Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová Z historie Hrabovské nemoci a pandemie španělské chřipky v historické perspektivě

Hrabovské nemoci a pandemie španělské chřipky v historické perspektivě

Hrabovské nemoci a pandemie španělské chřipky v historické perspektivě

Vzhledem k aktuální koronavirové pandemii se přirozeně nabízí otázka, s jakými nemocemi, epidemiemi či dokonce pandemiemi se musela vypořádat Hrabová za dlouhých osm staletí své existence. Vzhledem k nedostatku písemných pramenů nejsou po delší časový úsek středověku a raného novověku přímo zaznamenány jakékoliv nákazy místního obyvatelstva. Hrabovou nicméně muselo od poloviny 14. století po počátek 18. století projít hned několik morových epidemií, zvláště pak v letech 1604 a 1607, kdy se ve dvou vlnách šířila morová nákaza z nedalekého hukvaldského panství. Byť mohlo přechodně dojít k úbytku obyvatelstva vlivem šíření nemocí, pro Hrabovou neměla nikdy žádná z morových a koneckonců ani jiných epidemií fatální důsledky. Počet obyvatel a životní úroveň daná možnostmi zemědělské vsi, druhého nejpočetnějšího sídla paskovského panství, se postupně zvyšovaly.

Od konce 18. století se již dochovaly podrobnější informace o zdraví hrabovského obyvatelstva. Ještě na sklonku vlády osvícenského císaře Svaté říše římské Leopolda II., který uměl česky a příznivě se podílel na formování českého národního obrození, se v Hrabové v únoru roku 1792 rozmohla epidemie pravých neštovic, která postihla především hrabovské děti a zapříčinila až trojnásobný nárůst úmrtnosti oproti normálnímu stavu. Snad právě proto se lokální kaplan hrabovské římskokatolické lokálie Jan Juřina právě toho roku zasloužil o výstavbu nového klasicistního kříže, jenž dodnes stojí na křižovatce ulic Jestřábského a Paskovská nedaleko farní budovy. Epidemie pravých neštovic se takřka se stejnou silou opakovala roku 1799, což podnítilo v habsburské monarchii zavedení očkování.

Války vedené geniálním francouzským císařem Napoleonem I. Bonapartem po celé Evropě se nevyhnuly ani Hrabové, kam vojáci procházející regionem zavlekli řadu nemocí, ponejvíce skvrnitý tyfus. Právě tato epidemie se projevila při návratu francouzských vojáků z Ruska i v Hrabové, kde roku 1812 narostla úmrtnost na 6,5 % obyvatel. Celé 19. století i přes postupný rozvoj odborné lékařské péče se nese ve znamení mnoha nemocí, které však byly, stejně jako častá úmrtí dětí, běžnou součástí každodenního života občanů. V závěru roku 1834 se v Hrabové u dětí i dospělých rozšířil břišní tyfus způsobující vysoké horečky, bolesti břicha i vnitřní krvácení, jenž vyvrcholil na jaře 1835. V tomto roce zemřel každý desátý obyvatel Hrabové. Přibližně o deset let později řada mladších dětí zemřela na psotník, nespecifikované křeče z důvodu stále nerozvinutých znalostí medicíny a absence mnoha diagnostických metod. Na přelomu let 1847 a 1848 v Hrabové opět udeřil břišní tyfus (hlavnička), který znamenal smrt necelé stovky z tisíce lidí.

 

Smrtelné nemoci se nevyhýbaly Hrabové ani v druhé polovině 19. století, kdy bylo celé rakouské císařství po vzniku obecní samosprávy v rakouském císařství. V roce 1852 se v Hrabové objevil zvýšený výskyt spalniček, kdy nemoci podlehlo 16 malých dětí. Spalničky se do Hrabové vrátily s větší intenzitou ještě několikrát v sedmdesátých letech 19. století. Na jaře roku 1877 se k nim přidala spála, která připravila o život 15 hrabovských dětí do pěti let. Následující rok zase trápil mladé i dospělé Hrabovany záškrt. S blížícím se koncem 19. století došlo spolu s rozvojem vědy k mnohým novým lékařským objevům, což se projevilo také v Rakousko-Uhersku na výrazném rozvoji a větší dostupnosti lékařské péče. Stát uložil samosprávným obcím povinnost starat se o své občany i po zdravotní stránce, a proto vznikaly četné obecní invenční nemocnice, například v nedaleké Moravské Ostravě, Přívoze a Vítkovicích. V menší Hrabové vznikla roku 1894 infekční místnost, která se stejně jako pozdější obecní chudobinec nacházela na obecních pozemcích v místech dnešní hrabovské hasičské zbrojnice.

