25. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Zlínský kraj Široká veřejnost má o dětských domovech zkreslené představy, zákon o výkonu ústavní výchovy potřebuje nutně revizi
Široká veřejnost má o dětských domovech zkreslené představy, zákon o výkonu ústavní výchovy potřebuje nutně revizi
25. 10. 2020
Lubomír Krhut je registrovaným příznivcem hnutí STAN ve Zlínském kraji. Pracuje na pozici ředitele Dětského domova v Zášové v okrese Vsetín. Jeho profese je pro něj zároveň i posláním. Proto se také angažuje jako pořadatel sbírek na pomoc opuštěným dětem v Keni. Nejen o jeho profesi vznikl následující rozhovor.
Mgr. Lubomír Krhut, ředitel Dětského domova v Zašové a registrovaný příznivec STAN ve Zlínském kraji.
Proč jste se rozhodl zažádat si o členství v hnutí STAN?
Od politiky jsem se dlouhou dobu distancoval a nezajímal se o ni. Musím říct, že jsem byl možná šťastnější. Postupem času, kdy jsem se začal dostávat do vedoucích pozic, jsem začal narážet na spousty nesmyslných nařízení či postupů, které již nefungovaly, ale zároveň byly vyžadovány, protože se to tak dělalo vždy. Snaha věci změnit a zefektivnit mě dohnala až ke komunikaci s lidmi na nejvyšších místech a v ten moment jsem poznal Petra Gazdíka, krajského předsedu hnutí STAN ve Zlínském kraji. O jeho existenci jsem do té doby nevěděl. A tenhle člověk ve mně zažehnul plamínek naděje, že všichni nemusí jít do politiky jen zneužívat postavení, ale i z lidských pohnutek a snahy něco změnit k lepšímu.
Ve své současné pozici již více dělat nemohu. Mohu chodit protestovat, mohu nadávat, mohu volit, ale to je tak vše. Chci věci změnit prací. Jako sportovec vím, že pokud budete sedět na zadku u televize, tak nikdy pokroku nedosáhnete. Chci pracovat na tom, aby se situace v naší republice změnila k lepšímu. A proč do toho jdu se STANEM? Protože STAN maká a neslibuje vzdušné zámky. A já věřím, že lidé už mají slibů dost stejně jako já.
Jste ředitelem dětského domova. Jak náročná je to práce a co všechno obnáší?
Obnáší doslova všechno. Člověk musí být nejen schopen, ale i připraven vykonávat v případě potřeby jakoukoliv pozici. Jsou měsíce, kdy v práci zastávám několik pracovních pozic, protože jsem za vše zodpovědný a vlastně to nemám ani komu říct. Zjednodušeně řečeno je náplň práce taková, že dostanu nějaké peníze a za ty musím zajistit dětem péči a zároveň se musím starat i o zaměstnance. Do toho je nutné se řídit řadou nařízení, která mi mnohdy svazují ruce. Řada věcí by šla udělat lépe a levněji, ale ze své pozice je již ovlivnit nemohu.
Co nejvíce trápí dětské domovy?
To, že lidé o nich v podstatě nic neví. Široká věřejnost má zkreslené představy a v podstatě to spoustu lidí nezajímá, protože se jich to přímo netýká. Politické strany to taky moc nezajímá, protože to nejsou voliči a rodiče těchto dětí také ne. Jsou to povětšinou asociálové, feťáci, alkoholici...
Zákon o výkonu ústavní výchovy je z roku 2002 a to co bylo aktuální před 18ti lety, to už zkrátka dnes neplatí. Zákon potřebuje nutně revizi. Ale koho to zajímá - tady nejsou děti voličů. Jenže tyhle děti pak chodí do školy s dětma z běžných rodin. V posledních letech narážíme na integraci znevýhodněných dětí mezi ostatní a ejhle máme problémy. Řeší se jen, aby tyto děti byli odizolovány ze škol někam mimo pozornost. Tyhle děti tady jsou a bude jich více a více. Pokud se zákon nezmění, nepodaří se nám děti vychovat v řádné občany.
V rámci vaší profese je zajímavé, že jezdíte pomáhat dětským domovům do Afriky. Jak tato pomoc probíhá?
Když jsem byl poprvé na dovolené v Keni, ze zvědavosti jsem navštívil dětský domov, abych zjistil, jak to funguje tam. A samozřejmě jsem vzal pár hraček, které má dcera už vyřadila. Když jsem dětem hračky dal, zjistil jsem, že některé, které měli třeba 12-13 let, dostaly svou první hračku v životě. Když vidíte ditě, jak jim září oči z první hračky, je to nepopsatelný pocit.
Od té doby jezdíme i s přáteli do Keni pravidelně. Posbíráme oblečení, hračky, školní potřeby a dětem to předáme. Jen tak z pocitu, že někomu uděláme radost. Řada lidí se mě ptá, proč to vlastně děláme a jak jako těmto lidem pomůžeme takovýma blbostma? Nepomůžeme, nezachraňujeme svět. Jen prostě při naší dovolené uděláme pár dětem radost, které mají jinak v životě smůlu. Jsem moc rád, že nám lidé nosí vyřazené věci a pak mohou mít dobrý pocit společně s námi.
Jaké máte ambice do budoucna?
Pracovat na tom, aby se zlepšilo to, čemu rozumím. Pokud budou na kraji a v celé Poslanecké sněmovně lidé, kteří chtějí pracovat, pak má naše vlast ještě naději. A já věřím, že ve STANU pracanti jsou.
Autor: Aleš Durďák
Mohlo by vás také zajímat
24. 4. 2024
STAN podporuje obnovu nábytkové banky
24. 4. 2024