Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Slovo lékaře Slovo lékaře 28 Osobnosti z historie medicíny

Slovo lékaře 28 Osobnosti z historie medicíny

Velkou a uznávanou postavou z historie medicíny byl lékař a filosof  Avicenna (Abú Alí ibn Síná) se svým obrovským dílem Kánón lékařství. Tento slavný perský učenec (980 – 1037) vytřídil a kriticky zhodnotil poznatky řecké, římské, byzantské, arabské a indické medicíny. Zdůrazňoval nutnost klinické praxe a dokonce geniálně předpokládal při studiu infekcí existenci neviditelného agens, takže už tehdy správně radil karanténu pacientů       a převařování pitné vody. Kánón se skládá z 5 knih. První: základy lékařství, anatomie, příčiny chorob, prevence a terapie. Druhá: o 811 přírodních léčivech – bylinách a minerálech. Třetí: druhy nemocí od hlavy k patě. Čtvrtá: chirurgie, ortopedie a kožní nemoci (otoky, vředy, nádory). Pátá: 760 složitých medikamentů – odvary, šťávy, masti, náplasti. Kánónem se lékaři řídili až do 16 století.

O něco později do latiny přeložil Gerard z Cremony další slavné arabské dílo Tasríf od Abulcasise (Abú–l-Kásim az-Zahráwí) o chirurgii. Stejný překladatel přeložil z arabštiny Farmakologii od Ibn al-Wáfída.

    Různorodá pojetí léčitelství vedla ke vzniku tzv. etnomedicíny. Je to nauka, která se věnuje nativním postupům, např. léčbě amazonských indiánů s jejich obrovskými znalostmi rostlin, dále ájurvédským léčitelským praxím v Indii a tradiční čínské medicíně.

Jasques Garnet popisuje klasickou čínskou medicínu v Číně za vlády Sungů 1250 - 1276. Jejich lékaři rozeznávali 5 hlavních orgánů – srdce, játra, slezinu, plíce a ledviny. Byly navzájem spojeny jedním z pěti základních elementů (vodou, ohněm, dřevem, kovem a zemí). Tělo bylo komplexní sítí vztahů, což bylo důvodem, proč v akupunktuře byla jehla aplikována do bodů, které měly být spojeny s nějakou nemocnou oblastí.

Když v letech 1845 – 1846 putovali Tibetem misionáři Gabet a Huce, narazili tam na raritu – lékařskou fakultu. Studenty byli lámové, budoucí lékaři. Sbírali v horách léčivé byliny, kořeny, větvičky a tyto drogy dávali do hlavní lékárny. Tam je vysušili, roztloukli na prášek, rozdělili na stejně malé dávky a zabalili do papíru popsaného tibetským písmem. Znali tehdy 440 typů nemocí.

    Výjimeční byli i staroegyptští lékaři. Vyvinuli základy kardiologie a krevního oběhu, který v Evropě popsal mnohem později Wiliam Harvey v 17. století. V tzv. Ebersově papyru se tvrdí, že srdce mluví prostřednictvím cév. Egypťané měli srdce ve zvláštní oblibě, považovali ho dokonce za orgán myšlení. Mozek byl podle nich bezvýznamný orgán, ve kterém se hromadí hlenovité látky.

Řekové se za uzdravení modlili k bohu Asklépiovi v chrámech – asklépiích. Tam lékařům byl ve spánku vnuknut způsob léčby pacienta. Od 5. století před Kristem Hippokrates psal  o empirii, popisoval příznaky chorob. Znalosti starověku pak kolem roku 200 n.l. utřídil Galén, původně lékař v gladiátorské škole, který postupně napsal 350 spisů. Proslavil se tvrzením: „Jsem to já, pouze já, kdo ukázal medicíně správnou cestu“.

    Na té cestě čekalo lékaře – výzkumníky ještě mnoho chyb a omylů. Dějepisec lékařství Richard Gordon dospěl k tvrzení, že skutečně epochálních objevů má medicína tucet: krevní oběh (Harvey), princip očkování (Jenner), evoluční teorie (Darwin), anestesie, antisepse (Lister), objev mikrobů (Pasteur, Koch), biochemické sloučeniny (Domagk), vitaminy (Hopkins), rentgen a radium (Rontgen, Curieovi), funkce endokrinních žláz (Bernard, Cushing), psychiatrie (Freud) a objev DNA (Crick, Watson).

Dnes bychom jistě přiznali ještě dědičnost, viry, antivirotika, antibiotika, alergie, transplantace, kompatibilita, biologická léčba aj.

    Díky těmto průkopníkům a samozřejmě mnohým jejich dalším následníkům, postupuje lidské poznání a tím i moderní medicína stále kupředu. Mnohé nemoci, které kosily populace našich předků (mor, tyfus, souchotě, neštovice, černý kašel, meningitida aj.) se již podařilo úplně nebo alespoň částečně eliminovat. Prodloužuje se průměrná délka života, hlavním úkolem dneška je s prodloužením zlepšit i kvalitu života. Objevují se nové výzvy: autoimunní nemoci, alergie, civilizační skupina onemocnění, transplantace, biologická léčba aj. Jejich výzkumem za zabývají noví průkopníci medicíny, v dnešní době spíše koordinované týmy odborníků ve vědeckých institutech, při univerzitách a ve farmaceutickém průmyslu.

                                                                                              MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.