Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Slovo lékaře Slovo lékaře 35: Kontaktní čočky

Slovo lékaře 35: Kontaktní čočky

   

    Měkké kontaktní čočky vyvolaly revoluci v očním lékařství. Otto Wichterle (1913 – 1998). byl světově proslulý český vědec a vynálezce, pracující zejména v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele patřil. Proslulý je především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček, na základě jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Proslavil se rovněž objevem umělého polyamidového vlákna – silonu (zdroj: Wikipedie).

  MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D. 

    Nebyl samozřejmě první v dějinách lidstva, kdo se zabýval odvážnou myšlenou zlepšit visus (vidění) pomocí něčeho, co se vloží do oka. První utopickou představu na základě skla a vody představil slavný Leonardo da Vinci již v roce 1508. S konkrétnější myšlenkou přišel kolem roku 1600 René Descartes, který naplnil skleněnou trubičku vodou a na konec umístil čočku. Problém byl, že uživatel nemohl mrkat. Počátkem 19. století přišel s vylepšením Thomas Young, kterýskleněnou čočku naplněnou vodou připojil k vlastnímu oku voskem. Sklo bylo příčinou mnoha zranění oka při obdobných pokusech. Od 30. let 20.století se začínají postupně používat plastové malé pecičky, které nositel snesl na oku delší dobu. Byly to tzv. tvrdé kontaktní čočky. Pro zdravotní problémy však nenašly většího  uplatnění.

    Jednoho letního dne roku 1952 jel pan Otto Wichterle vlakem. Podle vlastních vzpomínek nahlédl spolucestujícímu přes rameno do novin a zahlédl reklamu na tantalovou náhradu do očí. Napadlo ho, o kolik by výrobek byl lepší, kdyby byl vyroben z měkké umělé hmoty – a geniální nápad byl na světě a začal se zavíjet neuvěřitelný příběh.

      Nebyli bychom ovšem v Česku, navíc v době tvrdého stalinismu, aby vynálezce neměl problémy. Pracoval tehdy

prof. Otto Wichterle, DrSc., dr. h. c.

na katedře plastických hmot VŠCHT v Praze a vhodný materiál  ho napadl už tenkrát ve vlaku – řídce síťovaný hydrofilní polymer. Ministerstvo zdravotnictví odmítlo jeho výzkum financovat jako neperspektivní. Přesto se svými kolegy na vynálezu dále pracoval. Gel vyvinul a v roce 1955 dokonce na něj získal patent. V roce 1958 musel náš vynálezce jako politicky nespolehlivý katedru vyměnit za laboratoře v  Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd. Tam společně s Drahoslavem Límem pokračoval ve vývoji. A znovu zasáhlo ministerstvo zdravotnictví a projekt jako potencionálně nevýnosný zastavilo. Tvrdohlavý Otto Wichterle si v roce 1961 vzal nehotový „čočkostroj“ domů a pokračoval ve vývoji mj. za pomocí dětské stavebnice Merkur. Ještě před Vánocemi 1961 sestavil první prototyp odlévacího zařízení – jako náhon použil dynamo z jízdního kola svých dětí. Teprve pak mu konečně povolili výrobu. Bylo to ovšem v komunistickém Československu, takže úředníci v roce 1965 velmi hloupě a levně prodali licenci na výrobu měkkých čoček do USA. Vynálezce samozřejmě nedostal ani korunu. Následně po soudních sporech s plagiátory američtí majitelé původní československé licence vydělali miliony dolarů a republika ani vědec nedostali nic. Za prodej licence do zahraničí nebyl nikdy nikdo potrestán ani hnán k zodpovědnosti. Finanční ocenění vědce minulo, ale dostalo se mu alespoň řady mezinárodních a nakonec i domácích ocenění. Byl mj. nositelem Ceny Roberta Williamse Wooda (1984), nositelem řádu T. G. Masaryka 3. stupně (1991), nositel ocenění National Investors Hall of Fame, Čestné občanství hlavního města Prahy, doktor honoris causa Univerzity Karlovy 1993, předseda Akademie věd aj.

Červenec 2019

MUDr. R. Gromnica, Ph.D.