 42 000 na 100 000. Staví se hornické kolonie s  typickou architekturou malých domků. Bouřlivý rozvoj uhelného hornictví v regionu bude pokračovat až do 1. světové války. O tom se více dozvíte v  příštím pokračování článku.

 

 

Prosinec 2018

MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

zastupitel MOb Ostrava – Hrabová