Hlavní stránka Regiony Středočeský kraj Hejtmanka, které záleží na lidech

Hejtmanka, které záleží na lidech

13. 9. 2020

Energická starostka Mnichovic, bývalá novinářka známá z pořadu Občanské judo a nadšená běžkyně Petra Pecková vede středočeskou kandidátku STAN v nadcházejících krajských volbách. Této nebojácné dámy byly těsně před prázdninami plné noviny a televize. Stejně jako mnozí další starostové kritizovala to, že stát připravil prostřednictvím zákona o kompenzačním bonusu o peníze všechny obce a kraje v České republice a že obce by měly o chybějící peníze žádat v dotačních programech. A kritizovala tak vehementně, že ji ke schůzce vyzval premiér Andrej Babiš. I díky jejímu úsilí se tak nakonec podařilo nalít do rozpočtů českých obcí 12,8 miliard korun.

Petra Pecková - kandidátka na hejtmanku

Petra Pecková - kandidátka na hejtmanku

Jak k setkání s premiérem vlastně došlo?

Spočítala jsem si, o kolik přijde naše město kvůli zákonu o kompenzačním bonusu, který část peněz pro OSVČ vyplácí z balíku určeného obcím. Byla jsem zděšená, celé mi to přišlo nelogické. Škrty v rozpočtech obcí vedou logicky k šetření na investicích, prostě by se nestavělo a neopravovalo. Což by dopadlo především na ty, kterým byl na začátku onen kompenzační bonus určen. OSVČ a malá s.r.o. Prostě do jedné kapsy jim peníze vláda dala, samozřejmě ve světle reflektorů, a z druhé kapsy jim peníze vzala. Potají, aby nikomu nedošly souvislosti. Se starosty a starostkami osmadvaceti obcí jsem dala dohromady na svém Facebooku a Twitteru Pohřební knihu zemřelých projektů a pak mi začali volat novináři. Dvakrát večerní zprávy, pár článků a najednou pozvání na rozhovor do DVTV. A protože obvykle říkám, co si myslím, sdělila jsem, že nápad pana premiéra, že obcím budou sebrané peníze vráceny v dotacích, mohl vymyslet jen někdo, kdo nikdy neřídil obec a nenapsal sám žádnou dotační žádost.

A na to někdo z vlády zareagoval?

Premiérův PR tým se mnou začal flirtovat na Twitteru. Trochu jsme se škádlili. Nic vážného, takové drobné slovní přestřelky, výměny názorů. Pak ale jedno nedělní „Čau lidi“ pan premiér věnoval z podstatné části Peckové z Mnichovic. Prý si dělám kampaň před krajskými volbami, protože kandiduju na hejtmanku. Po pravdě, největší kampaň mi udělal přímo pan premiér, když řekl, že kritizuji, ačkoliv jsme nejúspěšnější příjemci dotací mezi městy naší velikosti v České republice. Dozvěděla jsem se, že je to samozřejmě jenom zásluha pana premiéra, že Kalousek nám samozřejmě žádné peníze nedával, a naopak nám je bral. Díky financím od předsedy vlády tak prý Mnichovice získaly od roku 2013 mnohem více peněz na dotacích. Rovněž jsem se dozvěděla, že tomu vlastně vůbec nerozumím a že pan premiér mi to vysvětlí. Hozenou rukavici jsem přijala a obratem mu navrhla setkání hned druhý den s tím, že to naopak vysvětlím já jemu. Pan premiér neakceptoval mnou navržený čas, navrhl jiný, ale je premiér, takže starostka z Mnichovic všeho nechala a vyrazila hned ráno na Úřad vlády s vozíčkem vypůjčeným z naší základní školy. Dala jsem na něj 5 krabic se šanony, které obsahovaly „papírování“ k jednomu poměrně jednoduchému dotačnímu projektu Mnichovic. Aby se vidělo, co 6253 obcí v ČR bude muset na základě představ vlády absolvovat.

Stihli jste je na setkání všechny projít?

