Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Slovo lékaře Slovo lékaře 3: Imunita

Slovo lékaře 3: Imunita

  Imunita je obdivuhodný a poměrně složitý komplexní systém všech živých organizmů. Dokáže urychleně rozeznat nebezpečné mikroorganizmy a zvolí nejlepší taktiku pro jejich zneškodnění. Připravil jsem sérii tří článků o imunitě. První článek vymezuje některé základní pojmy a definice. Pro pochopení je nezbytný i za cenu menší atraktivity pro čtenáře.

      MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

  Pokud je imunita nedostatečná, projeví se zvýšeným sklonem k infekcím s delším a těžším průběhem. Naopak přehnaná imunita, která navíc je špatně zacílená, je spojená s rozvojem alergických a autoimunních onemocnění.

 Imunitou se zabývá vědecký obor imunologie. Označuje schopnost jedince bránit se proti antigenům pocházejícím jak z vnějšího prostředí, tak z prostředí z pohledu organismu vnitřního. V praxi se antigeny myslí zejména buňky patogenních organizmů, viry nebo nádorové buňky. Imunita spouští imunitní odpověď vůči těmto a dalším vyjmenovaným strukturám a vyznačuje se jí nejen člověk, ale do jisté míry ostatní živočichové i rostliny. U živočichů je nejrozvinutější a řídí ji tzv. imunitní systém.

Obranné linie imunity

  Imunita má 3 obranné linie, z toho první dvě spadají pod nespecifické obranné mechanismy a třetí obranná linie spadá pod specifické obranné mechanismy.

1. obranná linie je vnější (externí). Patří sem epiteliální tkáně (kůže a slizniční membrány), které kryjí a vystýlají lidské tělo a brání volnému styku škodlivých bakterií a virů s vnitřním prostředím člověka. Dále sem patří výměšky kůže a slizničních membrán.
2. obranná linie je vnitřní (interní). Je spouštěna chemickými signály, které lákají leukocyty k místu, kde je tělo napadeno. Patří sem bílé krevní buňky (leukocyty) a antimikrobiální bílkoviny (proteiny), které se bez rozlišení váží na "útočníky", kteří překonali vnější tělesnou bariéru. Následkem této nespecifické obrany vzniká zánět.
3. obranná linie (adaptivní) je spouštěna současně s 2. obrannou linií. Odpovídá specifickým způsobem na určité mikroorganismy, nadbytečné buňky těla, toxiny a další cizí molekuly. Patří sem lymfocyty a protilátky.

Imunita jako odolnost vůči konkrétní chorobě

  Přirozená imunita (vrozená nebo nespecifická) vychází například z nějaké vlastnosti, která způsobuje, že organismus daného druhu, skupiny nebo vývojového stadia nemůže být určitým typem nemoci vůbec napaden. Příkladem může být odolnost většiny ptáků proti mnoha chorobám člověka, která vychází z toho, že přirozená teplota jejich organismu je 40 st. Celsia a to neumožní původcům těchto chorob dostatečně efektivní množení. Přirozená imunita tedy umožňuje první linii obrany vůči infekci a slouží jako stále „ostražitý“ strážce v případě náhlého napadení těla. Zahrnuje jak buněčnou (bílé krvinky), tak látkovou (humorální) imunitu. Přirozená imunita zpravidla předchází odpovědi adaptivní imunity a postačuje ke zvládnutí počáteční rychlé fáze infekce.
  Adaptivní imunita (získaná nebo specifická) vstupuje do hry v pozdější fázi infekce, kdy přítomnost molekul z patogenních mikroorganizmů (antigenů - Ag) aktivuje přes specifické antigenní imunoreceptory příslušné klony T a B buněk lymfocytů. Během tří až sedmi dnů může dojít k zahájení účinné adaptivní imunitní odpovědi. Adaptivní imunita má navíc schopnost si tuto odpověď zapamatovat a budoucí imunitní odpověď je obvykle mnohem silnější a rychlejší. Tento proces, známý jako imunologická paměť a je podstatou adaptivní imunity vůči konkrétnímu antigenu pomocí tvorby protilátek B - buňkami. Právě této vlastnosti využívá očkování (vakcinace).

  Vakcinace indukuje tvorbu ochranných protilátek a vznik paměťových buněk. Tím dává organizmu náskok při kontaktu se skutečnou infekcí. I přes velmi vzácný výskyt nežádoucích účinků, kterým odůvodňují svou destrukční  činnost tzv. odpírači očkování, zůstává vakcinace jedním z nejcennějších a nenahraditelných preventivních nástrojů moderní medicíny.

  K obecným doporučením ke zvýšení imunity patří zejména správná životospráva, úprava střevní mikroflóry, dostatečný přísun přírodních vitamínů. Podpůrným faktorem je samozřejmě dobrá fyzická kondice, odolnost vůči stresu a genetické predispozice. Pacienti s těžšími poruchami imunity patří výhradně do rukou odborníka. V dalších dvou článcích se budu zabývat podzimním snížením imunity a alergickou rýmou. Tato problematika patří v medicíně k nejsložitějším a neustále se dále vyvíjí. V tomto článku jsme si ujasnili alespoň základní pojmy.  Pokračování bude čtivější a obecně přístupnější.

 

Listopad  2018

 MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

                                                                                          zastupitel městského obvodu Hrabová