Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Slovo lékaře Slovo lékaře 9: Neznámí hrdinové – MUDr. Světluše Závorová

Slovo lékaře 9: Neznámí hrdinové – MUDr. Světluše Závorová

   

     MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

   Svoboda není samozřejmost. Ani ta naše nám nespadla sama do klína. Byla vykoupena činy a často i utrpením našich statečných předků. Pro zástupné příčiny a problémy jsme nespokojeni s Evropskou unií. Část spoluobčanů dokonce volá do czexitu, odmítá naše spojenectví s NATO. Nerespektují krvavou historickou zkušenost vlastního národa a nechávají se ovlivňovat dezinformacemi z proruských trollích farem. Zapomínáme, že pouze EU přinesla Evropě mír, bezcelní obchod, prosperitu, nejmenší nezaměstnanost, bezbariérovou svobodu pohybu osob i zboží, svobodné cestování, zahraniční studia a možnost výběru místa bydliště v každém z 27 členských států. Mnozí si neváží ani svobodných voleb. Nemuseli za ně bojovat a považují je za samozřejmost, nikoliv za občanskou povinnost. Přitom svobodné volby máme i díky často neznámým hrdinům, kteří neváhali pro demokracii a svobodnou vlast ohrozit vlastní život.

   Dovolím si vám předložit vzpomínku na jednu skromnou neznámou hrdinku. Osudy takových úžasných lidí pokládám za potřebné připomínat v dnešní postfaktické době, kdy se relativizují základní pravdy, naše příslušnost k euroatlantické civilizaci a kdy prezidentská ocenění dostávají bývalí spolupracovníci STB, komunističtí ministři a normalizační zpěváci.

   V srpnu 1968 dostali rodiče mladé lékařky Světluše Závorové dopis, ve kterém jim píše, jak „v životě nezažila tolik strachu.“ Ani strach však mladé statečné ženě nezabránil uprostřed největších střetů s okupačními vojsky v centru Prahy zachránit z  ulic desítky raněných Čechů. Nechybělo mnoho a lékařka Světluše Závorová by zůstala jen skromnou, bezejmennou a tudíž neznámou hrdinkou prvních dnů okupace Československa v roce 1968. Strávila týden uprostřed dramatických střetů doslova v první linii a teprve pak si našla čas a napsala o svých zážitcích patnáctistránkový dopis rodičům.

   Dalších 40 let, tj. až do roku 2008, zůstalo její očité svědectví o invazi naší veřejnosti utajené. Rodiče však její dopis uchovali a zveřejnili ho teprve před deseti lety. Tehdy totiž Národní muzeum vyzvalo pamětníky, aby do jeho sbírek dodali artefakty, fotografie a videa tragédie našeho národa. Rodiče lékařky na výzvu zareagovali. Zachovalo se tak unikátní svědectví o prvních hodinách a dnech po obsazení Prahy vojsky Varšavské smlouvy. Je to otřesné svědectví o mrtvých, zraněných, o hektické a nebezpečné práci zdravotníků a záchranářů uprostřed válečného konfliktu.

   Mladá doktorka popisuje, jak první tanky potkala při cestě do práce na Žižkově. Netušila, že před sebou má 100 hodin služby, tj. čtyři dny, na které do smrti nezapomene. Ráno 21. srpna byla povolána vysílačkou před budovu Československého rozhlasu. Češi chtěli uchránit přístup k svobodným informacím a okupanti dostali příkaz opačný – vysílání okamžitě přerušit za jakoukoliv cenu. Tekla krev. Čtyři muže před rozhlasem zabily kulky. Češi na to podpálili jeden z tanků, ale jeho výbuch zabil další čtyři Čechy a rozpoutal v okolí výbuchu požár. Při požáru skokem z okna zahynuli další dva lidé. Nákladní vůz pod palbou v panické jízdě zabil další čtyři civilisty. Naše lékařka byla zase u toho. Dokonce nastala chvíle, kdy stála s dalšími zdravotníky proti namířeným samopalům všehoschopných a rozzuřených vojáků. „Začala jsem rusky křičet, že jsem lékařka a se mnou dva sanitáři a že jdeme k raněným. Pak jsem rukou odsunula hlaveň samopalu mířícího na mou hlavu a prošla jsem kordonem vojáků k hořícímu domu“.

   Tragický střet u rozhlasu si nakonec vyžádal 16 padlých a 50 raněných. Část z nich ošetřila a transportovala do pražských nemocnic paní doktorka Závorová se svými sanitáři. Přestala počítat hodiny a dny služby. Z nemocnice se mnohokrát vracela do zóny přímých bojů. „Kolem nás opakovaně lítaly kulky z kulometů, střepiny vybuchující munice, hořely tanky, domy“. Její dopis rodičům je u příležitosti 50. výročí od začátku sovětské okupace vystaven v Národním památníku na Vítkově.

   Paní doktorka Světluše Závorová celý život pracovala jako lékařka. O svém hrdinství a o vlastní zkušenosti s genocidou českého národa veřejně nehovořila ani nepodávala písemná svědectví. Patří právem do galerie našich neznámých hrdinů. Dočkala se pádu totalitního režimu a zemřela v roce 2013.

Nebyla za života ani  in memoriam vyznamenána, ani jinak oceněna. Čest její památce.

Zdroj: Tempus Medicorum

Prosinec 2018

MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

zastupitel městského obvodu Hrabová