Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Školská problematika Jak to bude s inkluzí ve školství?

Jak to bude s inkluzí ve školství?

Pro určitou část veřejnosti se slovo inkluze stalo téměř nadávkou. Často stačí nějaký případ, jemuž se dostane pozornosti sdělovacích prostředků. V poslední době se např. objevuje řada článků Radka Lukszy mapující dění v základní škole na Jugoslávské ulici v městském obvodu Ostrava-Jih, poslední viz https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/zs-jugoslavska-a-nezvedenci-reseni-je-pry-jen-na-politicich-20181127.html Ve zmiňované základní škole jsou dle dostupných informací dlouhodobé problémy s menší skupinou žáků s problémovým chováním. Ředitel školy situaci řeší, věcí se zabývá zřizovatel (městský obvod Ostrava-Jih), aktivizovala se rodičovská veřejnost. Zdá se, že situace dospěla do bodu, kdy pan ředitel nabádá ke změně školského zákona. Světlo světa prý spatřila petice požadující zrušení inkluze.

Jako vždy v podobných případech se zvýšeně projevují emoce. Situace ve škole jistě vyžaduje řešení, nicméně je dobré připomenout, že na počátku inkluze stála myšlenka o realizaci rovnosti všech žáků při vzdělávání. Už jsme si zvykli na to, že se do společnosti začleňují vozíčkáři i lidé s mentálním postižením. Něco podobného se děje i ve školách. Je ovšem pravda, že žáci s určitým typem postižení (komplikovaný autismus, vážné poruchy chování aj.) potřebují specializovanou péči – zde ke slovu přicházejí speciální školy s proškolenými učiteli a menšími počty žáků ve třídě. Významnou roli sehrávají školská poradenská zařízení, vždyť jejich pracovníci (speciální pedagogové, psychologové) by ve svých posudcích měli najít nejlepší řešení pro každého žáka.

Rodiče asi nejvíce popuzuje, že škola, potažmo její ředitel, nemůže často zjednat pořádek s žáky-darebáky. Vina je částečně v zákonných předpisech, např. žáka základní školy plnícího povinnou školní docházku nelze vyloučit za kázeňský prohřešek, to jde až na střední škole. Obrovskou změnou prošla rodinná výchova, vytrácí se zodpovědnost rodičů za výchovu dětí. Rodiče takových žáků jsou vybízeni k nápravě orgány sociálně-právní ochrany dětí, často však s nejistým výsledkem. Pokud je žák ve škole agresivní, je cesta k nápravě dlouhá a klikatá. Systém ne vždy funguje, dokladem jsou např. dlouhé čekací lhůty na vyšetření u dětského psychiatra. Pouze úzká spolupráce školy, rodičů a dalších zodpovědných orgánů přináší výsledky. Škoda že někdy bývají tak pomalé. Rychlé a jednoduché řešení však po ruce není.

 

Mgr. Jiří Slepička

autor je člen KPH, působil jako učitel, školní inspektor i ředitel školy