18. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Vysočina Jaké chceme městské trávníky: golfová hřiště nebo vesnické louky?
Jaké chceme městské trávníky: golfová hřiště nebo vesnické louky?
23. 5. 2019
V posledních letech mezi obyvateli Žďáru nad Sázavou a v posledních dnech i v celorepublikovém rozsahu rezonuje téma úpravy městských a obecních travnatých povrchů. Byť se může zdát, že se jedná o téma velmi jasné a jednoduché, opak je pravdou.
Jaké chceme městské trávníky: golfová hřiště nebo vesnické louky?
Přinášíme pohled a komentář tří lidí, kteří jsou do této oblasti a problematiky zasvěceni v kontextu města Žďár nad Sázavou, které má se zaváděním přírodě blízkých trávníků zkušenosti: Lucie Radilová - městská krajinářka, Kateřina Machová - pracovnice CHKO Žďárské vrchy a Eva Křesťanová - referentka pro oblast zeleně Městského úřadu Žďár nad Sázavou. Jejich názory mohou být inspirací pro další obce a města i podkladem pro argumentaci veřejnosti. Stejně jako posloužili starostovi Žďáru nad Sázavou Martinu Mrkosovi (STAN) na setkání s veřejností na toto téma, které se uskutečnilo 21.května.
Trávníky z pohledu soudobé krajinářské architektury
Trávníky se v době, kdy je moderní slovo optimalizace či bezúdržbovost a zahradnické řemeslo je na vyhynutí, staly v podstatě jediným prostředkem krajinářského architekta, jak pojednat „plochy“ měst. Funkčně použijeme trávník v podstatě všude tam, kde není zpevněná plocha, peníze na květinový záhon a nevíme, co se zbytkovou plochou – prostě to zatravníme… Slovo trávník z funkčně technologického hlediska reprezentuje celá paleta pojmů – trávník intenzivní parterový, pobytový zátěžový, technický štěrkový, standardní parkový, extenzivní, bylinný trávník nebo trávobylinné společenstvo či louka. Tuto škálu funkčních ploch můžeme ještě rozdělit do podskupin dle stanovištních podmínek a intenzity údržby. V rámci realizace se ještě vytváří celá řada „mutací“, které se vyvíjí dle nákladů na realizaci a následně jsou proměňovány reálně prováděnou údržbou… Názvosloví, které přesně definuje, jak má trávník vypadat a jaká je jeho intenzita a technologie údržby, se v praxi a hovorové řeči ztrácí. Běžně mluvíme o „trávníku“ a „louce“ či „květnatém trávníku“ (tzn. trávobylinném společenstvu). Snižování veřejných prostředků na údržbu zeleně a změny klimatických podmínek nutí krajináře a zahradníky ke změnám v principech zakládání a údržby „trávníků“. Proč je běžný parkový trávník náchylný k usychání během letních měsíců? Důvodem je nesprávné načasování seče a příliš nízká výška pokosu. Tato kombinace je spolu s převažujícími trávami ve směsi v teplých měsících pro trávník likvidační. Poslední roky můžeme pozorovat, že „trávníky“ založené jako trávobylinná společenstva, louky nebo plochy, které takto zplaňují, mají mnohem větší toleranci k suchu. A to i v kombinaci s nesprávným načasováním a nízkou výškou kosení. Tam, kde je trávník složený ze směsi trav v červnu spálený, plochy, kde se uplatňuje vysoké procento dvouděložných rostlin, jsou zelené a živé. Jak můžeme tyto principy využít v náš prospěch? Nechme se inspirovat západoevropským modelem, kdy jsou koseny pouze pobytové a pochozí plochy a pohledové jsou ponechány v režimu „louky“ s kosením 1-2 ročně. Zmenšením kosených ploch nejen ušetříme, ale zlepšíme výrazně mikroklima města, zvýšíme biodiverzitu prostředí (zvláště s ohledem na živočichy) a rozlehlé fádní travnaté plochy budou barevnější, dynamičtější, zkrátka krásnější… A možná negativa? Pylové alergeny se zvyšujícím se procentem dvouděložných rostlin klesají. Nebezpečné pro alergiky jsou převážně velké plochy monokultur travin, např. louky a obilná pole v krajině. Vzdálenost zdroje alergenu od sídla není podstatná, protože mraky pylu putují Evropou a není problém, aby nás trápily alergeny pocházející například z Maďarska. Klíšťata se vyskytují převážně v nekosených – pohledových, tedy v principu málo navštěvovaných plochách. Jejich výskyt je srovnatelný s obyčejným trávníkem a volnou přírodou. A z hlediska technologie? Tato trávobylinná společenstva s počtem maximálně 2 seče za rok sice nemůžeme kosit mulčovacími sekačkami, ale naopak můžeme získanou biomasu kompostovat nebo ekologicky zpracovat v bioplynové stanici… Jsem ráda, že ve spolupráci s CHKO máme ve Žďáře první pokusy, jak pracovat s trávobylinnými společenstvy v rámci údržby městské zeleně. Doufám, že získané poznatky pomohou nastavit principy práce s travnatými plochami ve Žďáře tak, aby byly funkčně maximálně využitelné, živé a rozkvetlé, krásné a přispěly ke zlepšení klimatických podmínek města a návratu živočichů.
