Hlavní stránka Regiony Středočeský kraj Aktuality Věslav Michalik: Cílem je návrat k normálu aneb tři týdny s koronavirem

Věslav Michalik: Cílem je návrat k normálu aneb tři týdny s koronavirem

31. 3. 2020

Jsem vzděláním fyzik. Člověk, co rád počítá, o věcech aspoň trochu přemýšlí. Někdy filozofuje. Ostatně asi jako každý z nás. Mám rád plán, znalost, definovaný cíl. Řešení těch běžných organizačně technických výzev mně baví. Zajistit šití roušek pro každého občana. Míchat desinfekci. Shánět líh, rozprašovače nebo plastové flašky. Obstarat plexi štíty pro polikliniku a využít k tomu školní 3D tiskárny. Ale to vše není žádný dlouhodobý plán. To není znalost problému, kterému čelíme. To přece nemůže být cílem. Cílem je vrátit se k normálnímu běžnému životu. Pokud možno co nejdříve.

Věslav Michalik: Cílem je návrat k normálu aneb tři týdny s koronavirem

Věslav Michalik: Cílem je návrat k normálu aneb tři týdny s koronavirem

Pár mých myšlenek a událostí jak šel čas.
8. března. Zajímám se o dostupná fakta a přiměřenost zvolených opatření.
Z čísel v Itálii si počítám, po jaké exponenciální křivce se virus šíří. Vychází mi počet nakažených na desetinásobku za přibližně každých 9 dní a kousek. V závislosti na přijatých opatřeních, hygieně, léčbě, samozřejmě dochází postupem času ke zpomalení, tedy ke snížení sklonu dané exponenciální funkce. Karanténní opatření přijatá vládou považuji za absolutně opodstatněná.

11. března. Zavíráme školku.

12. března. Otevíráme školní jídelnu pro výdej jídel. Zřizujeme linku pro seniory, nákupy a poradenství. Zajišťujeme roznos léků seniorům.

13. března. Rozčiluji se nad uzavřením hranic. Domnívám se, že to je protiústavní. Nepovažuji toto opatření za přiměřené a opodstatněné. Jsem emocionální. Vybavují se mi vzpomínky na železnou oponu.

14. března. Vláda zavřela restaurace. Se všemi místními dohaduji rozvoz jídel a výdej přes okénko.

15. března. Nějak mi vnitřně vadí ty zákazy. Píšu na FB „Za situace, kdy vláda nebyla schopna dopředu zajistit respirátory, testy a preventivně edukovat občany nezbývá nic jiného, než zakazovat, omezovat a poslat zemi do karantény a hluboké ekonomické recese.“ Píšu o tom, jak to zvládli v Jižní Koreji a na Tchajwanu. O tom, jak Tchaj-wan okamžitě zajistil roušky a dezinfekci pro každého občana, v počtu nejméně tří kusů, testy na koronavirus pro všechny zdarma. Jak fungoval bez omezení dopravy, ale s pravidelnou dezinfekcí metra, vlakových souprav, autobusů, vlaků, letadel. O tom, jak nikdo neopouštěl domov bez roušky, že na všech veřejných akcích byly stanovené rozestupy židlí a řad, že nebyly zavřeny restaurace ani divadla, ani rušeny veřejné akce. O tom, že stěžejní pro zastavení současné pandemie je včasná detekce a diagnóza pacientů, dodržování hygienických pravidel, striktní karanténa nakažených, dohledávání kontaktů a co nejvyšší možná informovanost státní správy i občanů. Tedy ne plošný zákaz všeho, ale naopak pečlivé aktivní vyhledávání nakažených a jejich izolace a léčba.

16. března. Vyzývám všechny občany k nošení roušky na veřejných místech. Zároveň roušky šijeme pro všechny v první linii a následně pro všechny občany.

17. března. Kupujeme rozprašovače a komponenty pro přípravu desinfekce vlastními silami.

18. března. Ve spolupráci s vědci s ELI Beamlines posíláme 100 ochranných obleků zoufalé středočeské záchrance.

21. března. Upozorňuji na Hydroxychloroquine, což je běžně dostupné léčivo pod obchodním označením Plaquenil jako na prostředek vhodný k potlačení projevů Covid-19. Pár dní na to ho vláda začala stahovat z volného oběhu. A také píšu o tom, že bychom se měli s Covid-19 naučit žít. Poukazuji na studii ze Stanfordu, která konstatuje, že i neúplná data, která jsou k dispozici, naznačují že přijatá extrémní opatření mohou být přes čáru a při jejich neadekvátně dlouhém zavedení povedou ke zbytečným až katastrofálním důsledkům. Upozorňuji, že nouzový stav a karanténa představují největší omezení základních práv a svobod od roku 1989. Došlo k omezení svobody pohybu a pobytu, práva podnikat, práva shromažďovacího a evidujeme zásadní dopady do práva na vzdělávání, práva náboženské svobody a práva na soukromý a rodinný život. Tedy nejen z důvodu ekonomických je nutné vracet život do normálu co nejdříve. Ten správný okamžik musí určit politici. Se vší odpovědností k hledání rovnováhy. Nelze čekat na svět bez virů. Ani na svět bez Covid-19.