Nene, musela jsem je nechat za dveřmi. V kanceláři pana premiéra na mě čekala paní ministryně Schillerová, její pan náměstek a paní ministryně pro místní rozvoj Dostálová. Pak přišel pan premiér. Podivili se, že jsem sama, ale to mi nevadilo. Člověk se často musí spolehnout sám na sebe. Už v prvních minutách se ukázalo, že se vší vážností za všechno může Kalousek, také se ukázalo, že by mohlo být výhodné mít číslo na Andreje, máme mu prý všichni starostové volat. To mi ale fajn nepřijde, já bych chtěla, aby se nemusely leštit kliky u dveří ani čudlíky mobilu. 
Panu premiérovi jsem na schůzce vysvětlila, jak je pro obce nesmírně složité a zatěžující administrovat dotační projekty. Já jsem starostkou od roku 2014 a skvělý tým, se kterým mám tu čest pracovat, opravdu maká. Společně píšeme projekty a o dotace žádáme. Ještě jsme nevyhořeli, ještě nás to nepřeválcovalo. Pořád se ještě radujeme z každého dotačního úspěchu, u psaní a administrování si zanadáváme, ale neotrávilo nás to. Jsme ovšem docela výjimkou. Ono to papírování totiž otravné je. Strašně.

Panu premiérovi jsem také řekla, že dotační titul na navýšení kapacit základních škol nevymyslel on, jak tvrdí, ale že jsme ho vydupali ze země s mnoha starosty, s obrovskou zásluhou Věslava Michalika a Věry Kovářové, a pracovali na něm od roku 2012. Ve stejném roce také vznikla práce, kterou jsem spolu s kolegy, za velkého přispění úžasné ředitelky naší školy, Marcely Erbekové, napsala. Jmenovala se „Hrozící kolaps zajištění základního vzdělání v suburbanizačním prstenci okolo Prahy.“ Tehdejší ministr financí Andrej Babiš dostal za úkol tento dotační titul administrovat. Současný premiér Andrej Babiš mi dal na schůzce do ruky tužku a řekl, ať na tuto analýzu napíšu, že mu děkuji za 4,5 miliardy. Napsala jsem: „Jsem ráda, že TENTO dokument, který jsem psala po nocích, byl k užitku. Petra Pecková.“
Jinak si ale myslím, že pan premiér chtěl možná jenom naživo zjistit, kdo je ta kandidátka STAN na hejtmanku Středočeského kraje. Jestli jsem také nějaký produkt jakéhosi PR týmu, nebo jestli ta blondýna má v hlavě mozek a dokáže formulovat vlastní názory. 

A nakonec ten samý den večer vláda schválila, že se peníze obcím zpátky vrátí na hlavu, podle počtu obyvatel, 1 200 Kč na jednoho. Ale ne díky mně. Byla to společná práce stovek starostů, poslanců, senátorů a organizací zastupujících zájmy obcí. Já bych byla úplně spokojená, kdyby se ale nestalo, že z vládního usnesení jaksi vypadly kraje.

Ve Středočeském kraji chcete být hejtmankou. Jaké jste si stanovila priority pro jeho úspěšné řízení?

Kraj potřebuje změnu. Jednoznačně. Je děsivé, jak se v posledních letech uzavřel před lidmi i médii. A to nejen fyzicky prostřednictvím turniketů. Pro vedení kraje, kterému říkám Bratrstvo kočičí pracky, je každý člověk s jiným názorem agresor, informace nezískáte ani na základě žádosti, i když na ně máte zákonné právo. Z výročních zpráv kraje jasně vyplývá, že mezi lety 2017 a 2018 násobně narostl počet odmítnutých žádostí o informace, stejně tak jako počet odvolání a stížností kvůli neposkytnutí informace. Na obcích jsme v otevřenosti a transparentnosti mnohem dál. Komunikace s občany a jejich možnost nahlédnout pod pokličku, je pro starosty automatickou věcí. Máme transparentní účty, rozklikávací rozpočty, zveřejňujeme smlouvy, zakázky soutěžíme v otevřených řízeních. Když chtějí lidé informaci, nemusí podávat žádost podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, dostanou ji. To vše by mělo být automatické i pro kraj. Chci rozkrýt a veřejnosti otevřít hospodaření Krajské správy a údržby silnic. Alfou i omegou je soutěžení zakázek, současný oligopol se dá rozbít jen otevřenou soutěží.  KSÚS je vlastně takový stát ve státě. O praktikách, které panují uvnitř této instituce s miliardovým rozpočtem, jsem už slyšela mnohé. Její hospodaření stále prověřuje policie, počkáme si na výsledek. V jiných krajích mají mnohem míň peněz a mnohem lepší stav silniční sítě.