Lucie Radilová, krajinářka města Žďár nad Sázavou
První vlaštovky ve Žďáře pohledem CHKO
V rozkvetlých trávnících bylo v průběhu loňského roku možné potkat krom známých druhů čmeláků, pestřenek a páteříčků třeba zlatohlávka tmavého. Množství modrásků jehlicových si nezadalo s ledasjakou chráněnou loukou. Ze vzácnějších hmyzích zástupců navštívila louku samotářská včela ploskočelka šestipasá. Že to v extenzivně sekaných trávnících žilo, není složité vysvětlit. Pokud v širším okolí takového trávníku téměř nic nekvete a tráva je krátce posečená, málokterý hmyz se v ní ukryje nebo napase. Kdo v létě prošel kolem pásu v parku, mohl se přesvědčit na vlastní uši, kam se drobní živočichové soustředili. Ten, kdo má rád med nebo ptačí zpěv, si mohl mnout ruce. Ani jedno se totiž bez hmyzu neobejde. Sucho se projevilo na krátce sečených trávnících velmi výrazně. Koncem léta se na mnohých z nich zelená místa hledala jen těžko, mezi živořícími rostlinami prosvítala vysušená půda a jen zřídka tu rozkvétal štírovník růžkatý či jetel. V neposečených plochách toho koncem léta také mnoho nekvetlo. Rostliny přirozeně dospěly do závěru vegetačního stádia, a proto i tady začaly převládat odstíny hnědé. Vyšší tráva živočichům stále poskytovala alespoň úkryt a stín. Nesečené plochy poskytly také velmi důležitý prostor k zimování – zůstaly z části neposekané i pod sněhovou pokrývkou. Byť se v průběhu roku ne vše dařilo podle původních představ, množství živočichů i rostlin ve vybraných plochách i celkový vzhled trávníků v průběhu sezóny z pohledu ochrany přírody potvrdily smysluplnost podobného přístupu.
Kateřina Machová CHKO Žďárské vrchy
Hodnocení trávobylinných společenstev z provozního hlediska
V minulém roce byly ve Žďáře nad Sázavou vyčleněny celkem tři plochy, které byly sečeny v režimu louky. V úvodu sezóny byl vypracován manuál sečení jednotlivých květnatých trávníků, který spočíval v rozdělení jednotlivých luk na několik částí, které byly v průběhu sezóny sečeny v jiném termínu. Tento systém měl především zabezpečit, aby byl živočichům i rostlinám po celou sezónu zajištěn úkryt, potrava i dostatek času pro vývoj. Manuál sečení během sezóny vyžadoval operativní přístup v reakci na aktuální stav vegetace, který se ne vždy podařilo dodržet z důvodu nedostatečných kapacit provádějící firmy a problematické komunikace. V tomto roce budou opět vyčleněny plochy, které budou sečeny v režimu louky. Věřím, že díky zkušenostem z předešlé sezóny a ve spolupráci s novou firmou, bude květnatým trávníkům věnována skutečně individuální péče. Ze strany obyvatel města se louky samozřejmě dočkaly jak pozitivních, tak i negativních reakcí. Všechny stížnosti i podněty budou operativně řešeny. Doufáme, že se vše podaří vyřešit a květnaté trávníky tak budou ve městě plnit svou funkci nejenom pro obyvatele, ale i pro přírodu.
Eva Křesťanová, odbor komunálních služeb MěÚ Žďár nad Sázavou
A závěrem komentář starosty Žďáru nad Sázavou Martina Mrkose (STAN)
Město Žďár nad Sázavou se stará celkem o 120 hektarů zelené plochy a vůbec bych se nebránil tomu, kdyby pokryté loukou byly všechny. Pro město by to nemělo znamenat žádný náklad navíc – nanejvýš by bylo nutné louce ve městě pomoci doséváním, ale to se týká i běžných trávníků. Naopak to znamená méně výdajů na sečení. Dnes město seče pětkrát do roka, podle plánů by to bylo jen jednou za rok. „Důvody nejsou nijak překvapivé,“ říká Martin Mrkos, „lepší zadržování vody, ochrana půdy, víc životního prostoru pro hmyz a jeho pestřejší skladba. Žďár je město v přírodě, není důvod ji nepustit i dovnitř,“ vysvětluje starosta.
S novým konceptem údržby veřejných travnatých ploch ale nejsou spokojeni všichni občané. Obavy mají alergici: vzrostlá tráva znamená víc pylu. Alergologové se ale shodují, že luční trávníky sice skutečně přinesou do prostředí nový pyl, ale zároveň neutralizují ten stávající. Alergici tak se svým trápením vyjdou ze změny nanejvýš nastejno. „Pak se někteří občané bojí, že přijdou o možnost trávníky využívat. Ta změna ale přece neznamená, že kus trávy město nevyseká, aby bylo možné si tam sednout. A pokud je někdo přesvědčený, že vzrostlá tráva do města nepatří, že je to neestetické, pak nezbývá než takového člověka přesvědčit, že to nemusí být pravda, a přirozenější trávník má opravdu hodně výhod,“ říká starosta.
Zdroj: www.respekt.cz
