S politiky od plenek aneb Jak je vidí rodiče

Rozhovor s Ludmilou Gazdíkovou. zdroj: Novinky neděle 9. srpna 2015, 18:02 Ludmila Gazdíková Zdravotní sestra v rodině kulaků Kromě Ludmily Gazdíkové mě ve dveřích jednoho z domů v Suché Lozi na Slovácku vítá i tříletý Rony, bavorský barvář, kterého si pořídil místopředseda Sněmovny Petr Gazdík, ačkoli věděl, že na něho nebude mít čas. Lovecký pes tedy své geny obvykle uplatňuje jiným způsobem než dováděním venku. Jestli nakonec starostou bude, měl rozhodnout jediný hlas. Když vyhrál, říkali jsme si s tátou: ,Pane bože, jak to všechno dopadne?“ Ludmila Gazdíková „Všude vyskočí a umí si otevřít i dveře, takže když mi minule syn přinesl oblíbenou klobásku, položila jsem ji na linku a pak už jsem jenom viděla, jak ji Rony dojídá na dvorku. Pokaždé číhá, když jdu za králíky, jestli nějaké mládě nevypadne z kotce, aby ho mohl zakousnout,“ prozrazuje temperament zvířete, které dělá střídavě společnost vlastně celé rodině, protože všechny tři děti pětasedmdesátileté paní Ludmily - Ladislav, Alena i Petr - žijí v těsném sousedství. Petr Gazdík (TOP 09/STAN) Petr Gazdík FOTO: Milan Malíček, Právo Posledně jmenovaný se narodil jako benjamínek, o čtrnáct let později než prostřední sestra, ale na žádné rozmazlování nebyl čas. Paní Ludmila vzpomíná, jak po každém porodu musela za několik měsíců zpátky do práce, aby si udržela místo. Jako zdravotní sestra nakonec na pětatřicet let zakotvila v podnikové ordinaci Slováckých strojíren v Uherském Brodě, kam dodnes jezdí zaskakovat. Malé děti jí hlídala tchyně, která si potrpěla na tradiční vztahy mezi „mamičkou“ a „nevěstou“. „Dlouho jsme žili pohromadě, ale když byl na cestě Petr, dali si manželovi rodiče říct a odstěhovali se vedle. Konečně jsem začala hospodařit sama. Mamička si alespoň vymohla, že jim musím každý den vařit, když ona se mi předtím starala o děti,“ vybavuje si Ludmila Gazdíková. Ještě jí nebylo ani devatenáct, když se přivdala do rodiny soukromých zemědělců, jimž komunisté vzali dobytek i stroje. Petr Gazdík byl v mnoha věcech napřed. Chodit začal už v devíti měsících. Petr Gazdík byl v mnoha věcech napřed. Chodit začal už v devíti měsících. FOTO: rodinný archív Petra Gazdíka Panebože, jak tohle dopadne? „Gazdíkovi by se raději nechali zastřelit, než aby podepsali družstvo. Na druhou stranu, kdyby je nezlikvidovali, asi bychom se nikdy nevzali, protože by mému nastávajícímu doma řekli:,A co budeš dělat na statku se sestřičkou?‘.“ Nějaké ovoce a zeleninu si na zahradě ale vždycky vypěstovali, a tak mi paní Ludmila kromě zdejší chlouby, sucholozské minerálky, pro kterou jezdí na kole, může nabídnout koláč z domácích jahod a meruněk. A u toho se rozpovídá. „Petr byl ve spoustě věcí napřed. Měl devět měsíců a už mi šel naproti, když jsem se první den po mateřské vracela z práce. Brzy mu začaly chybět ostatní děti, všude je hledal, aby si s nimi mohl hrát. Dokonce kvůli tomu vylezl oknem, tak jsme ho dali do školky. Odmalička byl hodně kamarádský. Hrál nohejbal a později vedl skauty, ale prakticky vůbec jsem ho neviděla se učit. Kolikrát jsem z toho byla nešťastná, když ani o svatém týdnu si k tomu nesedl.