Hlavní stránka Info a média Komentáře Vytáhnout lidi ze šedé ekonomiky se vyplatí nám všem

Vytáhnout lidi ze šedé ekonomiky se vyplatí nám všem

30. 4. 2024

U insolvencí ve sněmovně i na Ministerstvu spravedlnosti navazujeme na dlouhodobou práci Jana Farského. Bohužel je i nyní přes 600 tisíc lidí v exekucích, z toho na 400 tisíc lidí v dluhové pasti, tedy v situaci, kdy se ze svých dluhů prakticky nikdy nedostanou. Včetně rodin je tak zasaženo hodně přes milion lidí, hlavně ve strukturálně postižených regionech.

Josef Cogan, Karel Dvořák a Barbora Urbanová

Josef Cogan, Karel Dvořák a Barbora Urbanová

Původní dlužná částka nemusí být nijak velká, obvykle jen příslušenství je tak vysoké, že ho nemají šanci splatit. Většinou jsou to dluhy z dob, kdy zákony umožňovaly spotřebitelům půjčovat za extrémně vysoké úroky s obrovskými sankcemi. Alarmující je, že více než polovina dluhů je starší 12 let.

Jak to tito lidé řeší? Často pracují na černo. Peníze dostávají na ruku. Neplatí daně, zdravotní, sociální, nemůžou dětem zaplatit kroužky, protože nemohou mít bankovní účet kvůli exekutorovi. Ten sem tam přijde domů a zabaví majetek, třeba i rodinným příslušníkům, protože to přece neumí rozlišit. Pro rodiny je tak rizikové mít dlužníka tzv. napsaného u sebe doma, a tak se nám dlužníci kupí s trvalým bydlištěm na radnicích… kde je už nikdo nikdy nedožene.  Myslíme si, že je samozřejmé, že dluhy se mají platit. Pokud se ale podíváme na strukturu těch dluhů, vidíme, že spousta z nich je prostě nesplatitelná. A pokud chceme dostat ty lidi zpátky do společnosti, aby platili daně, sociální a zdravotní, aby se podíleli na životě v naší zemi, musíme jim pomoci se z těch dluhů dostat. Nechceme podporovat dluhové recidivisty, ale chceme dát druhou šanci těm, kteří často doplatili na svoji naivitu a nízkou finanční gramotnost a dostali se do neřešitelné situace.

Už dneska existuje institut oddlužení, ale s ohledem na jeho rigidní nastavení ho využívá jen necelých 20 tisíc lidí ročně. To je málo, zoufale málo. Přičemž, když už se do něj někdo dostane, tak ho v 90 % dokáže dokončit. Hlavní efekt však je, ale to, že jen 3 % lidí, kteří projdou oddlužením spadnou zpět do dluhů. Několikaletý střídmý život je naučí se racionálně finančně chovat i po jeho konci. Proto se to státu opravdu vyplatí. To si uvědomuje i NERV, který zařadil redukci počtu lidí v předlužení a související šedé ekonomiky do prorůstových opatření pro naše hospodářství. Za hlavní řešení pak považuje právě oddlužení, u nějž považuje za nezbytné, aby bylo přístupnější, kratší a více individualizované. A přesně tímto směrem jde i návrh nyní projednávaného zákona. Pokud bude dlužník řádně plnit všechny povinnosti stanovené soudem, může po 3 letech dosáhnout oddlužení. Po tuto dobu však musí dlužník naplno využívat svůj příjmový potenciál, své schopnosti a možnosti, aby splácel v maximální možné míře. Výši splátky určí soud podle osvědčeného principu jako u výživného. Ukáže-li se ale, že jednal nepoctivě, bude mu osvobození odebráno, a to i zpětně, a spadne zpět do exekuce.

Návrh vychází z evropské směrnice, kterou jsme měli již dávno implementovat. Ta se inspirovala osvědčenými zkušenostmi, třeba z Finska, které mělo v devadesátých letech podobné problémy jako my, a kterému se podařilo snížit počet předlužených na pětinu. Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh, koaličně projednaný (několikrát), který prošel i Vládou. Podle boje ve sněmovně se však zdá, že si tady někdo chce dluhové otroky udržovat stůj co stůj. 

Věříme, že tohle je efektivní pomoc lidem. Není to rozdávání peněz, je to podpora těm, kteří udělali chybu a někdo jiný ji využil. Pokud se budou snažit, můžeme jim dát druhou šanci. A takoví ve Starostech jsme a vždycky budeme.

 

Autor: Josef Cogan, Karel Dvořák a Barbora Urbanová