Hlavní stránka Info a média Výstupy z médií Naše bohatství není v ropě, uhlí nebo lithiu. Házíme celé generace přes palubu, říká Farský

Naše bohatství není v ropě, uhlí nebo lithiu. Házíme celé generace přes palubu, říká Farský

28. 11. 2019

Starostové a nezávislí (STAN) navrhují decentralizaci státních úřadů. Podle jejich prvního místopředsedy Jana Farského by takový krok měl celou řadu pozitivních dopadů, mimo jiné by mohl snížit pnutí mezi centrem a periferiemi. „V Praze žije čtyřicet procent lidí s vysokoškolským vzděláním, kdežto v Karlovarském kraji jich je pouze jedenáct procent,“ říká s tím, že jsou v regionech horší školy, sociální prostředí i chybějící vzory. „A bohatství naší země není v ropě, v lithiu nebo v uhlí, ale v lidech. A my jimi plýtváme. Házíme tady celé generace přes palubu. Zabránit plýtvání talenty je hlavním motivem našeho návrhu,“ dodává Farský v rozhovoru pro INFO.CZ.

Naše bohatství není v ropě, uhlí nebo lithiu. Házíme celé generace přes palubu, říká Farský

Naše bohatství není v ropě, uhlí nebo lithiu. Házíme celé generace přes palubu, říká Farský

Již před třinácti měsíci jste přišli s návrhem zákona na podporu regionů. V úterý se vám ho opět nepodařilo protlačit na schůzi sněmovny. V čem spočívá podstata tohoto návrhu?

Předně: vycházíme ze situace, která je celosvětový problém. Centra hrozně rychle bohatnou, což zase takový problém není, ale naopak problém je, že periferní oblasti stejně rychle chudnou. Je to trend, který je nezdravý pro všechny. Trhá soudržnost společnosti, způsobuje animozity typu „co si to v Praze zase vymysleli. No jo, Pražáci“. Lidé se přestávají identifikovat se státem. Je to trend, jehož vinou se zvyšují rozdíly v kvalitě života. A to dost významně.

Máme tady regiony s třetinovým HDP oproti Praze, což je příklad Karlovarska, které navíc sousedí s Německem. Co z toho vyplývá? No, pochopitelně frustrace lidí, kteří jsou zklamaní vývojem posledních třiceti let. Oprávněně se ptají, co se u nich podařilo, jaké služby se zlepšily, kam se posunul rozvoj jejich regionu. Ten vývoj má dopad na mnoho oblastí. Třeba v Praze žije čtyřicet procent lidí s vysokoškolským vzděláním, kdežto v Karlovarském kraji jich je pouze jedenáct procent.

Mohli bychom nad tím mávnout rukou, jenže jedním z efektů je, že tam nemůžeme dostat doktory, 77 procent z nich říká, že tam nepůjdou. Avšak nikoliv kvůli nižším mzdám, které tam s ohledem na životní náklady zase tak malé nejsou. Důvodem není ani to, že by se jim tam nelíbilo, jejich argument je, že tam neseženou práci pro svého partnera nebo partnerku. Je to věc, která se pak řetězí. Je tam nižší kvalita škol a školek, slábnoucí místní ekonomika, projevuje se to ve volbách…

Stačí se podívat na volební mapu Anglie při hlasování o brexitu. To není jedna společná země, ale dvě zcela odlišné. Centrální bohatá města a zbytek, který hlasuje natruc proti nim. Totéž lze říct o výsledku voleb v České republice. Rozdíly se navíc zvětšují a naší povinností je se pokusit s tím něco dělat. A nemyslím si, že platí argument, dle kterého je potřeba tam „nalít“ peníze. To jsme přece již zkusili s různými programy z Evropské unie. Pokud tam politici do té doby fungovali jako nájezdníci, kteří to plundrovali a rozkrádali, nestalo se potom nic jiného, než že se tam začalo krást ještě víc.

A podstata toho vašeho návrhu tedy spočívá v čem?

Změna musí být v lidech, nikoli v penězích. Podstata našeho návrhu je v tom, že tam potřebujeme mít také pracovní místa, která vyžadují vysokoškolské, nebo aspoň středoškolské vzdělání. Český stát zaměstnává okolo osmdesáti tisíc lidí ve státní službě, z nich polovina je v Praze. Přitom to není nutnost.

Jinými slovy navrhujete decentralizaci úřadů…

Jistě. Navrhujeme vybrat některé úřady a rovnoměrně je přesunout do regionů. Proč by třeba Báňský úřad nemohl sídlit v Ostravě? Proč by Český statistický úřad nemohl sídlit v Plzni? Anebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Liberci? Nebo dopravní úřady v Pardubicích? Náš návrh mluví o tom, že by se rozdělilo pět tisíc pracovních pozic a 23 úřadů rovnoměrně po České republice. A nezahrnujeme do toho Brno, protože tam se to už podařilo a funguje to. Brno je už dnes hlavním městem práva.

