Hlavní stránka Regiony Karlovarský kraj Starosta malé obce je ohrožený druh

Starosta malé obce je ohrožený druh

16. 2. 2020

Už několik let se zamýšlím nad tím, co vede nás, starosty malých obcí, k tomu, že znovu a znovu kandidujeme v obecních volbách a posléze i přijmeme tu zodpovědnou a především nevděčnou úlohu. Finanční ani morální ocenění to není. Motivace může být různá a zejména u nováčků to je patrně snaha objevit nepoznané nebo snaha předčit svého předchůdce nebo politického soka. U těch, kteří mají za sebou jedno či dvě volební období pak možná i snaha dokončit cosi rozpracovaného.  

Jiří Nešpor, předseda KV STAN v Karlovarském kraji

Jiří Nešpor, předseda KV STAN v Karlovarském kraji

Existují ale malé obce, ve kterých občané nesestavili ani jedinou kandidátku. Není zde ani občan, který by byl ochoten zastávat funkci starosty. Po 13 letech v komunální politice tomu rozumím a vůbec se jim už nedivím. Malá obec s minimálními nebo žádnými vlastními finančními zdroji nad rámec RUD stojí a padá se starostou, protože na další pracovníky, s výjimkou sekretářky/asistentky/účetní v jedné osobě na zkrácený pracovní úvazek, prostě nemá finance. Chce-li pečovat o své spoluobčany, o vzhled obce, o infrastrukturu, úklid a údržbu komunikací, veřejné osvětlení, obecní rozhlas, zeleň atd., držet krok v informačních technologiích, zajišťovat GDPR, spisovou službu, obecní knihovnu, archivaci a evidenci stále rostoucího počtu dokumentů, vydávat místní zpravodaj, řádně rozpočtovat, vyhovět neúprosným auditům kraje, Ministerstva vnitra a dalších orgánů státní správy, musí na to někde ušetřit peníze i čas. Starosta pak musí proto být tak trochu sekretářkou, účetní i právníkem. Jeho, alespoň základní, znalosti v široké škále oblastí fungování obce jsou nezbytné a musí je stále obnovovat a rozšiřovat. Tam, kde větší obce a města mají řadu úředníků specializovaných na danou problematiku, musí starosta té malé svým způsobem obsáhnout ve zmenšené míře takřka vše.

     Jsou starostové, a hrdě se mezi ně hlásím i já, kteří se vůbec nestydí obléci pracovní oblek, když je potřeba a sami přiloží ruku k dílu. Dnes už příliš neplatí známé latinské „Exempla trahunt“ aneb příklady táhnou. Je to prostě součást naší práce a nikdo nás za ni nepochválí ani jí neocení, ale je potřebná. Veřejnost považuje za samozřejmé, že řídíme stavby, pomáháme s úklidem v obci, jezdíme se sekačkou nebo traktůrkem a vlastními auty likvidujeme černé skládky nebo přetékající odpadkové koše. Proč? Protože je to efektivní, operativní, levné a protože „nám to prostě nedá“. Není to asi z obecného pohledu správné, ale jsme už takoví.

    Starosta malé obce už dávno není tím prvorepublikovým, všemi uctívaným pánem v padnoucím obleku s kapesními hodinkami na zlatém řetízku, který obec moudře s doutníkem v ruce řídí. Úcta k této profesi postupně vymizela a nezřídka se starostové stávají hromosvodem kritiky, nářků a pomluv či terčem všelijakých zaručených teorií o nekalém nakládání s veřejnými prostředky nebo osobního napadání.

   Nepopsal jsem dostatečně všechna úskalí a negativa práce starostů?  Nevadí!  I tento krátký výčet by měl stačit k pochopení titulku uvedeného textu. A přesto: starostou i „Starostou“ jsem rád!

 

Jiří Nešpor

Předseda KV STAN v Karlovarském kraji

Autor: Jiří Duchek, Jiří Nešpor