Hlavní stránka Volby Archiv Krajské volby 2016 Gazdík: Starostové budou vždy společnost spojovat, ne rozdělovat

Gazdík: Starostové budou vždy společnost spojovat, ne rozdělovat

5. 10. 2016

Pro Starosty a nezávislé mají krajské volby obzvláštní důležitost. Testují si, jestli by měli na to, aby kandidovali do sněmovny sami.
Gazdík: Starostové budou vždy společnost spojovat, ne rozdělovat

Gazdík: Starostové budou vždy společnost spojovat, ne rozdělovat

Předseda hnutí Petr Gazdík je podél dálnic k vidění na billboardech s ovocem a nápisem Melouny spravedlivě. Zatím jich Starostové rozdali 62 tun. „Chceme tím vyjádřit, že po volbách od nás občané dostanou miliony do věcí, které jsou potřeba,“ říká.

Funguje rozdávání melounů? Funguje to jako koblihy?

Kobliha je jen momentální kus žvance, zatímco melouny jsou symbol. Symbol toho, že přes kraje prochází více než sto šedesát miliard korun ročně. Na ty peníze občané příliš nevidí. Není to tak blízko jako obce a není to tak mediálně viditelné jako ministerstva. Ve většině krajů peníze nedoputují do nemocnic, cest, středních škol tak, jak by měly.

Pokud nedoputují, kam se ztrácejí?

Nejvíc peněz se ztrácí špatným rozhodnutím na začátku. Obce, kraje i stát mnohdy neví, co vlastně chtějí. Tím, že neustále mění své rozhodnutí, náklady rostou. Je to i problém netransparentnosti, kraje rozdávají dotace svým kamarádíčkům, nikde nenajdete, podle jakých kritérií. Pak jsou to peníze, které se vyhazují zbytečně. Jako u nás ve Zlínském kraji, kde má Baťova nemocnice skoro miliardu dluhu, a peníze z krajského rozpočtu se platí za úroky z prodlení. Věříme, že takové díry ucpeme.

Část tohoto problému odpadla sama, kraje už evropské dotace nerozdělují, převzalo je pod sebe ministerstvo pro místní rozvoj.

Ano, část problému zanikne. Kraj už nebude mít takový vliv na regionální operační program jako v minulosti, kdy se rozdělovaly obrovské evropské dotace velmi podivně. Na druhou stranu v rozpočtovém určení daní krajům přibylo, půjde tam víc peněz, takže je o čem rozhodovat.

STAN hovoří o podzimních volbách jako o testu, jestli má sílu kandidovat v následujících sněmovních volbách sám za sebe. Od jakého zisku senátního a krajského bude ten test úspěšný?

Rádi bychom se dostali do naprosté většiny krajských zastupitelstev, zcela určitě bychom se rádi dostali k číslu deset. V Senátu máme nyní šestičlenný klub, budeme rádi, když ho rozšíříme.

Ve kterých regionech se cítíte silní?

Určitě bychom rádi obhájili hejtmanství v Libereckém kraji. Máme velmi silnou kandidátku ve středních Čechách, kde je na prvním místě veleúspěšný starosta Kolína Vít Rakušan, na druhém místě skvělá místostarostka obce Pyšely Dana Drábová, ředitelka Úřadu pro jadernou bezpečnost. Kandiduje za nás nejen řada dobrých správců obcí, ale i umělci, podnikatelé a lidé z veřejné sféry, kteří jsou známí svou prací pro ostatní. Z mého pohledu je dobrá každá kandidátka – nejen ta naše, na které jsou lidé schopní ve svém volném čase nezištně obětovat něco pro druhé.

Kandidujete v některém regionu čistě sami, nebo jste všude v předvolební koalici?

Asi v pěti krajích kandidujeme sami, ale naším cílem bylo dát dohromady regionální osobnosti a strany, které třeba v minulých volbách nedosáhly na pětiprocentní hranici, ale disponují výraznými osobnostmi. Protože výrazné osobnosti jsou něco, co dnes chybí všem stranám napříč spektrem, a protože chybí, je naše politika v takovém marasmu. Na druhou stranu je to začarovaný kruh – tím, že má politika v České republice tak hroznou pověst, není snadné najít úspěšné a obětavé lidi, kteří by do ní šli.

Kdyby se tedy hnutí podařilo dostat do deseti a více krajských zastupitelstev, co to bude znamenat pro sněmovní volby?