Ani styl práce a komunikace ze strany KSÚS vůči obcím a občanům není úplně v pořádku. Tak třeba v den vysvědčení začala Krajská správa a údržba silnic opravovat naši hlavní silnici v Mnichovicích. Dozvěděli jsme se to náhodou pár dní předem. Kdyby nám někdo s předstihem řekl, že se plánuje oprava silnice na poslední den školního roku, kdy předáváme vysvědčení 800 žákům, třeba bychom je předali o den dřív. Nebo by stačilo začít opravovat první den prázdnin. V okamžiku, kdy jsme na zahradě radnice dávali šerpy deváťákům a loučili se s nimi, se o pár metrů dál frézovalo. Slyšet nebylo vlastní slovo. Mnichovice zaplněné auty, protože všichni přivezli své děti do školy. A to jsme se to snažili rozředit tím, že každá třída si předávala vysvědčení venku na jiném místě ve městě. Aby všichni nejeli po hlavní silnici, která byla na semafory. To je třeba změnit. Komunikovat. Jinak bohužel i tak pozitivní věc, jakou je oprava silnice, lidi ve výsledku naštve. A zrovna v tomto případě nakonec všechny štve i ten výsledek. Stav zmíněné silnice v centru města, u níž jsme mnohokrát po kraji žádali vyřešit odvodnění, je po opravě ještě mnohem horší. Jak to tam za deště vypadá, jsem nedávno ukázala ve videu na Facebooku.

Můžete stručně popsat další své vize?

U nás ve středních Čechách chci jednu jízdenku ve veřejné dopravě pro jakoukoli cestu napříč krajem, střední školy, které nejsou na chvostu republiky při mezinárodním srovnání, dostupného doktora i v té poslední vesnici, rychlý internet do každé domácnosti, dostatek pitné vody v každé domácnosti a hlavně spokojené občany.

Nouzový stav nejen mně ukázal, jak je důležité, aby kraj měl v těchto věcech do budoucna strategii a všichni věděli přesně, co v krizových situacích dělat. V tom je mi vzorem hejtman Libereckého kraje Martin Půta, který se s námi o své zkušenosti dělí v rámci STAN.  Opravdu doufám, že ani na kraji nebudeme dál financovat čínskou výrobu, když máme tu naši. V tuzemských firmách i lidech je obrovský potenciál a my, politici, ho nesmíme zabíjet, ale podporovat. 

Nevadí vám stoupající mediální a veřejný zájem o vaši osobu?

Z toho se nehroutím. Byly doby, kdy se na náš publicistický pořad Občanské judo dívalo víc diváků než dnes na Superstar. Měli jsme sledovanost i 1,5 milionu diváků, a to jsme vysílali v deset večer. Dávala jsem autogramy jako rocková hvězda. Šly jsme takhle jednou s babičkou po ulici a nějaká paní mě zastavila a říkala:  „Jéééé, dobrý den, vás jsem dneska někde viděla.“ A moje babička se nadmula pýchou na svoji vnučku a odpověděla:  „Asi ji znáte z televize, ona tam pracuje.” Paní se zarazila, zamyslela a povídá:  „Ne, já televizi nemám. Vy jste ale dneska taky byla u Bati a kupovala si boty, že jo?” Ano byla. Sláva je relativní. Není nic staršího než včerejší noviny.

Co mi vadí, je katastrofální vedení Středočeského kraje, které je obyvatelům pro vztek i ostudu. Mezi poslední, dokonce i celostátně známé, příklady patří absurdně vysoké odměny anonymním úředníkům nebo trestní oznámení, které paní hejtmanka Jermanová podle svých slov nepodala na záchranářku, jež kritizovala nedostatek ochranných pomůcek, ale vlastně jen na článek. Když trestní oznámení spatřilo světlo mediálního světa, zase jsme viděli, jak má lež krátké nohy. Byla v něm jmenovaná jak záchranářka, tak vydavatelství, které dopis záchranářky otisklo. Vždycky jsem si říkala, že mistrem absurdního dramatu byl Václav Havel. Když paní Jermanová ale podepsala petici na podporu záchranářky, pochopila jsem, že tohle by ani Havel u psacího stroje nevymyslel.  Bohužel na tohle absurdní drama na Středočeském kraji se už nikdo nechce ani dívat, ani ho číst. To je znát i z tisíců komentářů uživatelů Facebooku na profilech paní hejtmanky nebo samotného úřadu.  A nejen tohle starostové na kraji změní. My si totiž lidí vážíme.

Autor: Tomáš Pergl