Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Slovo lékaře Slovo lékaře 27 Pozitivní leadership (pozitivní vedení)

Slovo lékaře 27 Pozitivní leadership (pozitivní vedení)

Dnešní Slovo lékaře bude trošku náročnější, snad si najde svého čtenáře. Jedním z nejchytřejších českých mozků, který se pozitivním leadershipem zabývá, přednáší ho po celém světě v akademickém prostředí a publikuje, (knížka se stejným názvem vyšla v r. 2015 v Londýně) je Ing. Jan Muhlfeit, absolvent ČVUT a Harvardu, globální stratég, osobní přítel Billa Gatese. V letech 2007 – 2014 prezident Microsoftu pro Evropu.  Této závratné kariéry se následně dobrovolně vzdal a dnes působí jako lektor a publicista.

    Originálně analyzuje a pojmenovává současné mezigenerační rozdíly. Dnešní mladé lidi nazývá generací pozitivního rozvratu. Ovládají technologie daleko lépe, než establishment. Jsou díky mediím a internetu více globální, vidí chudobu, konflikty, klimatické změny. ČR vidí Muhlfeit jako velmi otevřenou ekonomiku, naštěstí pro nás napojenou na Německo a celý svět. Bohužel v české kotlině dosud převládá negativní myšlení, neschopnost poučit se z  historie a typická vlastnost přát úspěch jinému podle hesla: „raději ať chcípne i moje koza, než aby ta sousedova prosperovala.“ Tímto negativním myšlením (závist, zlost, xenofobie, separatizmus, absence empatie, neúcta ke starším atd.) se vyznačují všechny generace především v postsocialistických zemích. Mladí si uvědomují, jak v řešení globálních problémů my starší selháváme. Selháváme i ve výchově. Dříve děti musely pracovat, pásly husy. Později provozovaly kolektivní hry a sporty. Dnes sedí u PC a k Vánocům chtějí nový smart mobil. Základem výchovy vždy byla úcta ke stáří. Dnes vidíme, jaké hrůzy dokážou napsat někteří aktivisté o svých zasloužilých sousedech – seniorech. Odkládáme seniory do různých domovů a LDN, už se za to ani nestydíme a popíráme základní funkci rodiny.

Jak z toho ven? Kde vzít vůdce, kteří celou společnost z dnešního „globálního“ marazmu vyvedou? Autor nabízí teorii pozitivního leadershipu, kterou staví na čtyřech P (v angličtině).

První P: people (lidé). Leader je člověk, který tě vezme z místa A do místa B. Místo B je lepší. Aby ho lidé následovali, musí být tzv. transformačním leaderem. Předkládá vizi, které věří nejen on, ale i lidé kolem něj. Musí znát silné stránky lidí a umět je využít pro svou věc. Zároveň musí být sám sebou, tj. být autentický - takovému leaderovi lidé odpustí dokonce i nějaké chyby. Musí umět své lidi nadchnout pro společnou věc a inspirovat. Inspirace z latinského in spirare (vdechnutí) vytváří mezi nimi emoční pouto. Pokud tedy leader umí své lidi inspirovat, stává se transformačním a oni ho následují, i když cesta nemusí být jednoduchá. Typickým příkladem je chirurg a jeho operační tým na sále - synergie a spolupráce zde funguje i beze slov.

Druhé P: Purpose (smysl). Autor se inspiroval židovským psychiatrem Viktorem Fraklem, který přežil několik let v koncentračních táborech a na základě osobních zkušeností přišel s  revoluční myšlenkou, že člověk přežije jakékoliv trápení, když nalezne smysl života. Pokud lidé naleznou smysl života v tom, co dělají, budou úspěšní a šťastní. Problémem dneška je, že společnost nás žene k rychlosti ve smyslu stoupání v kariérním žebříčku. Na konci života pak zjistíme, že jsme sice vyšplhali nahoru, ale často na špatnou zeď.

Třetí P: Positive plays. Měřítkem úspěšnosti není větší zisk, jak nás ubezpečují zaměstnavatelé a korporace. Štěstí jednotlivce je pozitivní hra při nalézání a odemykání vlastního potenciálu. Nejde o jeden moment, cesta je důležitější, než cíl. Pokud leader objeví a využije silné stránky svých lidí, učiní je šťastnějšími, práce jim bude hrou a oni ho budou následovat. Pekař vydělává, ale zároveň nakrmí ostatní – to je základ kapitalizmu. Dnes se tato pravda vytrácí. Mírou úspěšnosti je zisk. Neustále spěcháme, neodpočíváme. Dříve lovec lovil, pak odpočíval a pak šel znovu na lov. Dnes se honíme bez oddechu, nakonec dostaneme infarkt a zemřeme – neusmíření, nepřipravení, aniž jsme poznali pocit štěstí a naplnění života.

Čtvrté P: Positive proces. Kvalita života se určuje třemi věcmi: jak se pohybuješ, co jíš a jak spíš. Mnozí z nás (samozřejmě včetně mne) se nehýbou, přejídají se a tloustnou. Nedostatečně spíme. Nikde se nemluví ani nepřednáší o emocionální inteligenci, o sebepoznání. Pokud nerozumíš sobě, jak chceš porozumět a vést druhé? Pokud budeš vnímat jen negativní věci, kterých je kolem obrovské množství, nestačíš vnímat to pozitivní. TV zprávy a internet poskytují převážně negativní informace. Kdyby nebylo zdravého a pozitivního podvědomí, nebyl by lidský pokrok. To je platforma, kde mladí lidé – i díky moderním technologiím - ztrácejí. Neprožívají pozitivní informace, prakticky se k  nim nedostanou. Málo spolu kontaktně komunikují, ale pouze mezi sebou pomocí moderních technologií sdílejí. Neudrží déle svou pozornost, na Facebooku přece stačí k vyhledání jakékoliv informace chvilka. Vzniká tzv. digitální demence. Následkem je, že mladí lidé přestávají rozumět textu, nečtou učebnice ani beletrii a tím se stávají nevzdělatelní. Stávají se pak hříčkou v rukou dezinformátorů, trollů, vyznavačů pavědy a bláznivých zastánců teorií spiknutí – viz. stoupající obliba léčitelů, výživových poradkyň a jejich detoxů, dul a porodů doma, odmítání očkování, nesmyslné teorie nevýchovy dětí, sociální inženýrství liberální levice (pohlaví x, kampaně mee too aj), postfaktické popírání vědy. Nerozliší  fake - news a dezinformace od relevantních informací nebo reklamy, dominuje absolutní absence kritického myšlení.

     Závěrem lze shrnout, že úspěch je důležitý, ale je to jen moment. Štěstí je o cestě. Je to proces dlouhodobý, založený na sebepoznání a emocionální inteligenci. Uznání od ostatních se nedá koupit za peníze ani za protislužbu. Seberealizace už vůbec není nikde k mání - k té se musíme dopracovat vlastními silami. Lidská civilizace je postavena na komunikaci, důvěře a doteku. Technologie tyhle základní potřeby nikdy nenahradí. V dnešní uspěchané a frustrované době to platí dvojnásob. O některých autorových tvrzeních by se  dalo samozřejmě dlouho polemizovat. Originální postřehy člověka, který viděl svět, přemýšlí o něm a vylezl na úplný vrcholek té správné zdi. Nahoře se zastavil, zamyslel a zjistil, že mu to štěstí nepřineslo. Doporučuji přemýšlivému čtenáři jeho bližší prostudování.                  

 Březen 2019

MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

                                                                                                                            zastupitel MOb Hrabová