Zkusili si obě funkce a tvrdí: Starosta je mocnější než poslanec

Jaroslav Martinů bude zřejmě další čtyři roky řídit radnici ve východočeské Poličce. Zároveň je poslancem za ODS. Už od léta zvládá obě funkce najednou a plánuje, že v tom bude po víkendovém úspěchu v komunálních volbách pokračovat. 

„Bylo by pro mě obrovské zklamání a prohra, kdybych odešel z Poličky a zůstal jenom v parlamentu,“ říká odhodlaně Martinů, který vždy chtěl být především starostou a do Sněmovny se v květnu dostal vlastně náhodou díky „kroužkovací revoluci“ voličů, kteří v hojném počtu rozdávali preferenční hlasy. „Z 18. místa kandidátky to pro mě bylo velké překvapení,“ říká. 

Podobně jako on skočilo do vysoké politiky třiadvacet starostů. Přestože jsou ve Sněmovně už téměř půl roku, stále žijí především komunálním děním. Starosta středočeské Vlašimi Luděk Jeništa a zároveň poslanec z klubu TOP 09 netají, že chce nadále mít rozhodující vliv na městské investice. 

„Chci se podílet na posledním období, kdy nás finančně podporuje Evropská unie,“ říká. 

Jako jediný z dotázaných starostů se přitom nechce vzdát jednoho ze dvou platů, které současně pobírá. 

„Jsem přece starosta města s 12 tisíci obyvateli. Slyšel jsem i doporučení některých lidí, abych dával peníze na charitu, ale já toho nejsem příznivcem. Kdybych viděl, že práci nestíhám, a dělal ji špatně, opustím ji. Ale nemám rád laciná gesta,“ dodává starosta a poslanec. 

Základní plat starosty i v menší obci (dělá-li to na plný úvazek) je přibližně 25 000 korun, dál pak roste podle počtu obyvatel. Šéf dvacetitisícového města si tak přijde téměř na 50 tisíc korun. Starosta průměrného okresního města tak má zhruba stejně nebo jen o něco méně než poslanec, jehož základní plat je 59 tisíc korun. 

Ostatní z oslovených starostů jsou však ochotni jeden plat oželet. „Budu brát starostu jako čestnou funkci,“ říká starosta jen o něco menších Semil Jan Farský. Podobně se zachová i starosta Martinů z Poličky. 

 

Na dvou židlích sedět nebudu 

 

Většina starostů se však své komunální funkce po zvolení do Sněmovny vzdala nebo to plánuje. „Neumím sedět na dvou židlích,“ říká například dosavadní starosta Železného Brodu Václav Horáček. 

I když by mu výsledky víkendových komunálních voleb mohly zajistit další čtyři roky v čele radnice, Horáček se rozhodl po šestnácti letech skončit. „Vedle parlamentu zůstávám jenom v zastupitelstvu města,“ dodává. 

Podobně jako ostatní vidí souběh funkcí spíše jako přítěž. „Při stylu mé práce bych musel jednu, nebo druhou věc šidit,“ říká končící starosta Nové Paky Josef Cogan. 

Politici také přiznávají, že velká politika pro ně byla nárazem. A teď trpí jistým zklamáním z toho, jak to v parlamentu chodí. 

Starosta Dolní Moravice u Bruntálu Ladislav Velebný (ČSSD) zdůrazňuje, že ve Sněmovně je mnohem dál od lidí. A stěžuje si na to, že vládnoucí koalice svou většinou válcuje opozici. „Připadám si jako hlasovací mašina,“ říká. Starostové jsou navíc zvyklí, že jejich rozhodnutí se uvedou do praxe hned. „Na parlamentní úrovni je mnohem těžší věci prosadit. Je rozdíl, jestli máte před sebou 15, nebo 200 lidí. Některé dobré věci se navíc bojkotují jen proto, že je navrhuje protistrana,“ říká starostka a poslankyně Ludmila Bubeníková z Velké Polomi u Ostravy. 

 

Jsem nenáviděný poslanec 

 

Podle říjnového průzkumu agentury CVVM důvěřuje obecním zastupitelům 58 procent obyvatel, zatímco poslancům jen 30 procent. 

Nevalnou pověst Sněmovny nováčci citlivě vnímají. 

„Když se lidé mezi sebou baví, mluví obvykle o ‚panu starostovi‘, ale nikoliv o ‚panu poslanci‘,“ podotýká bývalá starostka Havlíčkova Brodu a dnešní poslankyně za ODS Jana Fischerová. 

„Během několika měsíců jsem se ze starosty stal nenáviděným poslancem, který obecně v očích mnoha lidí nic nedělá, má velké peníze, bere nezdaněné náhrady a schvaluje nesmysly,“ říká zřejmě nejznámější starosta ve Sněmovně, šéf poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík. I on však v pátek dobrovolně funkci opustil.