Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová K politice Lepšolidé a ti druzí

Lepšolidé a ti druzí

    Po prvních „všelidových“ prezidentských volbách Miloš Zeman v inauguračním projevu dne 8. 3. 2013 slavnostně slíbil: „chci být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů, a jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období.“
Zdroj: 
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/inauguracni-projev-milose zemana.

Ve skutečnosti udělal a pořád dělá pravý opak. Postupně názorově rozdělil společnost na dvě nesmiřitelné entity. Na tomto rozdělení začal pilně pracovat už během první předvolební prezidentské kampaně lhaním a účelovou denunciací svého šlechtického protivníka (vrátí majetky sudetským Němcům, jeho manželka neumí česky). Stejnou metodu použil v druhé kampani proti vzdělanému profesorovi (bude vítač, chce přivést 3500 imigrantů) a pokračuje na této vlně dodnes. Nerespektuje uměleckou a akademickou obec, odmítá jmenovat profesory, novináře označuje za hnůj, nesnáší veřejnoprávní TV, nerespektuje prohrané soudní pře (za prohry se musí omlouvat stát), provozuje v rozporu s ústavou vlastní zahraniční politiku, orientovanou na Východ a nerespektuje zájmy našich spojenců.

    Obdobně postupuje Andrej Babiš, bývalý spolupracovník STB na Slovensku, úspěšný podnikatel a oligarcha, který zatoužil po politické moci. Stát řídí jako velký soukromý podnik. S týmem profesionálních poradců mladých politologů vystudovaných v zahraničí se dostal na samotný vrchol české politiky populistickou a ideologicky nezařaditelnou politikou. U moci se drží díky koaličním partnerům, kterými jsou demoralizovaná předlužená ČSSD, hledající vlastní tvář a nepřímý koaliční partner - komunisté. O šikovnosti jeho poradců svědčí, že v záloze má – v případě koaliční rebelie – ještě SPD Tomia Okamury.

    Není divu, že oba dominantní alfa samci naší politiky v sobě rozpoznali užitečného spojence a kryjí si záda. Potřebují se navzájem. Navíc mají obdobné personální preference na spolupracovníky, kde dominuje slepá loajalita k vůdci nad kompetencí a odborností. Hradní tým v čele s „neprověřeným“ a za hranou podnikajícím arogantním kancléřem, exredaktorem komunistických Haló novin a drzým úředníkem - mluvčím a „Lukoil“ poradcem, se totiž stará především o své vlastní kšefty a lobing směrem k Rusku a Číně. Východní směřování Zeman podporuje i za cenu riskování konfliktu s EU a NATO, opakovanými výzvami k  zrušení sankcí Ruska ze strany EU a USA za anexi Krymu, preferováním firmy HUAWEI na našem trhu (G5 sítě) a ponížením republiky servilním chováním k Putinovi a čínskému prezidentovi. Premiér postupně nahradil svůj původní tým, složený z populárních osobností veřejného života a politiků, loajálními bývalými zaměstnanci Agrofertu. V současné době je toto dvojvládí z  rozumu politicky pevné a demokratickými prostředky neohrozitelné. Nějaké mráčky visí nad premiérem v podobě obrovitého konfliktu zájmů ohledně podvodně vyplacených dotací. Do věci se totiž konečně vložily i expertní auditorské týmy Evropské komise s dvěma předběžnými zprávami, které jednoznačně potvrzují konflikt zájmů premiéra a manipulace s  dotacemi. Jako obratný šachista se premiér za pomoci prezidenta zbavil ministra spravedlnosti, který nezastavil vyšetřování policie a konání státních zástupců a nahradil ho blízkou spolupracovnicí a poradkyní prezidenta Marií Benešovou. Co si má ovšem počít ubohá česká společnost? Je zpracovaná Zemanovou a Babišovou „protikorupční“ propagandou („oni kradnů“), navíc zahlcena  islamofóbií a strašením před imaginární ekonomickou migrací Tomia Okamury, klasickou prokremelskou propagandou našich komunistů, kterým je úplně jedno, zda v  Kremlu vládnou stalinisté, komunisté, reformní komunisté, kapitalisté či oligarcha. Ke komunistům se přidává naše 5. kolona vč. rodiny Klausů a zaměstnanci ruských trollích farem.

    Stoupenci prezidenta a premiéra zásadně nedůvěřují celému politickému systému. Jedná se převážně o důchodce, obyvatele venkova a malých měst. Nedůvěřují politickým stranám, justici, policii a hlavně veřejnoprávním mediím. Tato nedůvěra se přetavila absurdně v naprostou důvěru v prezidenta a premiéra. Porušování politických pravidel obou nejmocnějších spojenců, často na hraně i za hranou zákonů a dokonce ústavy v případě prezidenta, nebudí u jejich stoupenců žádné emoce nebo otázky.

    Druhá polovina společnosti zase nedůvěřuje oběma hlavním aktérům. Prezident je s oblibou nazývá sluníčkáři, dobroserové, lepšolidé aj. Jsou to převážně obyvatelé Prahy, větších měst, inteligence, učitelé, studenti, zdravotníci a pracovníci v kultuře. Poukazují na překračování ústavních pravidel, zákonů, degradaci politické kultury a na otáčení kormidlem směrem k Východu, pryč od euroatlantické civilizace. Opozice se snaží chránit občanskými protesty nezávislost státních zástupců, justice a senátu, který v současné době skutečně plní úkol demokratické pojistky. Zatím se jí to daří. Jak dlouho?

    Mezi oběma skupinami panuje naprostá nedůvěra a roste nevraživost. Demonstrace vnímají stoupenci premiéra a prezidenta jako útok na svůj malý, omezený svět a jistoty, které jim oba slibují zakonzervovat, zejména růst důchodů, nehledě na vývoj ekonomiky. Babišovi i Zemanovi to tak vyhovuje. Jakékoliv sbližování obou táborů by totiž znamenalo jejich oslabení. Jak z této šlamastyky ven?

Červen 2019

MUDr. R.Gromnica, Ph.D.