Hlavní stránka Regiony Zlínský kraj Petr Vlach: Hnutí STAN je mi hodnotově velmi blízké a překrývá se s mým náhledem na to, jakým způsobem se má politika a česká zem ubírat.

Petr Vlach: Hnutí STAN je mi hodnotově velmi blízké a překrývá se s mým náhledem na to, jakým způsobem se má politika a česká zem ubírat.

26. 11. 2020

Petr Vlach je novým registrovaným příznivcem pocházejícím z Vizovic. V rámci tamního skautského oddílu se naplno věnuje práci s mládeží. V následujícícm rozhovoru se dozvíte proč se rozhodl pro hnutí STAN, proč se mu ve Vizovicích dobře žije, ale také to, co by zde bylo možné ještě zlepšit.

Petr Vlach, reg.příznivec hnutí STAN ve Zlínském kraji

Petr Vlach, reg.příznivec hnutí STAN ve Zlínském kraji

Petře, v krátkosti se prosím představte.

Je mi 32 let a pocházím z Vizovic.  Jsem šťastně ženatý, dvě děti.  Se svou rodinou se snažím trávit co nejvíce času, pokud možno na výletech po okolí Vizovic. Rád se věnuji turistice, lyžování, četbě, filmům a hraní deskových her. Ve Vizovicích žiji od svých pěti let a mám to tu moc rád. Pracuji jako Manažer kvality ve strojírenském závodě ve Slavičíně. A má to hned dvě výhody, jednak děláme krásnou práci a navíc mám možnost dojíždět do práce každý den přes jedny z nejkrásnějších kotárů v okolí.

Jaký byl Váš původní motiv pro vstup do hnutí STAN? 

Hnutí STAN je mi hodnotově velmi blízké a překrývá se s mým náhledem na to, jakým způsobem se má politika a česká zem ubírat. Hnutí STAN je mi sympatické tím, že vzniklo odspodu, jeho lídři mají výbornou znalost regionální problematiky a přitom (nejen) v parlamentu bojují za tak základní věci, jako jsou lidská práva anebo třeba voda. O vstupu do politiky přemýšlím už opravdu hodně dlouho. Zajímám se o ni v podstatě již od dětství a také s úzkostí pozoruji, jakým směrem se v současné době ubírá. Vstoupit právě do hnutí STAN mi přišlo jako jediné správné rozhodnutí, pokud chci přispět svým úsilím ke zlepšení našeho životního prostoru.

Na jakých veřejných aktivitách se ve Vizovicích podílíte?

Od svých sedmi let jsem členem skautského oddílu ve Vizovicích. Postupem času jsem vedl družiny, oddíl a v současné době působím jako zástupce vedoucího Střediska. Ve Skautu se věnujeme především rozvíjení dětí prostřednictvím kolektivu, učení hrou, pobytu v přírodě. Cílem je, aby děti měly smysl pro odpovědnost, uměly se domluvit nejen s vrstevníky, naučily se rozpoznat své silné a slabé stránky a pracovat s nimi. Každoročním vyvrcholením skautské činnosti jsou pak jednoznačně tábory. Skauting mi mnoho dal a zcela nepochybně se stal jedním z určujících vlivů na mou osobnost.

V čem vidíte z pohledu občan největší potenciál Vizovic?

Předně musím říct, že si umím představit jen málo lepších míst k životu než jsou právě Vizovice. Dá se říct, že vše nezbytné zde více nežli dobře funguje a myslím, že i drtivá většina obyvatel je zde velmi spokojena. Umím si však představit, že by se město mohlo posunout dál především v rámci problematiky spojené se silničním provozem. To je z jedné strany tranzitní doprava, jejíž četnost v posledních letech stabilně roste, a pak i obtíže spojené s parkováním. Ve špičce je pro občany v centru takřka nemožné najít volné parkovací místo a to i přesto, že město nedávno rozšířilo parkovací plochu o prostory bývalé tržnice. Zde by se nabízelo vybudování parkovacího domu například v prostorách za kulturním domem. Potíže vidím také v dopravní obslužnosti, což už se však potkává i s krajskou problematikou. Není až takový problém dostat se hromadnou dopravou do Zlína či na Vsetín. Potíž vznikne, chcete-li dojet do Slušovic, Slavičína nebo Luhačovic. Nastává něco, co lze popsat snad jen jako dopravní peklo. Neexistují logické spoje, které by dokázaly občany mezi těmito obcemi přepravit. A tak lidé logicky volí cestu vozem, což nás přivádí zpět k problematice parkování. V neposlední řadě si myslím, že by se město mohlo více věnovat oblasti udržitelných zdrojů energie např. instalací solárních panelů na střechy budov v majetku města.

Jaké jsou Vaše ambice do budoucna?

Mou ambicí a mým snem je přiložit ruku k dílu a spoluvytvářet prostředí kolem sebe tak, abychom ho v tom nejlepším případě mohli předat našim potomkům v lepší kondici, než jsme jej převzali. Chci, aby mé děti, vaše děti, děti mých sousedů, mohly vyrůstat v krajině plné zeleně a vody. V zemi, kde jejich spolužáci nedostávají exekuce, protože za ně jejich rodiče nezaplatili pokutu. Chci, aby se mě má vnoučata nemusela ptát, proč jsme je nadosmrti zadlužili, proč je v zemi vyhrabaná nesmyslná rýha Labe-Odra a proč se u nás stále ještě vyrábí elektřina z uhlí.

 

 

 

 

Autor: Aleš Durďák