Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová K politice Mráz stále přichází z Kremlu

Mráz stále přichází z Kremlu

Motto: Rusko je země, kde včera snědli to, co měli sníst zítra.

   K dnešní postfaktické době patří ztráta historické paměti, zpochybňování příslušnosti k euroatlantické civilizaci, absence kritického myšlení a digitální demence části populace. Z iternetových sítí se na nás valí ze strany ruských trollů, domácí 5. kolony a Kremlem podporovaných webů lži a útoky na naše členství v EU a v Severoatlantické alianci. Nyní před eurovolbami aktivita tohoto zvláštního společenství nepochybně bude růst.

    Pokusme se zamyslet, kdo tady prosazuje czexit a odchod z NATO? Od listopadu 1989 byli oponenty našeho začlenění do západních struktur komunisté.  Ke komunistům a krajní levici se přidává i část konzervativců (Orbán, Salvini, Klausové a spol.). Mají podporu ruských oficiálních medií a Ruskem dotovaných dezinformačních webů („hybridní válka proti zkažené gayevropě“). Problém západ – východ nám promyšleně zužují v boj proti ideologiím multikulturalismu a genderismu, potlačení národních zájmů a boj proti ekonomickým migrantům. Tedy témata, na kterých stojí celá politika hutí SPD a podobných populistických projektů. Je to lež. My jsme západ, jeho problémy jsou naše problémy. Jsou řešitelné demokratickými volbami. Nejsme východ s jeho specifickým zaostáváním, které Evropa řešila a vyřešila v 19. a 20. stolení. Netoužíme anektovat nebo vojensky okupovat cizí území, ctíme dodržování lidských práv a svobod, nezavíráme a nelikvidujeme opoziční politiky a novináře. EU má 3 – 4 x vyšší mzdy a důchody, její občané se dožívají o 5-7 let déle oproti Rusům, které trápí alkoholismus, korupce, cenzura, zaostalost infrastruktury státu, nekvalitní školství a zdravotnictví. Nevyrábějí nic (snad kromě vodky), co chcete mít a užívat doma. Jejich vědecká základna pracuje převážně pro armádu. Vzhlížejí se v nich naši komunisté.

    Západ pro nás znamená těžce vybojované prostředí práva a respektu k tradicím a pravidlům. Někteří na to zapomínáme, jinak bychom nemohli ve volbách dát šanci nevěrohodnému premiérovi – oligarchovi s obrovským konfliktem zájmů a nepěknou minulostí, který neustále pohádkově bohatne mj. parazitováním na EU dotacích. U moci ho drží původní zaměstnanci Agrofertu, přeběhlí politici, komunisté, demoralizovaná ČSSD, proruský a pročínský prezident s nestydatým, neprověřeným kancléřem a suitou podivných podnikatelů orientovaných na východ s HUAWEI mobily v ruce. Pod ochranou NATO nám nehrozí ozbrojený konflikt, máme nejmenší nezaměstnanost ze zemí EU, rostou platy, důchody, zvyšuje se střední doba dožívání obyvatel. Za 15 let členství v EU jsme čistými příjemci cca 750 miliard korun dotací. Češi se nikdy neměli lépe. Mohlo to být ještě lepší, kdybychom část dotací nerozkradli a účelněji je investovali. To jsou objektivní fakta, jen si je někdy nechceme nahlas přiznat.

Pro ty, kteří si myslí, že Rusko pro nás a západní svět nepředstavuje reálnou vojenskou hrozbu, předkládám prostý výčet vojenských agresí Sovětského svazu a Ruska od roku 1918 do současnosti. U moci se tam za tu dobu sice vystřídali komunisté s kapitalisty, ale chuť k vojenské agresi a následná hrdost na „bojové tradice“ zůstává u Rusů stále stejná.

Ázerbájdžán 1918                                                     
Polsko 1920
Mongolsko 1924
Čína 1929
Ukrajina 1937
Ázerbájdžán 1937
Japonsko 1938
Polsko 1939
Finsko 1939
Japonsko 1945
Čína 1946
Severní Korea 1950
Čína 1955
Východní Německo 1953
Maďarsko 1956
Laos 1960
Vietnam 1961
Alžírsko 1962
Egypt ( United Arab Republic ) 1962
Jemen 1962
Sýrie 1967
Československo 1968
Čína 1969 / Kina
Kambodža 1970
Bangladéš 1972
Angola 1975
Etiopie 1977
Libanon 1982
Afghánistán 1979
Ázerbájdžán 1988
Gruzie 1991
Tádžikistán 1992
Moldavsko 1992
Gruzie 1992
Tádžikistán 1992
Ázerbájdžán 1992
Ingušsko 1992
Čečensko 1994
Ázerbájdžán 1994
Dagestán 1994
Dagestán 1999
Gruzie 2008
Ukrajina 2014

    Samotného mne překvapilo, o jakou spoustu vojensky napadených zemí se jedná. Za 95 let vojensky napadli 43 zemí (některé dokonce opakovaně)! Těžko jinde ve světě hledat precedens u jiné mocnosti. A to jsem jistě nějaké konflikty vynechal a do seznamu úmyslně nezařadil sporné vojenské kontigenty (např. Sýrie, Venezuela aj.).

Za povšimnutí stojí, že s jednou výjimkou se terčem agrese Ruska stávají vojensky slabší státy, bez silných spojenců. Může existovat (s českou historickou zkušeností) pádnější argument pro naše členství v EU a NATO?

Květen 2019

MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

zastupitel MOb Hrabová