Tentokrát to vyjde

Plkání a mazáci 

 

Starostu Semil Jana Farského (TOP 09 a Starostové) nepříjemně překvapilo bezobsažné a zbytečně osobní plkání na plénu, šéfku neziskovky pomáhající zdravotně postiženým Lenku Kohoutovou (ODS) zdlouhavá byrokracie (náhradu za nepoužitelný stůl mámila ze sněmovních úředníků tři měsíce), místopředsedkyni sněmovny Kateřinu Klasnovou (VV) pak urputnost, s jakou jí kancelář sněmovny nabízí výhody, o něž nestojí (rovnou dvě auta, řidiče a extra kancelář). A všechny tři – a s nimi desítky dalších nováčků – zarazila srážka se sněmovními „mazáky“, kteří jsou sice v menšině, ale na sebevědomí jim to neubralo. „Říká se tomu tady princip seniority. Někteří kolegové se domnívají, že nás zaženou do kouta, že nám ukážou, jak to tu chodí, a tak to bude,“ říká Lenka Kohoutová. Takto třeba narazil véčkař Viktor Paggio, když prosazoval, aby měl výbor pro obranu a bezpečnost, jehož je místopředsedou, méně podvýborů než doposud, čímž by se ušetřily peníze na příplatky jejich šéfům. „Bylo mi řečeno, že tomu nerozumím, že takhle je to nejlepší,“ tvrdí Paggio. 

Překvapená trojice patří mezi 114 poslanců a poslankyň, kteří před necelým půlrokem usedli do sněmovních lavic vůbec poprvé. Srážka s realitou, jak ji nové tváře popisují, se velmi podobá tomu, jak na svůj vstup do sněmovny v minulém období vzpomínali zelení. Jenže zatímco oni byli malou a izolovanou skupinkou, tentokrát jsou nováčci ve výrazné většině. V čele sněmovny navíc stanula Miroslava Němcová (ODS), která se o změnu fungování sněmovny v minulosti opakovaně, ale neúspěšně pokoušela. A i na dalších klíčových pozicích se objevili politici, kteří změnu uvádějí mezi prioritami. „Dal jsem si tři hlavní cíle – a jeden z nich byla právě změna způsobu, jakým se tu schvalují zákony,“ říká předseda klubu TOP 09 a Starostové Petr Gazdík. 

Slib „zprůhlednit a zkvalitnit proces přijímání nových právních předpisů“ má vláda v koaliční smlouvě i v programovém prohlášení. V principu jde především o omezení v mezinárodním srovnání nevídaně velké moci členů dolní komory. V cizině může navrhovat zákony či pozměňovací návrhy obvykle pouze skupina poslanců, a ještě jsou omezeni v možnosti měnit vládní návrhy a své návrhy musejí předkládat ve velkém předstihu. V Česku nic takového neplatí – všechny kroky může podniknout poslanec sám, bez ohledu na vládní záměry a těsně před hlasováním, což nedává jeho kolegům možnost zorientovat se či pochopit, jaké dopady bude návrh mít. 

Jenže důvodů ke skepsi je taky celkem dost. O změnách se v posledních letech mluvilo víc než dost, řeči se ale nikdy nepřetavily do konkrétního výsledku. A ani letos se práce na změnách jednacího řádu nerozbíhají nijak překotně. Koalice se předběžně dohodla, že nový jednací řád by měl být hotov nejpozději do konce příštího roku. „Nechci říkat žádné datum, ale líbilo by se mi, kdybychom podle nových pravidel jeli už od poloviny příštího roku,“ sděluje Němcová. Urychlit by jej mohlo také to, že tvůrci novely nebudou začínat na zelené louce. Miroslava Němcová má po předchozích pokusech v šuplíku několik návrhů, které chce oprášit: zejména prodloužení doby mezi druhým a třetím čtením zákonů na třicet dní (aby poslanci měli čas prostudovat si všechny podrobnosti) či omezení možnosti jednotlivých poslanců zasahovat do programu poslaneckých schůzí. 

 

Neprojednaný 

 

Jedním z principů, které koalice slibuje změnit, je zmiňované přetrvávající právo jednoho poslance předkládat pozměňovací návrhy k zákonům. V jiných zemích zcela nevídaná praxe znamená, že lobbistům stačí přesvědčit jediného člověka a zákon přepsaný podle jejich libosti v nepřehledných pravidlech hry pohodlně projde. 

