18. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Karlovarský kraj Nikdo nám nemá co přikazovat, kam co smíme přestěhovat. Jsme suverénní země
Nikdo nám nemá co přikazovat, kam co smíme přestěhovat. Jsme suverénní země
4. 5. 2020
Děkuji současnému vedení Ruska, že nám v Česku pomáhá poznat kdo je kdo. A také to, jak to s Českou republikou současný Kreml myslí a jak se na nás dívá. Měli bychom na to myslet.
Ing. Miroslav Balatka, senátor obvodu č.2 - Sokolov
Jsme v situaci, kdy se dnešní Rusko snaží kriminalizovat zastupitele Prahy 6 za svobodné a demokratické rozhodnutí o přesunutí sochy. Straší, hrozí, přijímá zákony se zpětnou platností. Kam zmizeli ti naší hlasití "ochránci" svobody a demokracie, kteří tak rádi a často vystupují proti "diktátu Bruselu"? Jak to, že se neozývají proti takovému zjevnému zastrašování naší suverénní země? Zasahování do suverénního rozhodování zastupitelstva?
Maršál Koněv byl velmi rozporuplnou dějinnou postavou. Sice se stal hlavnímu sovětským symbolem osvobození Prahy, ale spolu s ním přišla v roce 1945 i NKVD (sovětská tajná policie) a první deportace českých občanů na Sibiř do gulagů. Lidí, kteří utekli z Ruska před Stalinem a jeho hrůzovládou. Sověti si u nás začali budovat pozice, aby spolu s komunisty po roce 1948 na dlouhých 41 let dostali tehdejší Československo pod vládu Moskvy. Po nacistické totalitě přišla ta sovětská. V roce 1956 pak maršál Koněv pomáhal krvavě potlačit protikomunistické povstání v Maďarsku. A pomáhal také s ukončením Pražského jara 1968, kdy konec cenzury a první náznaky svobody u nás rozjezdily "bratrské" tanky. V roce 1980, za nejtužší normalizace, byla za účasti tehdejších nejprofláklejších komunistických papalášů Indry, Bilaka, Jakeše a dalších vztyčena socha Maršála Koněva v Praze. Důkaz našeho "přátelství" s Moskvou, jejíž vojáci nás v té době, od roku 1968, okupovali. Byl to asi stejně nechutný "obřad", jako by bylo v roce 1943, kdy Československo okupovali nacisté, vztyčení sochy například Heydricha. Jako důkaz kolaborantství s okupanty.
Není divu, že socha budila po roce 1989 vášně a byla pravidelně poškozována a polévána rudou barvou. Více než vzpomínka na osvobození Prahy jí lidé vnímali (s výjimkou komunistů a pár dalších, mimo jiné tzv."vlastenců") jako důkaz naprosté oddanosti československých komunistů Moskvě a svědectví o ponížení našeho národa. Z těchto důvodů rozhodlo zastupitelstvo Prahy 6 o jejím stěhování a na její místo umístit památník ruským vojákům, kteří při osvobozování Prahy padli. Jako poděkování. V čem tedy Kreml vidí problém?
Podle mého soudu se ještě nevyrovnal se svými dějinami. Dobu silného Sovětského svazu, Stalina a jeho vládu, vnímá s nostalgií. Ruska se v té době polovina světa bála, bylo mocné, velké, pod vliv Moskvy padala tehdy celá východní Evropa spolu s námi. A i současné vedení Kremlu by bylo rádo, kdyby i současný svět vnímal Rusko opět jako velmoc. A podle toho se bohužel i chová. Nejenom v souvislosti se sochou Koněva, kterou nyní propagandisticky využívá na překrytí svých problémů s pandemií Čínské chřipky. Z jakého jiného důvodu by se tato "kauza" dostala do popředí ruských médií, když Rusko bojuje, zatím ne zcela úspěšně, s koronavirem?
Jsem rád, že je socha maršála Koněva v depozitáři a bude součástí expozice muzea 20.století. Tam podle mého patří. A držím palce našim zástupcům, kteří jsou nyní pod policejní ochranou. Děkuji jim. Více v reportáži na odkazu zde pod příspěvkem úplně dole.
Jsme malá demokratická země, ale to neznamená, že se máme podřizovat autoritářským režimům, Rusku nebo Číně. Žijeme ve svobodné Evropě, tam je naše místo a taky tam chceme zůstat. Chtějme po našich zástupcích, aby se nedali zastrašit a jasně se k takovým snahám vymezili. Buďme sebevědomou zemí, která zná svoje hodnoty, založené Masarykem na humanismu, svobodě a demokracii.
Autor: Jiří Duchek, Miroslav Balatka