22. března. Přes 4000 bavlněných a opakovatelně použitelných roušek rozneseno všem občanům s trvalým pobytem v Dolních Břežanech.

23. března. Roznášíme desinfekci do všech břežanských domácnosti. Půllitrový rozprašovač na jeden byt.

24. března. Hodně přemýšlím o datech, kterými nás krmí televize a všechna média. Upozorňuji, že čísla zveřejňovaná Ministerstvem zdravotnictví a poté přijímána všemi zpravodajskými weby a porovnávána s jinými zeměmi nevypovídají vůbec, ale vůbec o ničem. Číslo ve zprávách není počet nakažených. Je to počet lidí s nákazou, které se podařilo objevit. Počet skutečně nakažených nezná nikdo. Není důležitý počet nakažených, ale počet lidí vyžadujících plicní ventilaci, protože když ji nedostanou, tak mohou umřít. Maximální kapacita nemocnic pro nové pacienty s plicní ventilací je u nás odhadnuta na 100 pacientů denně. Domnívám se, že jediná vypovídající čísla se týkají počtu těžkých průběhů choroby. 
Je to jediný relevantní obrázek o tom, čeho se bojíme, a to přetíženosti nemocničních zařízení. Chci, aby ekonomická rozhodnutí, která ovlivní naše životy mnohem významněji než Covid-19. byla činěna na základě tvrdých dat, ne dat, která mají násobnou systematickou chybu ve sběru, analýze a interpretaci. Volám po chladnokrevné a nehysterické analýze tvrdých dat, která nám co nejdříve umožní spustit ekonomiku a normální život a zároveň nenechají nikoho umřít zbytečně pro přetíženost nemocniční sítě.

25. března. Právníci upozorňují na jeden detail prodloužení všech zákazů. Prodloužení je podle zákona o veřejném zdraví. A podle něj už živnostníci, podnikatelé a malé firmy nedostanou nic. Jednou se vrátíme do normálu. Ale nechci, aby normální bylo, že vše ovládá jen několik vybraných velkých korporací a všichni ostatní jsou jejich zaměstnanci.

26. března. Vědci v ELI Beamlines vyrábí ochranné štíty pro naše zdravotníky. Shrnuji pro sebe i ostatní co nás asi čeká při zavedení chytré karantény. Rozsáhlé testování obyvatelstva. Ideálně desítky tisíc testů denně. A měření teploty všem, kde je více lidí. Vyhledávání a izolace nakažených či rizikových jedinců, včetně celých domácnosti a někdy i komunit. A samozřejmě kontrola dodržování takové izolace a hlídání infikovaných jedinců včetně trestů za nedodržování pravidel izolace. Trasování nákazy s využitím osobních údajů od mobilních operátorů, bank apod. Ustavení vyhledávacích týmů, využití analýzy big data apod. Povinnost nosit roušku kdekoli je více lidí pohromadě. Povinnost nosit respirátor pro rizikové skupiny (zdravotníci). Povinnost desinfikovat veřejné prostory. A materiální zajištění toho všeho. To jsou opakovaně milióny roušek, statisíce respirátorů, hektolitry desinfekce, desetitisíce testů. V ideálním případě denně.

29. března. Upozorňuji na článek imunologa Karla Drbala, že nebezpečí koronaviru SARS-CoV-2 a jím vyvolaného onemocnění COVID-19 se hodně přeceňuje. Infekční vlna se dá karanténními opatřeními zvládnout během měsíce. Smyslem krizových opatření má být identifikace a ochrana ohrožených skupin (seniorů nad 70 let a zdravotníků), izolace a léčba kriticky nemocných. Jediným vážným problémem, který pandemie odhalila je nedostatečná kapacita a rozdílná kvalita managementu zdravotních systémů ve světě. Současná opatření slouží vedle zpomalení pandemie právě k zabezpečení kapacit nemocnic. Smyslem opatření nemá být ochrana většinové populace. Ba právě naopak. Má to být ochrana ohrožené populace. Jedná se o první případ infekčního onemocnění, kde sledujeme tohoto nepřítele v přímém přenosu a bojíme se ho. Hodně to vypovídá o nás samotných i o naší společnosti. 

Rada imunologa na závěr: Hodně spěte, sportujte. Dělejte to, na co jindy nemáte čas. Jezte vitamíny a pamatujte hlavně na vitamín C a D. Vypněte televizi a zprávy všeho druhu.

Autor: Věslav Michali, starosta Dolních Břežan