Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová K politice 15 let v EU po pohledu politického laika

15 let v EU po pohledu politického laika

    Lze jednoznačně potvrdit, že 15 let našeho členství v EU bylo Čechům ku prospěchu. Nikdy jsme se neměli lépe, to je objektivní fakt. Máme dlouhodobý ekonomický růst, stoupá nám životní úroveň, i když mnozí by ten proces rádi viděli rychlejší. Přečkali jsme hospodářskou krizi a od té doby jdeme nahoru. Míra nezaměstnanosti a chudoby u nás patří s nejnižším v Evropě. Podle Global Peace Indexu jsme mezi sedmi nejbezpečnějšími zeměmi světa. Social Progress Index hodnotící celkovou kvalitu života ve světě nás řadí kolem 20 místa – vedle USA! O tom se nám při zvonění klíči v roce 1989 mohlo jen snít.

    Důvodem je naše členství v klíčových západních institucích – NATO a EU. Stali jsme se plnohodnotnou součástí západu. V NATO jsme už 20 let především díky prezidentu Havlovi. Aliance nám zajišťuje nejlepší bezpečnostní garance, které jsou vůbec k mání. Drží východní barbary na uzdě. Zároveň vedoucí úloha USA v NATO je jakousi zárukou proti případné dominanci jedné země v Evropě, s čímž nemáme dobré historické zkušenosti.

    EU je zárukou naší prosperity. Jsme z  80% závislí na exportu, který těží z plnohodnotného přístupu k obrovskému a bohatému vnitřnímu trhu EU s volným pohybem zboží, kapitálu, lidí a služeb. Díky němu a díky Schengenské dohodě můžeme svobodně žít, cestovat, studovat, pracovat a podnikat v 27 zemích Evropy. Máme k dispozici jakýkoliv sortiment zboží a technologií. Naše města i venkov prodělávají skokový rozvoj, na který bychom si nikdy sami tak rychle nevydělali - počínaje čističkami odpadních vod, přes výstavbu dopravní infrastruktury, rozvoj průmyslu, školství a zdravotnictví až po obnovu památek a studijní pobyty našich potomků v zahraničí (Komenius aj.). Kdybychom s dotace nenechali částečně rozkrást a rozpustit v neužitečných projektech, mohli jsme být dnes ještě dále.

    Není všechno úplně růžové. Před 15 lety byla EU na vrcholu, plná síly a odhodlání pokračovat v integraci. Dnes je v politické vleklé krizi identity. Jedním z hlavních viníků je Lisabonská smlouva o příliš rychlé a uspěchané integraci legislativy a politiky členských států a sociální inženýrství. Západní levicoví liberálové a zelení pohrdají tradičními hodnotami, rodinou a církvemi. Líbí se jim státní zásahy do ekonomiky. Jejich spojenci jsou především příslušníci Nové levice (ekologisté, feministé). Věří v nadnárodní uspořádání světa, chtějí sjednocenou unifikovanou Evropu řízenou sociálními inženýry. Typickým znakem posledních let je radikální genderová doktrína a ekologismus. Trpí digitální demencí, která jim působí ztrátu kritického myšlení. V Německu se v rámci ekologické mantry rekordně rychle zbavují uhelných a jaderných elektrárem, spoléhají na alternativní energetické zdroje a budují plynovod Stream II z Ruska (?!). Zahazují pracně vybudovaný technologický náskok před zbytkem světa v oblasti jedinečného vývoje spalovacích motorů. Odsoudili je prosazením restriktivních emisních norem od roku 2030 k zániku s hrozbou ztráty statisíců pracovních míst ve prospěch elektrického neperspektivního pohonu, který vydrancuje už tak malé zásoby přírodního lithia a kobaltu. Nedokázali počkat 10 – 15 let na perspektivnější vodíkový pohon, který ještě potřebuje několik let vývoje. Proč?  V současné EU prostě vládne garnitura progresivistů, nadřazující ekologické fantasmagorie a sexuální menšiny většinové populaci s vlastním pocitem morální a civilizační nadřazenosti.

   S brexitem přichází EU o rovnováhu tvořenou trojúhelníkem Francie – Německo – Velká Británie. Nahrazuje ji osa Paříž – Berlín. Opravdu nahrazuje? Prezident Macron po oznámení brexitu přišel se vzletnými nápady v oblasti sociálního inženýrství, jednotné politiky a integrace EU. Loučící se a unavená paní Merckel mu sdělila, že nejprve si musí udělat pořádek a reformy doma. Pokusil se o to – a tvrdě narazil (žluté vesty). Ukázala se jeho slabost a reformní úsilí ztroskotalo na nechuti Francouzů k další integraci a jejich preferenci otázkám okamžité spotřeby. Francouzsko – německý pakt byl sice podepsán v Cáchách v lednu 2019, hovoří o přeměně EU v „suverénní jeden stát“, ale reálně jde spíše o proklamaci vize, než současnou reálnou politiku. Je to koncept centralistický, řízený z Bruselu, v současné politické konstelaci nereálný. V Evropě není vůle na zformování jednoho národa, se kterým by se většina identifikovala a udržel by se při životě i v těžkých dobách. Je zde mnoho nekompatibilních zájmů. Země Visegrádské čtyřky mají rozdílný pohled na imigrační politiku a azylové zákonodárství, při kterém spolupracují úzce s Rakouskem (Sebastien Kurz), Itálií (Matteo Salvini) a Dánskem. Angličan vidí budoucí EU jako nástroj byznysu a odmítá přenášet národní pravomoci mimo ostrovy. Řek a Ital čeká na finance, které mu zvýší životní úroveň na úkor zadlužení eurozóny a vlastních potomků. Francouz a Španěl chce návrat globálního vlivu dávno ztracených vlastních impérií, rekordně nezaměstnaní mladí Španělé a Portugalci (50% do 30 let!) ovšem odmítají cestovat za nabízenou prací mimo rodnou zemi. Holanďané a Švédi jsou konzervativní a neradi se dělí. Norsko nadále nechce vstoupit do EU, Pobaltí a Polsko žádají především ochranu před ruskou agresitivou. Německo? To chce v EU zbavit se vlastní integrity a strachu z vlastní historie, obává se svých radikálů a překotně spěchá se sociálním inženýrstvím, vč. genderové a transgenderové politiky. Visegrád varuje před Ruskou a Čínskou velmocenskou politikou, tomu nechce rozumět Francie s Itálií.

    Jak dále? Czexit by byl hospodářskou katastrofou a politickou sebevraždou, dláždící naši cestu na východ. Je třeba více pracovat na spojenectvích. S Visegrádem, Rakouskem a Itálií nás spojuje historie, geografie, bezpečnostní problematika, kulturní tradice a nechuť k sociálnímu inženýrství a progresivismu. Se severem Evropy a Německem máme podobný náhled na rozumnou fiskální politiku, s Polskem ostražitost k východním mocnostem. Dnešní stav EU není uspokojivý. Má strukturální nedostatky, chybí jednotná vize, její elitě lidé nerozumí. Lepší alternativa ovšem pro nás neexistuje. Blábolům o jakési třetí samostatné cestě nevěřte. Brzké eurovolby naznačí, jakým směrem, se vývoj posune v blízké budoucnosti. Je zapotřebí reformovat, nikoliv zničit tento jedinečný projekt v historii Evropy.

Duben 2019

MUDr. R. Gromnica, Ph.D.