Praha by tuto změnu nepocítila, ostatní by to mohlo pozitivně ovlivnit. Pokud třeba do Liberce přesunete 300 pracovních míst, která vyžadují vysokou školu, bude to pro něj citelná změna. Bude to znamenat víc abonentních vstupů do divadel, rodiče budou tlačit na vyšší kvalitu škol a školek, čímž mimochodem prospějí i těm ostatním dětem, celkově půjdou nahoru služby a projeví se to i v penězích. Ti lidé tam prostě utratí, co si vydělají.

Možná to působí uměle, je to ale věc, která se ve světě už běžně děje. Jednak v reakci na trend, o kterém jsem už mluvil, současně to ale umožňují nové technologie. Takže třeba Velká Británie počítá s tím, že do roku 2030 vystěhuje polovinu všech úředníků z Londýna do ostatních měst. V Německu se to děje dlouhodobě a jde o faktor, který přispívá k jeho stabilitě. Na rozdíl od Francie, která je centralizovaná, jsou úřady v Německu blíž k lidem. A odráží se to také na jejich důvěře ve státní instituce. To odcizení je zkrátka menší. Dělají to v Mexiku, Jižní Koreji, Norsku i Estonsku.

Pokud by se někomu nelíbilo, že chceme stěhovat pět tisíc lidí, tak do Prahy denně jezdí do práce 180 tisíc lidí. Třeba jenom z Ústeckého kraje je to denně jedenáct tisíc lidí. Podle mě by to navíc neznamenalo stěhování pěti tisíc lidí, ta změna by se musela připravit a šlo by to z části přirozenou cestou. Někdo odejde do důchodu, jiné lidi přijmete. Ostatně právě kvůli tomu také navrhujeme účinnost zákona až po pěti letech po schválení. Muselo by se vše postupně připravit. Vytipovat nebo postavit budovy, připravit na to lidi a podobně. Někdy ale začít musíme.

Jaký je argument vlády, která to nepodporuje?

Vláda vůbec neargumentuje, jí se to prostě nelíbí. Přitom to má mnoho konotací. Pokud odchází nadaní mladí lidé z regionů do centra, zatěžuje to naše sociální systémy. O naše seniory se musí starat obec, domovy důchodců, rodinný systém se prostě rozklíží, péči o staré lidi pak na sebe namísto jejich potomků musí brát stát. Těch důvodů přesun zavést je prostě mnoho. Má to daleko větší smysl, než budovat vládní čtvrť v Letňanech. Pokud vytvořím 600 pracovních míst v Jihlavě, posílí ji to, Praha to přitom nepocítí.

Pro mě je to strašně důležitý návrh. Považuji za trestuhodné, že v regionech ztrácíme talenty. Pokud se narodíte se stejným talentem v Praze a v Ústí nad Labem, v Praze máte podstatě vyšší šance, že ho rozvinete, a že se v životě prosadíte. V regionech jsou horší školy, horší sociální prostředí, chybějící vzory. A bohatství naší země není v ropě, v lithiu nebo v uhlí, ale v lidech. A my jimi plýtváme. Házíme tady celé generace přes palubu. Zabránit plýtvání talenty je hlavním motivem našeho návrhu.

A lidé by měli mít šanci uspět bez ohledu na to, že se narodí v Praze nebo v Aši. Je to naprosto stěžejní věc, kterou bychom neměli přehlížet. Z této budovy (myšleno Poslaneckou sněmovnu, kde jsme s Janem Farským mluvili, pozn. red.) se to ale přehlíží hrozně snadno a dobře. A pokud jde o vládu, já mám dojem, že vládne bez jakékoli dlouhodobé vize. Nechce si naštvat lidi, v tomto případě úředníky, její politika je veskrze udržovací.

To by šlo skoro zevšeobecnit…

Mám s tím osobní zkušenost. Když jsem prosazoval registr smluv, taky tu byl odpor úředníků, kterým to komplikovalo práci. Byl tam ale podstatně viditelnější výsledek. A taky rychlejší. V tomto případě by se změna projevila za deset nebo patnáct let. Za každý rok, který ztratíme, ale draze zaplatíme. A projeví se to i ve volbách. Už teď je vidět, jak regiony přehlasovávají centrum. Je to nebezpečný stav a ty tenze, projevy tohoto stavu, nebudou menší, pokud se tím nezačneme ihned vážně zabývat. Naopak, jenom porostou.

