Seminář - Služba církví v české společnsoti

Stručné pojednání a prezentace k tomuto tématu od Ing. Miroslava Sazečka, s ním vystoupil na tomto semináři.

OBEC JE CÍRVÍ A CÍRKEV JE OBCÍ

Vážené dámy a pánové, představitelé církví, vážení poslanci, než mne začnete kamenovat za název mého příspěvku, politici ze strany jedné a zástupci církví ze strany druhé, sděluji technickou poznámku, že jsem měl pouze několik minut na vymyšlení názvu tématu, které by mohlo oslovit a být sdělné pro starosty a samosprávu obecně ve vztahu k církvím a jejich působnosti v sociální oblasti. Pokusím se nicméně vysvětlit, že rozhodně nejde v tomto názvu o nepatřičnou zkratku.

Chci naléhavě deklarovat z pozice zastupitele a donedávna starosty obce základní skutečnost, kterou jakoby se podařilo minulému režimu zcela vymazat z našeho povědomí, že církve jsou prospěšné pro naše obce a města a samozřejmě i naopak. A nejen to.

 

Nejen, že církve i obce jsou společenstvími lidí, která se navzájem prolínají.

Navíc církev, alespoň tak jak ji chápu já, je:

1) přirozeným komunitním centrem, kde nacházejí vyžití příslušníci všech věkových kategorií. Příslušnost k živoucímu společenství církve a zapojení do jejích aktivit například u pubescentů působí zejména jako účinná prevence asociálního chování a kriminality.

2) církev je dále centrem kulturním – je směšné, když nikomu nevadí dotace například na operu, ale na církve ano. Příznivců církví je jistě víc, než příznivců opery. Pro mnohé je téměř posvátné sledování 1.ligy fotbalu, proto uvedu ještě srovnání z oblasti sportu. Roční výdaje státu na platy duchovních všech církví ČR jsou téměř totožné jako rozpočet klubů 1. fotbalové ligy. Nemám nic proti kopané, ale tato čísla mají jistou relevanci.

3) a konečně, církev je centrem sociálním – ať již přímo zřízením své služby (Charity, či Diakonie), či prostě prokazováním si vzájemných služeb členy farnosti samotnými. Funkční církev (ne ta zkažená komunisty, jakou ji naši občané znají, a jak se ještě nevzpamatovala díky puncu či stigmatům z doby reálného socialismu) je dále přirozeným útočištěm vykořeněných a nepřizpůsobivých, kterým církev (všude na světě to funguje) poskytuje sociální rehabilitaci, protože to má tak říkajíc v popisu práce.

Jedním z důvodů například, proč tak málo funguje u nás práce s vyloučenými minoritami, proč to prostě neumíme a máme s touto otázkou čím dál větší problém je také to, že naprostá většina naší majoritní společnosti prostě nevnímá křesťanský etos naší civilizace, etos rovnosti lidí před ústavou i před ostatními zákony. Chybí nám posvátná úcta k rovnosti všech lidí, vyjádřená v Listině základních práv a svobod. Proto je tak úspěšná populistická xenofobní rétorika u řady politiků.

Z těchto a ještě řady dalších důvodů jsem proto rád, že se mají konečně zákonem napravit alespoň některé majetkové křivdy, které byly způsobeny církvím a náboženským společnostem začátkem padesátých let minulého století. A co se týká měst a obcí, ve kterých církve, potažmo jejich Charity či Diakonie působí, samospráv, které mají na starosti školství, dopravu, finance atd. jak to všichni známe, je třeba říct:

 

Alespoň trochu osvícení starostové a vedení měst a obcí musejí přeci dobře vnímat přínos celého nevládního neziskového sektoru! Přeci snad už dnes nikdo nebere vážně tezi: „Zvolili jste si nás, teď nás nechejte dělat naši práci a pak můžete naši činnost ohodnotit v dalších volbách“. Věřím, že je tento nebezpečný názor již přežitý. A církve jsou samozřejmě součástí tohoto neziskového sektoru, jsou vlastně od pradávna historicky prvními nestátními organizacemi, které učily Evropu všemu tomu, čemu dnes říkáme občanská společnost a sociální stát.

Je přece velký rozdíl v postoji občanů k řešení problému, když se k němu mohou předem vyjádřit a jejich názor je uznáván a akceptován. Musí existovat kontinuální dialog mezi občany, jejich volenými představiteli a samosprávou i státní správou. Tento dialog může zajišťovat - a v dobrých obcích také zajišťuje - tento tzv. "třetí sektor", neboli nevládní neziskové organizace a všechny občanské iniciativy, které v obcích, městech a celé společnosti působí, církve v to počítaje.

Zde bych se rád pochlubil, že v našem kraji mezi Krkonošemi a Orlickými horami je mnoho samospráv, které pochopily, že neziskové organizace nejsou nepřítelem, konkurentem samosprávy, ale jejich pomocníkem.

Proto si Vám dovolím ukázat praktickou ukázku z mého nebližšího okolí, totiž z Vrchlabí, kterému se také říká brána do Krkonoš.

Je to ukázka ze speciální školy Diakonie ČCE a dále úplně nová služba podporovaného zaměstnávání zdravotně znevýhodněných. Tato služba se snaží najít lidem se zdravotním postižením uplatnění na otevřeném trhu práce.

PREZENTACE

Zde bych rád informoval zákonodárce, že tato navýsost potřebná služba není definována zákonem resp. chtěl bych je požádat, aby se tak stalo. V našem kraji je to právě církevní organizace, Diakonie ČCE, která s touto činností začíná. Věřím, že by se tato nová služba mohla včlenit např. do zákonu o zaměstnanosti.

Dále bych chtěl sdělit, že nestátní neziskové organizace dostávají za poskytované služby relativně méně financí než ústavy sociální péče, které zřizuje stát nebo kraje. Je zde podobný nepoměr jako je tomu v současné podobě zákona o RUD mezi čtyřmi největšími městy a ostatními obcemi a městy České republiky.

Financování státních a nestátních subjektů, které poskytují sociální služby je oddělené a jednotliví poskytovatelé nemají rovný přístup k finančním prostředkům, které jim umožní realizaci jednotlivých forem sociálních služeb, stále existují roční dotace pro nestátní zařízení pouze na jeden rok. Vhodnější by byly víceleté granty. Problémem ve financování se jeví také v opomíjení potřeby dané služby jejím uživatelem, stále přetrvává tok finančních prostředků v závislosti na kapacitních možnostech daných zařízení, zvykové dotování ústavní péče příspěvkem na lůžko. Stále převažují, dovolím si nadsázku, „kamenné formy služeb“ nad poskytováním terénních forem služeb.

Společným jmenovatelem pro RUD pro obce a města a pro sociální služby a jejich financování je jakási elementární spravedlnost o kterou bychom měli usilovat.

Rád bych závěrem svého krátkého příspěvku znovu vyjádřil své přesvědčení, více než to – svou zkušenost, jak nesmírně důležitá je pro naši společnost práce církve, a to zejména v jejích jednotlivých farnostech, či místních sborech, uprostřed obcí. K tomu, aby se však tato spolupráce mohla důstojně realizovat, je třeba napravit všechny staré křivdy a upravit důstojným způsobem vztah nejen státu a církve, ale i právě jednotlivých křesťanských jednotek a obcí, ve kterých tyto jednotky žijí.

Odkaz na všechny fotografie z tohoto semináře

Autor: Ing. Miroslav Sazeček