Budeme zvažovat, jestli jít do voleb sami nebo pokračovat ve spojenectví s nějakou stranou. Pro nás není nejdůležitější, jestli máme poslance, nejdůležitější je prosazovat cíle. Skutečná změna politiky musí přijít odspodu. Už tu byli mnozí, kteří ji chtěli měnit odshora. Chtějí stát řídit jako firmu, další zakládali strany, které se posléze ukázaly jako sektofirmy. Zkušení komunální politici a lidé ochotní nezištně pracovat pro ostatní se musejí do vyšších pater dostávat zezdola a postupně. Naším mottem je: co se může rozhodnout blízko občanovi, má se tak rozhodnout. Část pravomocí státu by se měla přenést na kraje a obce, přineslo by to snížení obrovské byrokracie, korupčního potenciálu a opravdovou obrodu politiky. To je náš cíl, ne mít poslance, to je jen prostředek.

Prostředek je k dosažení cílů nezbytný. Inklinujete tedy ke spojení se stranou, která je pevně ukotvená na regionální úrovni?

Neumím teď říci, co bude. Dlouhodobě říkáme, že krajské volby jsou pro nás velmi důležité, a ukážou, jestli už je česká politická scéna zralá na proměnu, o níž jsem mluvil. Jedno vím ale jistě – Starostové budou vždycky spojovat, ne rozdělovat. Budeme se snažit, abychom už tak obrovsky rozdělenou a rozhádanou politickou scénu dále nerozdělovali. Chtěli bychom být tmelícím prvkem a pomoci k dialogu i těm stranám, které spolu moc nemluví či si hrají na klišé, že pravice tu v žádném případě nesmí mluvit s levicí.

Je nějaká strana či hnutí, s nimiž je povolební spolupráce vyloučená?

Jsou to rozhodně extremistické strany. V žádném případě neuzavřeme spolupráci s komunisty, na celostátní ani krajské úrovni, ani s dalšími extremisty, kteří přinášejí chaos a parazitují na nízkých pudech a strachu. Jeden kolega poslanec posledně tvrdil, že bude-li zvolen v parlamentních volbách, nastane konec bordelu a korupce, a pak měl sám binec ve stranickém účetnictví, hádal se s předsedou klubu, kdo víc fakturoval vlastní straně a kdo těch 120 milionů za volební zisk víc prošustroval či dokonce ukradl.

Myslíte Tomia Okamuru a Úsvit.

Já jsem nejmenoval, ale znalý čtenář jistě ví, koho myslím. Extrémistické strany hrají na první dobrou, říkají jen třetinu až polovinu pravdy, popisují částečně skutečné problémy, ale nabízejí zcela nerealistická řešení. Extrémistické strany jsou si všechny podobné, snaží se lidi zmást a vystrašit, tvrdit, že mají řešení. Jenže řešením není falešný spasitel, který zítra mávne kouzelným proutkem a udělá ve všem „pořádek“. V tom je nutná zkušenost a postupné kroky.

Máte na stranickém webu podrobnou mapu po jednotlivých obcích s tím, na čem v každé z nich chcete zapracovat. Jak jste sbírali podněty?

Už od loňského roku objíždí naši kandidáti obce a ptají se tam, co by chtěli změnit tamní starostové, zastupitelé a obyvatelé, a soustředíme se na to, s čím kraje opravdu mohou pomoci. Když si dnes laskavý čtenář projde volební kampaně mnoha stran, dozví se, že tenhle sníží daňové odvody, tamten zruší televizní poplatky pro důchodce, nebo že zvolením té či oné strany do krajského zastupitelstva si zachráníme naši svobodu. O tom krajské volby vůbec nejsou. Kraje nerozhodují o televizních poplatcích nebo o výši odvodů, a už tohle by mělo být pro voliče obrovskou výstrahou, protože ty strany z nich dělají blbce. Myslí si, že lidé jsou tak hloupí, že jim dají hlas za slib něčeho, co kraj takřka vůbec nemůže ovlivnit.

Aniž bych se takových praktik zastávala, do určité míry mohou kraje do celostátní politiky zasáhnout svojí zákonodárnou iniciativou.

Mohou, samozřejmě, ale třeba právě výše daňových odvodů je svrchovaná pravomoc Parlamentu, tam se o tom má vést politická debata. Stejně jako o televizních poplatcích a především o svobodě a udržení parlamentní demokracie. Když ústavodárce dával krajům zákonodárnou iniciativu, měl podle mě na mysli případy, kdy něco pálí specificky daný kraj, co je jiné než v dalších krajích nebo na celostátní úrovni. Chápu například iniciativu Moravskoslezského kraje v souvislosti se znečištěným ovzduším, to je na skutečně úplně jiné úrovni a v úplně jiné kvalitě než třeba v západních Čechách. To jsou případy, kdy kraj naopak musí využít právo předkládat návrhy zákonů. Ale když někdo slibuje hlouposti, je to vůči voličům nestoudné.

Co je tedy podle vás téma, v krajské kompetenci, které aktivizuje nerozhodnuté voliče?

Bezpečnost. Málokdo si uvědomuje, jak obrovské pravomoci mají kraje v krizovém řízení. Jsem ze Zlínského kraje, kde jsme zažili řádění masového vraha v Uherském Brodě, výbuch ve Vlachovicích-Vrběticích, zažili jsme metanolovou aféru – ve všech těchto případech nezafungovala koordinace mezi krajem, obcemi a státem, jak má. My jako Starostové chceme na krajích vytvořit krizové plány. Nejen Zlínský kraj teď skutečně není připraven a zkoordinován s armádou, ministerstvem vnitra, záchranným systémem, jednotlivými obcemi, starostové neví, co se bude dít, když bude na hranici stát milion uprchlíků z nějakého celoevropského důvodu, nebo když nastane blackout a tři dny nepůjde elektřina.

Krajské volby vždycky fungovaly jako vystavení vysvědčení vládě, zpravidla v nich také vítězila sněmovní opozice. Teď jsme v nové situaci, protože dva hlavní rivalové spolu sedí ve vládní koalici. Co to s krajskými volbami udělá?

Ještě jedna věc je jinak. Krajské volby vždycky spadaly do poloviny volebního období sněmovny, byly vyjádřením vztahu lidí k tomu, co vláda dva roky dělala. Teď do řádných parlamentních voleb zbývá jen rok, a krajské volby se tak do určité míry proměnily v předkampaň do sněmovny. Chápu to u hnutí ANO, na komunální úrovni se ukázalo, že jeho široká lidská základna se moc nevyvedla, řada koalic ve velkých městech se rozpadla. Něco jiného jsou mediální výkřiky a celostátní úroveň, něco jiného je mít kvalitní lidi v regionech.

STAN čelil kritice, že jako jednu z hlavních tváří své kampaně nasadili Danu Drábovou, aniž by se počítalo s tím, že by se z ní stala hejtmanka. Proč jste ji dávali na billboardy?

Dana Drábová je jeden z nejčestnějších lidí, které znám, a od začátku říkala, že nekandiduje na žádnou uvolněnou funkci. Je už mnoho let místostarostkou Pyšel, skvěle to zvládá a tuto zkušenost chce zúročit ve Středočeském kraji. Ona je jedním z prototypů lidí, bez nichž se naše politika nikdy nezmění.

Máte ještě jedno unikum, obviněného lídra, Martina Půtu v Libereckém kraji. Jak se to promítá do předvolebního boje, je to znát?

Není. Je jisté, že to soupeři využijí, ale to, z čeho je Martin Půta obviněný, je blábol. Největší problém je, že za skoro tři roky od chvíle, kdy byl obviněn, se nestalo nic. V této zemi je možné někoho obvinit a pak tři roky nic neudělat, člověk má na sobě stigma a nemůže se bránit. Nemůže popohnat orgány činné v trestním řízení či soudy, aby se z toho nesmyslu očistil. Nejlepší známkou je důvěra, kterou Půtovi dávají občané, což se ukazuje v průzkumech, a věřím, že se ukáže i ve volbách. Obvinění už není, co bývalo. Pražští exprimátoři jsou odsouzení úplně hanebným a nespravedlivým verdiktem v kauze Opencard. Obvinění tak degradovala, že veřejnost bohužel už vnímá spravedlnost jako mnohdy nespravedlivou, a to považuji za velký problém naší demokracie. Co je to za obvinění, kde neexistuje jediný přímý důkaz?

Říkal jste, že doufáte v Půtovu obhajobu hejtmanství. Kde ještě si věříte na metu nejvyšší?

Věříme, že máme šanci ve středních Čechách, překvapením může být Olomoucký kraj, Vysočina, Zlínský nebo Karlovarský kraj.

Závěrem trochu dekonstrukční otázka: jsou kraje vůbec v rámci veřejné správy potřeba?

Můj domovský Zlínský kraj je rozlohou i počtem obyvatel zhruba stejně velký jako Pardubický. Byť jsou kraje podobné, mají podobné strukturální problémy, ten Pardubický je regionem budoucnosti, zatímco Zlínský skomírá. Rozdíl je pouze v politické reprezentaci u moci. Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje, byť je to můj ideový soupeř, sociální demokrat, je skvělý hejtman. Kraj vede dobře, region není zadlužený, Netolický dělá mnohem víc, než musí. Kraje budou míst smysl, když na nich budou sedět takoví lidé.
 

 

Autor: Kateřina Surmanová, lidovky.cz

Autor: Kateřina Surmanová, lidovky.cz