A pokud k nám dorazí krize, všechny průvodní problémy budou eskalovat. Centrum má totiž výrazně vyšší schopnost absorbovat otřesy, na periferii to ještě zvětší frustraci. Vycházím z osobní zkušenosti. Jako vystudovaný právník vím, kolik nabídek budu mít při ztrátě zaměstnání v Praze, a kolik v rodných Semilech. A takových příkladů bych mohl uvést bezpočet. Na malém městě to zdaleka není taková sranda jako v Praze.

Pokud jste hovořil o tom, jak se to projevuje ve volbách, nelze s vámi než souhlasit. Miloš Zeman snad až okázale ignoroval liberální elity žijící ve velkých městech, a přesto obě prezidentské volby vyhrál. Nemůžu se tedy nezeptat, jak se posunula debata opozičních stran o případném koordinovaném postupu před příští prezidentskou volbou?

Pokud vím, tak poslední dva nebo tři týdny žádný posun nenastal. Nelze samozřejmě přehlédnout aktivity Petra Pavla. Kandidaturu ohlásil Marek Hilšer, a to aniž by si řekl o naši podporu. To je myslím dobře, protože ti kandidáti vědí, že by neměli být spjati s žádnou politickou stranou. A my to také respektujeme. Pokud bych měl mluvit jen za sebe, můžu snad říct, že jsem měl možnost strávit nějaký čas s Petrem Pavlem a zdá se mi, že by to byl velice zajímavý kandidát. Je klidný, charismatický, racionálně argumentující, přitom všem je schopen vyvolávat emoce. Náš kandidát to ale není.

A myslím si, že ani nebude úkolem jednotlivých stran, aby přicházely se svými kandidáty. Naopak, potřebujeme zastřešujícího prezidenta, který dokáže zacelovat mnohdy uměle vyhloubené rozdíly. Ne že by tam nebyly demografické, regionální, věkové nebo vzdělanostní rozdíly, avšak nemusejí být fatální, pokud jich nebudou politici zneužívat ve svůj prospěch s tím, aby si zajistili hlasy i v příštích volbách. Ať bude příštím prezidentem kdokoli, bude to jeho hlavní úkol. A nebude to mít jednoduché, odnaučili jsme se totiž vzájemně naslouchat.

Jak jste vnímal poslední velkou akci Milionu chvilek pro demokracii? Ptám se hlavně kvůli požadavkům směrem k opozici, které na demonstraci na Letné zazněly…

Tak předně: na Letné jsem byl. I já si myslím, že jsou situace, kdy je třeba nemlčet. Respektuji výsledek voleb, avšak pokud někdo vyhraje volby, neznamená to, že si může dělat, co chce. Pokud jde o výzvu směrem k opozičním stranám, obsahovala několik bodů. Abychom netříštili síly a pokusili se změnit volební zákon. Předně mohu říct, že stejným směrem šla už po volbách naše stížnost k Ústavnímu soudu, který by o ní měl v brzké době rozhodnout.

Šli jsme touto cestou čistě racionálně z toho důvodu, že si Sněmovna nikdy neschválí jiný přepočet hlasů na mandáty. Ti silní to prostě nikdy nedovolí. Je to ale vlastně přirozené. Proč by hnutí ANO hlasovalo pro návrh, který by jim při stejném volebním výsledku snížil počet mandátů? Já to po nich chci, chápu ale, že pro to ruku nikdy nezvednou. Proto jsme šli cestou přes Ústavní soud. A pokud nám dá za pravdu, můžeme vzít za základ debaty nový návrh volebního zákona, který předložili lidovci.

Pokud jde o výzvu, aby se lidé začali zapojovat do práce v politických stranách, mohu říct, že zafungovala. Hlásí se nám stovky lidí, kteří chtějí být členy nebo registrovanými příznivci. Jde o čísla, která jsou historicky naprosto ojedinělá. Takže to funguje. Pokud nás ohrožuje především lhostejnost lidí, Milionu chvilek se skutečně podařilo vyburcovat mnoho z nich k aktivitě.

Jak hodnotíte víkendový sněm TOP 09?

Hodnotit sjezd jiné strany je vždy ošemetné. Určitě ale držím palce novému týmu v čele strany, Markéta Pekarová Adamová a Tomáš Czernin je myslím zajímavý tandem. Věřím, že se oba dva dokážou povznést nad slova, která padla před volbou předsedy. A trochu mne zaskočilo, že delegáti nevyšli Markétě vstříc při volbě předsednictva. Pokud se tam v sobotu tleskalo bývalému předsedovi, který se ale v neděli nedostal do předsednictva, může jít o moment, který do budoucna zakládá problém. Přesto si myslím, že z toho vycházejí jako silný tým. Ale jak na sněmu říkal Karel Schwarzenberg – musí si to odmakat.

Celý článek vyšle na serveru Info.cz.

Autor: Vratislav Dostál, Info.cz