První světová válka, jejíž rozbuškou byl úspěšný atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este 28. června roku 1914, znamenala pro Hrabovou nejen smrt nejméně 43 občanů činných ve strukturách rakousko-uherské armády a formujících se československých legiích, ale i vyčerpání a strádání v zásadě všech hrabovských občanů nedostatkem potravin i jiných životních potřeb. Když začala první světová válka počítat svůj pátý rok trvání, vpadla celosvětová pandemie známá jako španělská chřipka v září roku 1918 také do Čech a na Moravu, kde v několika vlnách zabila do konce roku 1919 pravděpodobně přes 50 tisíc válkou oslabených obyvatel. Na Moravě nejvíce pandemie zasáhla Valašsko. A jak přesně se španělská chřipka projevila v Hrabové?

Hrabovou, soudě dle dochovaných i dostupných pramenů, nákaza také postihla, avšak celkový počet obětí z řad Hrabovanů nebyl příliš dramatický. Chřipka však působila škody především v již tak chabé morálce občanů na sklonku Velké války, kterou Rakousko-Uhersko spolu s Německem začalo drtivě prohrávat. Hrabovská pětitřídní hrabovská obecná škola, v níž se tísnilo 307 žáků, byla od 8. října roku 1918 na měsíc uzavřena. Poté se školou povinné děti do školy vrátily. Nejhůře španělská chřipka postihla Hrabovou v říjnu 1918 ještě před vyhlášením nového samostatného československého státu 28. října roku 1918, který měl na psychiku obyvatelstva a tedy i jeho zdraví příznivý vliv. Československo i Hrabová prošly kulminací nákazy a počet nakažených se dále exponenciálně snižoval. Žádné další vlny nemoci Hrabovou výrazně nepoznamenaly. Ze známých hrabovských občanů zemřel například syn dlouholetého hrabovského starosty a horlivého podporovatele českých národních zájmů v Rakousku-Uhersku Ludvíka Staňka, nadporučík československé armády a zemědělský inženýr Ludvík Staněk mladší, jenž zemřel v dubnu roku 1919 po nástupu do civilního zaměstnání na schwarzenbergských statcích v jižních Čechách.

Po vzniku Československa došlo k výraznému zlepšení lékařské péče v Hrabové. V Hrabové roku 1922 začal ordinovat jako praktický lékař první hrabovský promovaný lékař (1913) MUDr. Josef Adámek proslulý zákroky na válečné ruské, srbské a italské frontě, který se staral rovněž o prevenci nemocí mezi hrabovskými obyvateli. V roce 1934 byla v Hrabové zřízena také první lékárna Františka Tenscheho. Nevyhovující epidemiologická situace spolu s nedostatečnou kapacitou stála také za vybudováním nové hrabovské základní školy na Šídlovci v letech 1955–1957, neboť v dřívějších budovách byl potvrzen výskyt spály, záškrtu a žloutenky. V současnosti v Hrabové je provozována ordinace dospělého i dětského lékaře, lékárna na Šídlovci i v hrabovském hypermarketu TESCO. Na zdravotnickou osvětu a prevenci nemocí (především proti břišnímu tyfu) hrabovského válečného lékaře MUDr. Josefa Adámka v době první Československé republiky navázala v závěru roku 2019 nově zřízená Zdravotnická komise Rady městského obvodu Hrabová pod vedením vedoucího lékaře a vysokoškolského pedagoga MUDr. Rostislava Gromnici, Ph.D.

Zdroje informací:

Archiv města Ostravy, fond Archiv obce Hrabová, inv. č. 20a.

SLEPIČKA, Martin: Hrabová v čase první světové války a formování samostatného Československa 1914–1919. Ostrava: Statutární město Ostrava – městský obvod Hrabová, 2018.

DOKOUPIL, Lumír: Obyvatelstvo Hrabové od josefínských reforem do 1. světové války. In: SLEPIČKA, Martin, (ed.): Historie obce Hrabová. Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost. Ostrava: Statutární město Ostrava – městský obvod Hrabová, 2017, s. 254–282.

SAHEB, Jan: Hrabová součástí paskovského panství v letech 1538–1850. In: SLEPIČKA, Martin, (ed.): Historie obce Hrabová. Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost. Ostrava: Statutární město Ostrava – městský obvod Hrabová, 2017, s. 28–62.

BARCUCH, Antonín: Hrabová v éře první republiky (1918–1938). In: SLEPIČKA, Martin, (ed.): Historie obce Hrabová. Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost. Ostrava: Statutární město Ostrava – městský obvod Hrabová, 2017, s. 77–115.

SEĎA, Radomír: Hrabová po 2. světové válce v letech 1945–1989. In: SLEPIČKA, Martin, (ed.): Historie obce Hrabová. Dějiny, památky a osobnosti Hrabové od 13. století po současnost. Ostrava: Statutární město Ostrava – městský obvod Hrabová, 2017, s. 130–146.

 

V Ostravě-Hrabové dne 2. dubna 2020

 

Mgr. Martin Slepička

interní doktorand Katedry historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity