Hlavní stránka Volby Archiv Krajské volby 2016 Deset bodů pro bezpečnější Evropu

Deset bodů pro bezpečnější Evropu

20. 11. 2015

Stanovisko STAN k bezpečnostní situaci v Evropě.
Deset bodů pro bezpečnější Evropu

Deset bodů pro bezpečnější Evropu

1)      Jsme hnutí, které si uvědomuje nebezpečí, ale nevyvolává strach a nenávist

Hnutí Starostové a nezávislí nebude nikdy získávat voliče na vyvolávání strachu, nenávisti a zloby. Jsme si vědomi naší odpovědnosti k občanům. Úkolem starosty při zajišťování ochrany pro své spoluobčany je: jednoznačně si být vědom potenciálního nebezpečí, správně jej pojmenovat a eliminovat, nevyvolávat paniku a stmelovat společnost. S nekontrolovaným proudem uprchlíků, překračující hranice bez identifikace, bez registrace pro azylové řízení, jsou spojena bezpečnostní rizika. Měly by si toho být vědomy i evropské politické elity.

 

2)      Potřebujeme reformovat azylové procedury, Evropa musí mluvit jednotně, nelze ovšem vytlačit zodpovědnost národních států

Nemůžeme podceňovat bezpečnostní rizika, která jsou spojena s nekontrolovatelným přílivem imigrantů do Evropy. Samotné České republice příliv velkého množství uprchlíků nehrozí, hrozí jiným státům EU. Evropská pravidla byla nastavena na individuální přesuny lidí, nikoli na hromadné vlny migrace. EU musí v azylové politice hovořit jednotně, avšak odpovědnost za azylové řízení musí zůstat na národních státech. Členské státy EU nemohou mít vlastní, příznivější pravidla pro přiznávání statusu mezinárodněprávní ochrany, nelze připustit rozdílné signály z členských států EU směrem k třetím státům a případným žadatelům o ochranu. Podmínky azylu se při hromadných vlnách musí zpřísnit. Na azyl nemůže být právní nárok, je to dobrodiní, kterého si zasluhuje pouze ten, kdo je ochoten plně dodržovat pravidla daného státu. Kdo nesplní podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany, musí být ihned vyhoštěn.

 

3)      Právo na azyl a pomoc mají jen ti, kdo jsou mírumilovní

Jsme si vědomi naší povinnosti pomáhat, chceme být solidární s těmi, kdo naši pomoc skutečně potřebují, kdo jsou ohrožení na životě. Právo na azyl však nemohou požívat ti, kdo neprokáží svou totožnost a místní původ, kdo nespolupracují v azylovém řízení a nevyvrátí případné pochybnosti o jejich bezpečnostních rizicích. Jen v těchto případech lze odůvodnit vlastním občanům a daňovým poplatníkům, proč jsou jejich peníze utráceny na humanitární pomoc. Jinak má vždy přednost starost o vlastní občany a vlastní problémy státu. Součástí takové politiky však musí být i efektivní pomoc v těch oblastech, v nichž uprchlické vlny vznikají. Ve světle posledních teroristických útoků je zřejmé, že bezbřehé pojetí práva na azyl a nezvládnutá integrace ohrožuje samotné základy Evropy.

 

4)      Pomoc uprchlíkům má jen dočasný charakter, k integraci do společnosti nelze státy nutit

Komu je přiznána mezinárodněprávní ochrana, musí si být vědom dočasnosti této ochrany. Je nutné také omezit právo na scelování rodin pouze na přímou příbuzenskou linii (nikoli na tety, strýce, švagry atd.) a u nižších forem poskytované ochrany ji přiznávat jen po uplynutí určitého času. Nelze nutit státy, aby uprchlíky integrovaly do svých společností, v souladu s principem dočasnosti této ochrany po pominutí nebezpečí musí být tito navráceni. Výjimku zaslouží jen ti, kdo sami prokáží schopnost se začlenit a dodržovat zákony daného státu a sami o integraci budou usilovat. Jen státy mohou rozhodnout, kdo může zůstat na jejich území dlouhodobě.

 

5)      Evropa musí vytvořit vlastní bezpečnostní sbory

Základní problém EU je, že nedisponuje žádnými vlastními bezpečnostními sbory, vytvářené mimo členské státy EU. Jakékoli další revize primárního práva EU musí řešit tento palčivý problém. Nelze zodpovědnost za vnější hranici ponechávat jen na národních státech, když důsledky neřešení problému pak mohou nést všechny státy EU a mohou mít i dopad na existenci EU. Potřebujeme, aby EU disponovala i silovými jednotkami nejen pro ostrahu vnější hranice, ale i pro další naléhavé bezpečnostní situace.

 

6)      Evropa musí spolupracovat pomáhat vytvářet nárazníkové zóny v místech nebezpečí

Členské státy EU musí spolupracovat se třetími zeměmi, zřídit funkční hotspoty, příp. uprchlické tábory ve vnějším prostoru schengenského systému, které umožní odlišit rychleji oprávněné žadatele od neoprávněných a účinněji navracet ty, kdo nemohou status mezinárodněprávní ochrany získat. Azylové řízení musí být efektivní a pružné. Po konečném rozhodnutí musí být neoprávněný žadatel vyhoštěn do třetích zemí. Zároveň EU musí vyčlenit násobně více prostředků pro pomoc těm státům, které čelí v první řadě uprchlickým vlnám. Tato pomoc však musí být podrobena i účinné kontrole ze strany orgánů EU.

 

7)      Samosprávy mají právo na informace, mají-li být připravené

Role samospráv v bezpečnostních politikách je nezastupitelná. Stát musí více komunikovat a koordinovat své bezpečnostní plány a aktivity se samosprávami. Ty mají právo vyjádřit se k aktivitám státu na jejich území, být včas předem informovány. Věříme, že drtivá většina krajských a místních samosprávách je schopna se vyrovnat s příchodem omezeného počtu uprchlíků. Detenční zařízení představují bezpečnostní riziko pro danou obec, zvýšené nebezpečí musí stát takové obci náležitě kompenzovat (nejen finančními prostředky, ale i zřízením trvalého systému dohledu v obci). Víme, že řada obcí je připravena se postarat o určitý počet uprchlíků, kteří budou státem shledáni, že nepředstavují bezpečnostní riziko, ostatně mnoho obcí úspěšně napomáhalo v integraci uprchlíků z bývalé Jugoslávie či dříve Řecka. Obce jsou povinny mluvit se svými občany. Neodsuzovat jejich strach, chápat jej a brát jej jako fakt. Jako reprezentanti měst a obcí se nezříkáme i naší vlastní zodpovědnosti a v žádném případě nebudeme lacině se přiživovat na xenofobní či populistické vlně.

 

8)      Solidaritě mezi unijními státy říkáme ANO

Solidarita mezi státy EU není ani pro nás prázdný pojem. Jsme si vědomi, kolikrát si již členské státy EU poskytly vzájemně účinnou pomoc (živelné pohromy, katastrofy atd.). Ostatně i kohezní politika, která tolik pomáhá v rozvoji našich obcí, měst a regionů, je skutečným příkladem pomoci méně rozvinutým oblastem v EU. Členské státy EU musí spolupracovat na ostraze vnější hranice, poskytovat si plnou součinnost včetně policejní spolupráce a bezpečnostní koordinace.

 

9)      Trvalý relokační mechanismus žadatelů o azyl nepředstavuje řešení

Nepodporujeme zavedení trvalého přerozdělovacího mechanismu pro přidělování žadatelů o přiznání mezinárodněprávní ochrany mezi jednotlivé členské státy v rámci EU. Tento požadavek není legitimní, jestliže se Evropa nesnaží chránit své vnější hranice, jestliže nereformuje svá azylová pravidla a dokud nebudou známa konečná čísla o uprchlících (takový souhlas je de facto bianco šekem). Do té doby je nezbytné, aby členské státy projevovaly svou solidaritu na dobrovolném základě v případě, že i po zajištění účinných opatření – ostraze vnější hranice, reformy azylové procedury atd. budou i nadále některé členské státy vystaveny enormnímu tlaku žadatelů o azyl. Trvalý relokační mechanismus však v současnosti žádné řešení situace nepředstavuje, ba naopak může trvale ohrozit evropskou jednotu a oprávněné zájmy členských států EU.

 

10)   Naše hnutí Starostové a nezávislí zůstává proevropské

Nehodláme měnit naše směřování jakožto hnutí, které věří v budoucnost společné Evropy. Tohoto úkolu a zodpovědnosti si však musí být vědomy i hlavní proudy v členských státech, protože Evropa nepochybně stojí na rozcestí. Tlaky na společné pozice trvalého přerozdělování uprchlíků bez toho, že by byly doprovázeny rovněž provedenými reformami azylového práva a shora nastíněných požadavků, však mohou evropské ideály a cíle povážlivě narušit. Hnutí STAN si je těchto rizik vědomo, a proto přistupuje k tzv. uprchlické krizi uvážlivě, nepopulisticky a s vědomím odpovědnosti především k naším občanům.