Poslanci nicméně tentokrát nečekají, až se nová pravidla uzákoní, ale rovnou je částečně zavedli do praxe. Koaliční strany se dohodly, že pokud některý poslanec svůj návrh s předstihem nepředstaví a neprodebatuje ve všech vládních klubech a přijde s ním na poslední chvíli, žádný z koaličních kolegů by pro něj neměl zvednout ruku. „Návrhy, které nám přistanou na stole půl hodiny před jednáním, se prostě nezabýváme,“ říká Petr Gazdík. „Poslanci to přestanou zkoušet a lobbisté uvidí, že tudy cesta nevede.“ 

Dosavadní praktické testy této dohody přinášejí špatnou a dobrou zprávu. Řada poslanců ji nerespektuje a dál pořádá „sólo akce“. Na stranu druhou se jim ovšem zatím příliš nedaří pokusy dotahovat do konce. Ukázalo se to třeba minulé úterý u rozhodování o zdanění sluneční energie. Při schvalování zákona se rozhodovalo na první pohled „postaru“, čili zcela nesrozumitelně: klíčový údaj 30 kW (tedy výkon, od nějž vláda navrhovala soláry zdanit) se podle jednotlivých pozměňovacích návrhů měnil na 60, případně 90 či 200 kW. Se zmíněnými návrhy přišli sociální demokraté, návrh zdanit až velké producenty nad 200 kW však předložil občanský demokrat Jaroslav Plachý, který otevřeně hájil zájmy menších a středních výrobců. Pro jeho návrh se ovšem v koalici našly pouze čtyři hlasy. 

Celou řadu dalších pokusů – jasně hájících zájmy nějaké skupiny – pak poslanci zachytili v raném stadiu (třeba návrh České bankovní asociace, který zvýhodňoval na trhu pouze její členy), další po sněmovně kolují (například nápad vázat platy poslanců na platy soudcovské a tím je „uchránit“ od slibovaného snižování či návrh konzervující současné výhody hazardního průmyslu). Noví poslanci ale slibují zvýšenou ostražitost. „Dávám si teď velký pozor na to, jaké pozměňovací návrhy kolegové předkládají,“ tvrdí Stanislav Polčák z klubu TOP 09 a Starostové. Můžeme mu to věřit, nikdo však samozřejmě nezaručí, že tato ukázková ostražitost brzy nevyprchá pod tíhou parlamentního provozu. 

 

Menší a levnější 

 

Už během prvního půlroku fungování nové sněmovny se víceméně potichu změnily některé velmi podstatné detaily. Zeštíhlilo vedení sněmovny (místo pěti místopředsedů má dnes sněmovna tři), šetří se na místech, kde to nikoho nenapadlo (vilu předsedy sněmovny nechala nová šéfka „zakonzervovat“, čímž měsíční náklady na její provoz spadly na šestinu), a odstraňují se výhody poslaneckého života, které občany nejvíce dráždily. 

V parlamentních rekreačních zařízeních poslanci od listopadu platí dvojnásobek než doposud – sice jde stále o mimořádně laciné podniky (necelá pětistovka za stravu a nocleh), ale aspoň nebude nutné jejich provoz dotovat. A v běhu je celá řada dalších změn – od odstranění zdvojených příspěvků na dopravu po zrušení papírové verze zákonů (byly by výhradně v podobě elektronické). 

A zároveň se mírně mění i zvyklosti, které dlouholeté „zabetonování“ sněmovny udržovaly. V minulém období měl například značný vliv šéf komunistů Vojtěch Filip také proto, že tehdy jako místopředseda sněmovny měl pod sebou agendu zahraničních cest poslanců, a málokdo si to s ním chtěl „rozházet“. Dnes všechny cesty do ciziny schvaluje třicetičlenný organizační výbor jako celek, poslanci musí jejich smysl vysvětlovat a sněmovna už poslancům nepovoluje individuální cesty. 

 

Vsaď te se 

 

Obhájci změn vcelku střízlivě odhadují, že snadné to nebude ani tentokrát, ale znalci poměrů vykazují nevídaný optimismus. „Šance se určitě zvýšila,“ myslí si Miroslava Němcová. „Máme pohodlnou většinu, klíčové změny jsou zakotvené ve vládním prohlášení, což v minulosti nebylo. A je cítit i větší tlak na změnu – když jsem o těchto věcech mluvila před pěti lety, tak se mi zdálo, že to nikoho nezajímá.“ Její koaliční kolega Petr Gazdík tyto šance považuje za natolik reálné, že na to, že se jich konečně dočkáme, vsadil láhev dvanáctileté whisky.