“ Ludmila Gazdíková synovi vyčítá, že netráví víc času s rodinou. Ludmila Gazdíková synovi vyčítá, že netráví víc času s rodinou. FOTO: Petr Horník, Právo Jenže Petrovi to ve škole nejenom šlo. Dokonce v ní chtěl zůstat jako učitel. V dětství ho nejdřív bavily mašinky, pamatoval si, v kolik a kam vlak jede a kde zastavuje, potom hrady a zámky, vystřídal zkrátka spoustu zájmů. Nakonec ale na pedagogické fakultě vystudoval matematiku a zeměpis. „Jako učitel se děckám hodně věnoval. Jezdil s nimi na výlety a doma je doučoval a připravoval na přijímačky,“ vypráví Ludmila Gazdíková v kuchyni jednoho křídla stavení, které obývá společně s šestičlennou rodinou svého nejmladšího syna. Dohromady má už devět vnoučat a jednu pravnučku. Zpráva o tom, že po třech dcerách, kterým je dnes dvanáct, jedenáct a osm let, přijde na svět ještě Petrovo čtvrté dítě, paní Ludmilu zaskočila. „Předloni na podzim jsme obírali trnky. Byli jsme tam celá rodina a Petr s Evičkou se postavili, že mají pro nás novinu. Říkala jsem si, co je to zase napadlo. Evička povídá:,Tak, my budeme mít čtvrté. Už je to přes tři měsíce. Už je to jisté.‘ Dokážete si představit, jak se u nás Martínkovo narození oslavovalo.“ S mobilem chodí za stodolu Kdo jiný než Ludmila Gazdíková by mohl mít větší přehled o tom, jak akční život Petr a jeho žena vedou. Navzdory tomu, že mají čtyři děti. Seznámili se v kostele a společně plánovali činnost pro skauty, které vedli. Petr v Suché Lozi a Eva v Polešovicích. Vzali se, když už budoucí politik učil ve škole v nedalekém Bánově. Starostou Suché Loze se stal poprvé na podzim 2002, několik měsíců předtím, než se mu narodila první dcera. „Jestli nakonec starostou bude, měl rozhodnout jediný hlas. Když vyhrál, říkali jsme si s tátou:,Pane bože, jak to všechno dopadne?‘ Syn se hned pustil do práce. Postavil novou radnici, nechal opravit cesty, upravit pramen a udělat rozbor slatiny, vykoupil pozemky a připravil inženýrské sítě, aby se noví obyvatelé mohli rovnou připojit. Lidi zkrátka viděli, že pro dědinu dělá opravdu moc. Evička se zase pustila do kultury, založila třeba folklórní spolek vdaných žen Plkotnice. Všichni říkají, že kdyby nebylo Evičky, nebylo by v Lozi nic.“ I když se Petr Gazdík narodil mnohem později než jeho starší sourozenci, jako opečovávaný benjamínek rozhodně nevyrůstal. I když se Petr Gazdík narodil mnohem později než jeho starší sourozenci, jako opečovávaný benjamínek rozhodně nevyrůstal. FOTO: rodinný archív Petra Gazdíka Paní Ludmila je nejradši, když se Petr se svou rodinou posadí na dvorku pod pergolu. Trochu mu vyčítá, že to není častěji. A když už k tomu dojde, tak, aby ho nikdo nerušil, každou chvíli odběhne s mobilem za stodolu. „Tam pořád něco vyřizuje a rozkládá rukama. Spousta lidí mu funkci závidí, protože za ní vidí jenom peníze, ale už ne čas, který by jiný člověk trávil v klidu s rodinou. Na jaře se pořád kladou věnce a v zimě jsou zase charitativní akce. Obdivuji Evičku, jak si dokáže sama poradit. Každý den jezdí s holkami do hudebky, Bětuška, ta nejmladší, je navíc pohybově nadaná. To byste žasli, jaké dělá hvězdy, přemety a šňůry, takže bude chodit na gymnastiku.“ Když do místnosti, kde sedíme, nakoukne místopředseda Sněmovny, jeho maminka ho s úsměvem zažene, že má z něho trému: „Nebuď tady.“ Občas si zapne televizi, aby se podívala, jestli to „Petr zrovna vede, nebo nevede“. „A když nevede, nebo se hádají, tak to vypnu.“